(Sophie radí svému žákovi, jak dobře nabízet hračku.) Zachary: Bože. Vy mi tak rozumíte. Až vyhraju prvního Oscara, tak ho pojmenuji po vás, slečno Devereauxová. Všem poděkuji a pak řeknu: "Tohle není ledasjaký Oscar. Je to Devereaux."
(Parkerová přinesla jinou hračku než pro jakou ji poslali.) Hardison: Kdo by sakra tuhle věc dal dítěti? Parkerová: Není to věc. Je to panenka a děti milují panenky. Hardison: To není žádná panenka. Je to nějaký starý čarodějnický voodoo a nechci, aby to vůbec bylo v Lucille. Parkerová: Víš co? Co kdybych to řekla o těch jasných teniskách, cos mi poslední dobou dával? Hardison: Hej, ty jsou úžasný. Dělají tě lesklou a rychlou. Ok, tahle věc, žádný dítě by tomu nemělo být vystavený... nikdy.
(Sophie má hrát environmentální aktivistku, ale musí se rychle naučit slova spojená s přírodou.) Sophie: To pravděpodobně není ani skutečný... Je to jak jména dinousarů nebo co. Hardison: Dinousauři byli skuteční.
James Kanack: Máme velký zájem o zakoupení a vypuštění na orbitu jednu z vašich družic. Co nejdříve je to možné. Nate: Co nejdříve je to možné? Můžete to trochu upřesnit? James Kanack: Co takhle včera?
(Hardison zjistí, že sedí v autě na bombě, která je aktivována tlakem.) Hardison: Eliote, sežeň pytel cihel a dáš ho na sedačku ve stejnou chvíli, kdy sesednu. Eliot: To funguje jenom ve filmech. Hele, ta bomba je v elektrickým systému auta. (Hardison si uvědomí, že by dokázal tu bombu deaktivovat, ale potřebuje k tomu Eliota a chirurgickou přesnost a skvělé načasování, jinak by mohli zemřít oba.) Eliot:(Po Hardisonově vysvětlení jak to udělat.) Řekni mi znova, ať dojdu pro ty cihly.
Eliot: Hardisone, a co jsi dělal ty? Hardison: Já se naboural do hlavního počítače Bílýho domu. Dělaj vážně nekalý věci v Afghánistánu. Sophie: A Eliote, co jsi dělal ty? Eliot: Já byl v Afghánistánu.
(Eliot vystupuje v převleku za hráče baseballu.) Nathan: Dobrou nebo špatnou? Tara: Dobrou. Nathan: Starosta se chytil, pokračujeme. Tara: Špatnou? Nathan: Do play-off jsme přišli o Eliota.
(Sophie k Parkerové, která má předstírat umírající ženu.) Sophie: Mysli teď na nějakou opravdu smutnou věc...já nevím, třeba když ti umřel otec. (Parkerová vybuchne smíchy.)
(Hardison právě dohlásil počasí.) Nate: To je moje sako? Hardison: Člověče, víš co? Můžeš být rád, že nenosím tvoje spoďáry. A příště, až mi zavoláte, ať je to radši něco jednoduššího, třeba zfalšovat přistání na Měsíci.
Hardison: Koukej na to. Naše falešný identity, co jsem pro nás udělal, jsou tak neprůstřelný, že se mi povedlo sehnat oficiální auto sboru, přímo z Bostonský policejní pobočky. 8017, baby. Eliot: A možná, že příště se ti povede sehnat nám hasičskej kamion! Hardison: Vážně? To seš vážně tak, ehm, neomalenej, jo? Eliot: Vlez do toho auta.
Eliot: Mikel Dayan. To jméno znám. Alec: Bál ses bojovat s holkou. Eliot: Vytřela by s tebou podlahu Hardisone. Alec: To je mi jedno. Eliot: Vážně. Ona fakt jednou zabila chlápka mopem... Je to vlastně vtipnej příběh.
(Alec vysvětluje ostatním, proč došlo k prozrazení akce.) Alec: Hele, víš co dokážu? Můžu přeprogramovat satelit. Můžu sehnat bezpečnostní prověrku 3. stupně pro NASA. Ale neumím hacknout venkovskýho křupana.
(Eliot krájí v kuchyni zeleninu a vysvětluje něco Nathanovi.) Eliot: Myslíš si, že jediné, co umím, je mlátit lidi do hlavy? Nathan: Ne... No, ano. Eliot: Podívej, když držíš nůž takhle, krájíš cibuli. Drž nůž takhle a podřežeš osm členů Yakuzy za čtyři sekundy. Křik, krveprolití, lidi mají rádi nože.