Doktor Martin

(Martin předchozí noci v alkoholovém opojení řekl Lídě, že ji miluje a ona se mu to teď pokusila oplatit.)
Lída: Co je? Tak to řekněte.
Martin: Nic, jen to slovo. To… Milovat.
Lída: Co?
Martin: To je dost… dost divné slovo vzhledem k tomu, že my dva se prakticky skoro neznáme.
Lída: Jak že se neznáme? Já myslím, že se známe docela dobře.
Martin: Ano, ale striktně vzato, když vy říkáte, že mě milujete, aniž byste to mohla jakkoliv dobře vědět, tak je to…
Lída: Co?
Martin: Pomatené.
Lída: Pomatené?
Martin: Existují určité velmi dobře popsané psychické poruchy, při kterých…
Lída: Psychické poruchy?
Martin: Při kterých se jeden člověk, aniž by k tomu měl zjevný důvod, zamiluje do jiného člověka a myslí si, že on ho miluje také.
Lída: Prosím?
Martin: Například Clerambaultův syndrom zvaný též erotomanie, častější je více u žen. Zamilovávají se do starších mužů zpravidla vyššího společenského postavení.
Lída: Martine, proboha, o čem to tady mluvíte?
Martin: Častým příznakem je poblázněnost, fixace na objekt touhy, která přechází v excesivní pronásledování, moderně se tomu teď říká stalking. (Lída mu dá facku a odejde.) Rozumim.

Lída: Víte, našla bych minimálně tak dvacet věcí, které mě na vás neuvěřitelně štvou.
Martin: To asi nebude žádný kompliment, co?

Kunešová: Dobrý den, pane doktore. To jsem ráda, že jsem vás ještě zastihla.
Martin: Paní Kunešová. A pořád s límcem.
Kunešová: Pořád. Podívejte se, pane doktore, já vím, že některým pacientům předepisujete Tramadol a já jsem přesvědčená, že i pro mě je to to nejlepší řešení. A chci vás ujistit jako profesionál profesionála, že opravdu mám bolesti v oblasti krku, které mě...
Martin: Víte, z čeho máte ty bolesti? Pravděpodobně z toho, že si ten límec nikdy nesundáváte.
Kunešová: Ne, to není pravda, sundávám. Já vím, že si myslíte, že nejspíš...
Martin: Že simulujete. Ano, přesně to si myslím.
Kunešová: A já vás ujišťuju, že nic takového nedělám.
Martin: Tak šup.
Kunešová: Co?
Martin: Sundat.
Kunešová: Jako teď?
Martin: Ano.
Kunešová: Před vámi?
Martin: Přede mnou. Vy s tím krkem vůbec nic nemáte, mám pravdu?
Kunešová: Pane doktore, já bych opravdu moc ocenila, kdybyste mi předepsal nějaké prášky.
Martin: Jako váš lékař tento požadavek zamítám.
Kunešová: Jako můj lékař se chováte jako hulvát.
Martin: To je docela dobře možné, ale ve vašem zájmu.

(Júlia se ukázala jako podvodnice s identitami.)
Lída: No tak, myslíte si, že je to...
Martin: Samozřejmě, že je to ona.
Lída: Co budeme dělat?
Martin: My? Nebudeme dělat vůbec nic.
Lída: Tak něco přece udělat musíme.
Martin: Proč?
Lída: Proč, proč. Kvůli Tomášovi.
muž: Tomášovi? Aký...
Martin: Ticho. Tohle se netýká ani mě, ani vás. Těšilo mě.
Lída: Martine, tohle přece nemyslíte vážně.

(Tomáš veze do nemocnice vzorek spermatu na testy.)
Tomáš: Omlouvám se, ale vážně budu muset jet. Naléhavá záležitost. Úřední. V nemocnici.
Kunešová: Nemůžu vám s tím nějak pomoct?
Tomáš: Ne, to ne, ale díky.
Kunešová: O co jde?
Tomáš: Hezký den.

Tomáš: Á tak tady jste. No konečně. Tak se do toho dáme.
Martin: Dáme se do čeho?
Tomáš: No do mé celkové prohlídky přece. Tak šup. Máte zpoždění. A jak se jinak máte? Co plánujete na Silvestra?
Martin: Posaďte se. Dneska jste tu na prohlídce, tak si to povídání odpustíme.
Tomáš: To zní fér. I když nejsem vlastně tak úplně pacient. Když se to vezme do důsledku. Nejsem nemocný. Teda pokud za nemoc nepočítáte lásku, protože jestli jo, tak to jsem teda nevyléčitelně nemocný.
Martin: Rozumím.
Tomáš: Chci mít jistotu.
Martin: Svléknout.

(Občané Protějova si z Martina udělali srandu.)
Brázda: Je trochu podrážděný.
Martin: Ano, to máte pravdu. A vy ostatní, jestli pohoršeni tím, že jsem minulou noc vypil trochu víc vína anebo jste tady jen proto, abyste se mi posmívali, jděte se vycpat. Pošlete dalšího. Moment. Není dneska náhodou prvního ledna?
Irena: Bože, ja už som myslela, že vám to nedôjde. To koľko ste toho včera vypili?
Brázda: Já bych se rovnou přeobjednal, doktore. Kdybyste měl čas příští rok dvacátýho čtvrtýho prosince.
Martin: Ven, všichni. Hned.
Brázda: Tak, lidí, jdeme vén.
Martin: No tak.
Brázda: No. Pan doktor má dneska náladu pod psem.
Martin: Jste strašně vtipný, Brázdo.
Brázda: Jo?
Irena: Mali by ste si ísť ľahnúť. Vyzeráte príšerne.
Martin: Nestarejte se o mě. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu.

Tomáš: Miluju sushi.
Júlia: Ja tiež, ale asi si s tebou nedám. Hovoria, že pre tehotné sushi zrovna nie je ideálne jedlo.
Tomáš: Já myslel, že máš nějakou alergii nebo tak něco. (o chvíli později) Počkej, neřekla jsi teď náhodou, že sushi není ideální jídlo pro těhotné ženy?
Júlia: Povedala.
Tomáš: To znamená, že ty...
Júlia: Ty nemáš radosť?
Tomáš: Já mám obrovskou radost. Nikdy v životě jsem takovou radost neměl.

muž: Dobrý deň, prosím vás, mohol by som vás na chvíľu zdržať?
Martin: Ne.
muž: Hľadám jedno dievča. Volá sa Barbora Pečková, som jej strýko.
Martin: Neznám, bohužel.
muž: Mám tu jej fotografiu.
Martin: Ano, nashledanou.