Doktor Martin

Irena: Chcem sa vás na niečo opýtať. Ale je to trochu osobné. Ja mám totiž také malé podozrenie, že Miloš… on ma k sebe pozval na večeru. A… teda nie, že by sme nikdy predtým spolu nevečerali, ale on to urobil tak formálne, že mám podozrenie, že ma chce požiadať o ruku.
Martin: Ireno, mám práci.
Irena: Ja ale neviem, čo mám robiť.
Martin: Vyjděte ven, potichu za sebou zavřete dveře a nechoďte sem, pokud nepůjde o pacienta.

(Doktor Martin je u pacienta, který je v bezvědomí, a chystá se mu změřit teplotu zavařovacím teploměrem. Antonín šel mezitím do kuchyně pro led, aby mu srazili horečku.)
doktor Martin: (Vchází do kuchyně, kde Antonín roztlouká led.) Můžete mi vysvětlit, co to děláte?
Antonín: No, roztloukám led. Přece aby prošel trychtýřem, ne?
doktor Martin: Já nepotřebuju, aby se vešel do trychtýře.
Antonín: Ne? A jak jinak mu ten led chcete nacpat do zadku?
doktor Martin: Proboha, jak vás napadlo, že mu ho chci cpát do zadku? Úplně postačí, když mu tam budu muset nacpat zavařovací teploměr.

(K Tomášovi přijel na krátkou návštěvu jeho bratr Renda.)
Tomáš: Hele, nezůstaneš do Vánoc?
Renda: (udiveně) Do Vánoc? Vždyť je květen.

Irena: (o svatbě) Už máte termín?
Martin: Starejte se laskavě o sebe, ano?! Vlastně jsem se vás chtěl zeptat…
Irena: Ano?
Martin: Když už to stejně víte, jestli byste mi nešla za svědka.

(během pauzy na koncertě)
Lída: Vůbec nikoho tady neznám.
Martin: Já taky ne, ale brzo asi poznám, když vidím, co tady do sebe ládujou.

Eda: Před dvěma rokama jsem měl deprese. Lehčí. A pak taky to…
Martin: Ano?
Eda: Problémy s tím… S erekcí. Nechtěl se mi postavit prostě.
Martin: Já vím, co je to erekce. Léčil jste se?
Eda: Ne.
Martin: Problémy ustaly?
Eda: Ale jo. Už mi zase stojí jako svíce.

(Lída Klasnová objeví na podlaze v Martinově kuchyni krev. Ta vytéká z mrazáku, ve kterém má doktor schovaného psa Karin Vajdušové, kterého omylem přejel.)
Martin: Tak jste přece jen počkala. Myslel jsem, že jste se urazila.
Lída: Musíme si promluvit.
Martin: O čem?
Lída: O tomhle! Martine, byla jsem asi poslední člověk v Protějově, který byl ochoten věřit tomu, že nejste podivín. Ale co je moc, to je moc. Vy děláte pokusy na zvířatech?
Martin: Ten mrazák netěsní.

Mirek: Okamžitě jsme se do Protějova zamilovali. Když se k nám doneslo, že to má pan Retek za sebou, hned nás napadlo, co teď asi bude s tím jejich domem. Znal jste ho asi velmi dobře, že?
doktor Martin: Viděl jsem ho pouze jednou, abych určil jeho zdravotní stav. Byl mrtvý.

Tomáš Topinka: Víte, práce u policie je moje životní poslání. Určitě jste měl taky nějaký životní sen.
doktor Martin: Ano. Chtěl jsem být doktor.
Tomáš Topinka: No, vidíte. A teď? Kam to nadšení zmizelo? Kam to odvál čas?
doktor Martin: Nikam. Jsem doktor.
Tomáš Topinka: No jo, vy jste doktor, ale co já? Mým jediným přáním je být nejlepší policista v Protějově.
doktor Martin: To by nemělo být tak složité. Jste jediný policista v Protějově.

(Lída kvůli nevolnosti požádala doktora o radu. Ten, ač to u jiných pacientů nedělá, jí až domů přiběhl na pomoc a předepsal jí léky.)
Lída: V takových chvílích bych si zase přála být malá holka. Aby mi maminka do postele nosila rohlík se šunkou.
Martin: Já bych vám taky mohl přinést rohlík se šunkou. Kdybyste chtěla.
Lída: Ne, děkuju. Jste moc hodný.
Martin: Lído, já… (Položí svou ruku na tu její.)
Lída: Ano?
Martin: Budu potřebovat vzorek stolice.

