Dufort: V této nejisté době je kupování si amerického kongresmana jednou z nejlepších investic, jakou může firma udělat. Hardison: Ach, právě jsem se trochu pozvracel.
Eliot: Pokusil se nás zabít! Parker: A co je důležitější, nezaplatil nám. Eliot: Jak to, že je to důležitější? Parker: Beru si to osobně. Eliot: Něco s tebou není v pořádku…
Parkerová: Můžu dostat jeden? Hardison: Můžeš mít celou krabici. Eliot: Co se chystáš dělat, když zjistí, že žiješ se svou mámou? Hardison: Je doba ajťáků, zlato, my řídíme svět. Eliot: Hlavně si to nepřestávej opakovat.
Victor Dubenich: Co se stalo vaší rodině, to je prostě něco... Nathan: Když vás píchnu devětkrát nebo desetkrát do krku, hodně rychle se dostaneme k věci.
(Sophie a Nate předstírají manželský pár v letadle.) Sophie: Jestli to máme prodat, musíme si vymyslet nějakou legendu. Nate: Nebudem to komplikovat. Použijem náš příběh, vzali jsme se v den, kdy jsme se potkali, takže jsme spolu... Sophie: 10 let. Nate:(ve stejnou chvíli se Sophie) 8 let. Sophie: Co? Ty už si to nepamatuješ? Nate: Jistě, že si to pamatuju... No jen jsem to zaokrouhlil. Sophie:(uraženě) Odečtením dvou let?
(Tým hledá něco, v čem Widmark vyniká, náhle ho zaslechnou zpívat.) Nate: Sophie, za jak dlouho s dětmi nacvičíš muzikál? Sophie: Tak šest týdnů. Nate: Ne, za dva dny.
Sophie: Páni, já mám hlad... Parkerová: Dívej, tohle jsem objevila dole v automatu. Dáš si? Sophie:(Čte nápis na pytlíku brambůrků.) Vepřové šlupky? Jak oloupeš prase?
(Nate s týmem zfalšovali zázrak v kostele, aby na místě kostela nemohla jiná firma postavit nákupní centrum, Sophie teď jde oznámit řediteli firmy, že se stavět nemůže.) Sophie:(do sluchátka) Páni, je tu vážně zmatek. Dobře, hned teď jdu zatlouct poslední hřebík do rakve. Nate:(naštvaně) Ne! Zatluč jich deset, nechci, aby ten hajzl vylezl ven.
(Hardison a Parkerová se vydávají za kněze a jeptišku, předstírají, že si chtějí v bance uložit peníze na jejich dětskou charitu. Hardison si podává ruku se zaměstnankyní banky.) Hardison: Mockrát, mockrát vám děkujeme. Pošleme vám pohled jakmile dětem koupíme pastelky. Jo a naučíme je správně psát. Je to dvoufázový proces.
(Parkerová je převlečená za jeptišku.) Eliot: Jo ahá, ona je takhle vymóděná kvůli tý akci. Nate: Jo, to sis mysle že je převlečená za jeptišku jen tak? Eliot: No... je to Parkerová. Nate: Jo, to je fakt.
Parkerová:(Hledá telefonní číslo od cíle.) Výborně, mám ho. Myslím, že se v tom hodně zlepšuju. Hardison: Právě kopíruju Rockwellův telefon. Dobrá práce holka. Parkerová: Ani jsem ho nemusela bodnout! Hardison: Jo, jsme na tebe moc pyšní. Středa - bodání netřeba. Nová tradice!
(Nate požádá Sophie o ruku a dá jí prsten.) Sophie: Tos ukradl? Nate: Ne. Sophie: Aha, protože to... by bylo víc romantický, že, Parkerová? Nate: Já... ukradnu prsten k prvnímu výročí.
Parkerová: Máme problém. Ten bezpečnostní systém je Steranko. Hardison: Dobrý Bože. Sophie: Ne, ne. No tak, už jsme jednou Steranka porazili. Hardison: Ne, utekli jsme Sterankovi... stěží. Zdokonalovali ten systém poslední dva roky na základě našeho vloupání, mimochodem.
(O panence, kterou se snaží tým prodat.) Eliot: Slib mi, že tahle věc nebude nikdy na pultech obchodů. Parkerová: Ne, všechny si je nechám pro sebe. Mám je sežazený v mým skladišti. Jako armádu radosti a zlosti. Hardison: Nikdy nechtěj být sám v tom skladišti. Nikdy.
Parkerová: Vážně nám na to rodiče skočí? Nate: Jasně. Čeho se rodiče bojí nejvíc? Parkerová: Klaunů. Nate: Ne. Parkerová: Zlejch klaunů? Nate: Ne, Parkerová. Parkerová: Šílenejch klaunů, co jsou schovaní pod postelí a šeptají tvoje jméno? Nate: Ne.
Nate: Nemůžeme podvést šestiletý děcko. Ale koho můžeme podvést? Jeho rodiče. Hardisone, ty připravíš vědeckej základ, Eliot se vrhne na maminky. Hardison: To nemyslel doslova.
(Parkerová jako dítě na terapii.) terapeutka:(Ukáže na penenku.) A jak působí tahle? Parkerová: Vztekle. terapeutka: A tahle holčička se zmrzlinou? Parkerová: Vztekleji. terapeutka: A tihle radující se lidi na pláži? Parkerová: No, ti by mohli být... Určitě vzteklí.