Pán času

Clara: Kartičky.
Doctor: Máš pravdu. (vytáhne kartičky)
Clara: Dej mi to. (podá správnou Doctorovi)
Doctor: Je mi velmi líto vaší ztráty. Udělám vše pro to, abych vyšetřil smrt vašeho přítele, rodinného příslušníka nebo domácího mazlíčka.

Doctor: Tak co tu máme? Moran zemře a najednou se tu začnou zjevovat ty věci. Dokáží procházet zdmi. Vycházejí jen v noci... A jsou průhlední.
Clara: Doktore, nechceš snad říct...
Doctor: Ano. Duchové...
Clara: O té duchařské teorii jsi nechtěl nic slyšet.
Doctor: Ano, ale... nebyly ani takové věci jako ponožky a smartphony nebo jezevci, až najednou byly. Navíc, co jiného by mohli být? Nejsou to hologramy, ani Avatary. Nejsou to Autoni. Nejsou to digitální kopie, které skáčou po Nethersphere. Ne, tihle lidé jsou doopravdy mrtví. Páni! To je... úžasné. Nikdy předtím jsem pravého ducha nepotkal.

Doctor: Takže tu stojíme proti neznámé vraždící síle, která na sebe vzala podobu vašeho velícího důstojníka a ustrašeného mimozemšťana. Jsme pod vodou v jaderném reaktoru. Měl bych vědět ještě něco? Máte tu třeba někdo alergii na buráky?

Doctor: Děkuji, ale nepotřebuji vaši pomoc. Znám znakovou řeč. Jen do toho. (Cass začne znakovat) Ne, ne, vlastně... neznám. Nahradily jí... praporkové signály.

Doctor: (jeden z "duchů" je z planety Tivoli) Je to zvláštní. Normálně nejsou násilní. Na to se až moc bojí. Nezakřičeli by ani na husu. Spíš by té huse dali klíčky od auta a číslo bankovního účtu.

Clara: (duchové se vrátili) Hej, podívej. Vrátili se.
Doctor: Vy jste nám chtěli ukázat tohle? Je vážně pěkná.
Clara: (duchové hýbou ústy) Říkají něco? (duchové si berou zbraně) No, teď to vypadá, že si hledají zbraně.
Doctor: Jo, taky jsem si všiml. Rozzlobilo vás něco, co řekla? To ona dělá. Jednou se dokonce pohádala s Gandhim...!

Clara: (na duchy) Co jsou zač?
Doctor: Nemám ponětí. Není to vzrušující?

Doctor: Zdravím, námořníci! (ukáže se, že jstou to duchové) Tak tohle jsem teda nečekal. Kdo tohle čekal, přihlaste se. Počkej. Myslím, že nám nechtějí ublížit. Jsou nejspíš jen zvědaví.
Clara: Určitě.
Doctor: Definuj mi "určitě".

Doctor: (mluví k TARDIS) Co se děje? Nejsi spokojená. Proč nejsi spokojená? Pověz mi to.
Clara: No tak! Jsme na tahu! Příšery, exploze. Můžeme se vrátit tam, kde ti lidé s dlouhými krky dvě století slavili Nový rok? Zapomněla jsem si tam brýle. A většinu důstojnosti.

Missy: Doctor je uvězněn ve středu Daleckého impéria. Je vězněm stvoření, která ho v celému vesmíru nenávidí nejvíc. Mezi námi a jím je všechno, co nám nejsmrtelnější rasa může předhodit. Ale na druhou stranu, my máme špičatý klacík.

Dalek: Co se to děje?
Doctor: Vše je při starém. Jen Doktor a Clara Oswaldová v TARDIS.

Davros: Pokud jsi vykoupil Pány času z plamenů, tak už je znovu neztrať. Vezmi tu nejtemnější cestu do nejhlubších pekel, ale ochraň ty své jako jsem usiloval ochránit ty mé.

Davros: Umírám, Doktore.
Doctor: To říkáš pořád a furt neumíráš. Trochu se snaž, jo?

Doctor: Zeptejte se mě, co chci.
Dalek: Co chceš?
Doctor: Chci Claru Oswaldovou, v bezpečí, živou a navrácenou okamžitě ke mně! Přivedete ji zpátky. To uděláte! Hned to uděláte. Nezraněnou... Bez zranění a živou.

Doctor: (schovaný v Davrosovem křesílku) Přiznejte se. Přesně takovou noční můru jste už měli.

Missy: Takže pokud Doktor předpokládá, že zemře, co se stane pak?
Clara: My.
Missy: Je uvězněn v srdci Dalekského impéria. Je vězeň stvoření, kteří ho ve vesmíru nenávidí nejvíc. Mezi námi a jím je všechno, co nám může nejsmrtonosnější rasa předhodit. Ale na druhou stranu, máme špičatej klacík. Jak začneme?

Clara: Takže androidi si myslí, že je mrtvý a Doktor unikne.
Missy: Ne, je to Doktor. Spadnul do hnízda upířích opic. Ale to je další příběh!

Clara: Proč si ostříš ten klacek?
Missy: No, nemám ponětí, jak dlouho tady budeme. Možná budu muset jít lovit.
Clara: Takže... proč jsem svázaná?
Missy: Kdyby nebylo co lovit.

Missy: Dobře, řeknu ti příběh o Doktorovi. Je to klasika. Na útěku bez TARDIS. Bez přátel, pomoci, jinými slovy... Doktor má radost.

(Clara visí nohami nahoru.)
Missy: Pomysli na Doktora. Doktor je v pasti. Doktor je sám. Jsi tam v pořádku, zlatíčko?
Clara: Kde jsme? Jak to, že jsme...
Missy: Tiše. Maminka mluví.

Doctor: To mě má jako vyděsit? Hadí hnízdo v šatech? Teď mi to vysvětli. Slušně! Davros je můj úhlavní nepřítel. Proč bych s ním chtěl mluvit?
Missy: Ne, počkej chvilku. Teď je Davros tvůj úhlavní nepřítel?
Doctor: Pšt!
Missy: Vydrápu mu oko.

Clara: Jak jsi věděl, že tu jsem? Viděl jsi mě?
Doctor: Je někdy, kdy jsem tě neviděl?
Clara: Co, jedna tvář v davu?
Doctor: Byl tam dav?
Clara: Páni, najednou jsi okouzlující. Kdo z nás umírá? (Doctor obejme Claru.) Dobře. A ještě se objímáme. Nestíhám to.
Doctor: No víš, co se říká. Objetí je jen způsob, jak si zakrýt tvář.

Doctor: Pomohl jsem vám vykopat studnu, s prvotřídním informačním střediskem, do kterého můžou i děti! Dal jsem vám bezchybné doučování z matiky v zábavné, ale příslušné formě. A také jsem představil slovo "kámo" o pár staletí předem!

Missy: Dobře, jdeme na to. Nejsem mrtvá, jsem zpátky, velký překvápko, no nic. Jsem na jednom krásném náměstíčku, v jedné z vašich, nevím, horkých zemí. Mám tu lehký vánek pocházející z východu, tohle kafe mi dělá divy s mozkem a budu potřebovat osm odstřelovačů.
Kate: Cože?
Missy: Budete mě muset zhasnout rychle, než stihnu zregenerovat.

Clara: Nezvedá telefon.
Kate: Zkoušela jsi to?
Clara: Nemá rád drby.
Kate: Drby?