(Martin vysvětluje paní Milerové, že musí se synem zůstat doma, aby se infekce nešířila.)
paní Milerová: Já s ním nemůžu zůstat doma, musím do práce.
Martin: Tak ať s ním zůstane manžel.
paní Milerová: (ironicky) No jistě, ten se určitě kvůli pár puchýřkům vykašle na svoji novou přítelkyni a vrátí se z Brna sem k nám. Možná se ještě nakonec dáme dohromady.
Martin: (nadšeně) No, výborně.

policista Tomáš: Doktore, máte chvilku?
Martin: Jsem na cestě za pacientem, takže ne.
policista Tomáš: Položím vám pár otázek choulostivého charakteru.
Martin: Děkuji, nemám zájem.
policista Tomáš: Vaše DN?
Martin: Co prosím?
policista Tomáš: Datum narození.
Martin: K čemu to potřebujete?
policista Tomáš: Abych mohl ověřit, jestli nemáte záznam v trestním rejstříku.
Martin: Nemám, stačilo se zeptat.
policista Tomáš: A já vám věřím, ale jako opatrovníka nezletilého chlapce vás stejně musím proklepnout. Takže to datum?
Martin: Já nejsem ničí opatrovník.
policista Tomáš: Byl jste někdy zatčen za sexuální zneužívání?
Martin: Absolutně ne.
procházející dívka: No jen se nedělejte, doktore. Vy zvíře.
Martin: Já nejsem opatrovník Petra Krásy.
policista Tomáš: Který ovšem tvrdí něco jiného. Našel jsem ho opuštěného na křižovatce za Protějovem, jak se snaží dostopovat do nemocnice za maminkou, kam vy ho nechcete vzít. Doufám, že se nad sebou zamyslíte.
Martin: Proč ho tam nevezmete sám, když vám na tom tolik záleží?
policista Tomáš: Protože jsem ve službě.
Martin: To já ovšem taky.
policista Tomáš: A co s ním asi tak udělám, když mě zavolají k ozbrojenému přepadení nebo bombovému útoku?
Martin: Vážně si myslíte, že tady v příštích dvou hodinách dojde k bombovému útoku?
policista Tomáš: Naznačoval snad někdo něco? (Martin odejde s pacientem a Tomáš pustí Péťu z auta.) Tak doktor říkal, že tě rád za maminkou do nemocnice vezme.
Péťa: Jé, díky.

Martin: No nic, budeme muset zavést infuzi. (k paní Lipovské) Uvidíte, za chvíli vám bude mnohem líp.
Dan: Pánbůh zaplať.
Martin: Co ten s tím má společného? Bude stačit pojišťovna.

(Irena je na rozdíl od obvyklé situace velmi aktivní.)
Martin: Od kolika tu jste?
Irena: Od ôsmej.
Martin: Kolik kafi jste vypila?
Irena: Jedno.
Martin: Nepřišla jste v poslední době do styku s nějakou sektou? To je společenství dvou nebo více lidí, kteří se nepřirozeně často baví o bohu.
Irena: Ja viem, čo je to sekta, a nie.
Martin: Dovolíte? (Vyšetří jí oči pomocí baterky.) Tak co se vám stalo?
Irena: Nič.
Martin: Nelžete.
Irena: Pavel, dala som mu kopačky.
Martin: Už zase?
Irena: Zistila som, že čaká dieťa s nejakou inou.
Martin: A tak to promiňte, to jsem netušil.
Irena: Nemusíte sa ospravedlňovať, vlastne sa mi uľavilo.

(Nervózní Růženka se má poprvé setkat s doktorem Elingerem.)
Růženka: Mami, ale co když je pan doktor Elinger opravdu tak hrozný? Říká se, že rozplakal i pojišťováka.

Martin: Příjmení.
Jonáš: Hromek.
Martin: Jméno obvodního lékaře.
Jonáš: Nepamatuju se. Ale smrděl jako kuřecí polévka.

(Lída seznamuje Martina s jejím otcem.)
Lída: Počkej. Tohle je doktor Elinger. Tohle je můj otec Jaroslav Klasna.
Martin: Myslel jsem, že je mrtvý.
Lída: Nic takového jsem neříkala.
Martin: Asi jsem se musel přeslechnout.
Jaroslav: Co se stalo se starým Šimkem?
Martin: Tak ten je mrtvý.

(Miloš volá doktorovi.)
Miloš: Doktore, je tady ten chlápek, který se na vás v Protějově vyptával. Leží na zemi v bezvědomí a teď sebou začal hrozně škubat. Spadlo na něj něco těžkého a rozrazil si hlavu o kámen.
Martin: Něco těžkého?
Miloš: Můj táta.

(Martin předchozí noci v alkoholovém opojení řekl Lídě, že ji miluje a ona se mu to teď pokusila oplatit.)
Lída: Co je? Tak to řekněte.
Martin: Nic, jen to slovo. To… Milovat.
Lída: Co?
Martin: To je dost… dost divné slovo vzhledem k tomu, že my dva se prakticky skoro neznáme.
Lída: Jak že se neznáme? Já myslím, že se známe docela dobře.
Martin: Ano, ale striktně vzato, když vy říkáte, že mě milujete, aniž byste to mohla jakkoliv dobře vědět, tak je to…
Lída: Co?
Martin: Pomatené.
Lída: Pomatené?
Martin: Existují určité velmi dobře popsané psychické poruchy, při kterých…
Lída: Psychické poruchy?
Martin: Při kterých se jeden člověk, aniž by k tomu měl zjevný důvod, zamiluje do jiného člověka a myslí si, že on ho miluje také.
Lída: Prosím?
Martin: Například Clerambaultův syndrom zvaný též erotomanie, častější je více u žen. Zamilovávají se do starších mužů zpravidla vyššího společenského postavení.
Lída: Martine, proboha, o čem to tady mluvíte?
Martin: Častým příznakem je poblázněnost, fixace na objekt touhy, která přechází v excesivní pronásledování, moderně se tomu teď říká stalking. (Lída mu dá facku a odejde.) Rozumim.

Lída: Víte, našla bych minimálně tak dvacet věcí, které mě na vás neuvěřitelně štvou.
Martin: To asi nebude žádný kompliment, co?

Kunešová: Dobrý den, pane doktore. To jsem ráda, že jsem vás ještě zastihla.
Martin: Paní Kunešová. A pořád s límcem.
Kunešová: Pořád. Podívejte se, pane doktore, já vím, že některým pacientům předepisujete Tramadol a já jsem přesvědčená, že i pro mě je to to nejlepší řešení. A chci vás ujistit jako profesionál profesionála, že opravdu mám bolesti v oblasti krku, které mě...
Martin: Víte, z čeho máte ty bolesti? Pravděpodobně z toho, že si ten límec nikdy nesundáváte.
Kunešová: Ne, to není pravda, sundávám. Já vím, že si myslíte, že nejspíš...
Martin: Že simulujete. Ano, přesně to si myslím.
Kunešová: A já vás ujišťuju, že nic takového nedělám.
Martin: Tak šup.
Kunešová: Co?
Martin: Sundat.
Kunešová: Jako teď?
Martin: Ano.
Kunešová: Před vámi?
Martin: Přede mnou. Vy s tím krkem vůbec nic nemáte, mám pravdu?
Kunešová: Pane doktore, já bych opravdu moc ocenila, kdybyste mi předepsal nějaké prášky.
Martin: Jako váš lékař tento požadavek zamítám.
Kunešová: Jako můj lékař se chováte jako hulvát.
Martin: To je docela dobře možné, ale ve vašem zájmu.

(Júlia se ukázala jako podvodnice s identitami.)
Lída: No tak, myslíte si, že je to...
Martin: Samozřejmě, že je to ona.
Lída: Co budeme dělat?
Martin: My? Nebudeme dělat vůbec nic.
Lída: Tak něco přece udělat musíme.
Martin: Proč?
Lída: Proč, proč. Kvůli Tomášovi.
muž: Tomášovi? Aký...
Martin: Ticho. Tohle se netýká ani mě, ani vás. Těšilo mě.
Lída: Martine, tohle přece nemyslíte vážně.

(Tomáš veze do nemocnice vzorek spermatu na testy.)
Tomáš: Omlouvám se, ale vážně budu muset jet. Naléhavá záležitost. Úřední. V nemocnici.
Kunešová: Nemůžu vám s tím nějak pomoct?
Tomáš: Ne, to ne, ale díky.
Kunešová: O co jde?
Tomáš: Hezký den.

Tomáš: Á tak tady jste. No konečně. Tak se do toho dáme.
Martin: Dáme se do čeho?
Tomáš: No do mé celkové prohlídky přece. Tak šup. Máte zpoždění. A jak se jinak máte? Co plánujete na Silvestra?
Martin: Posaďte se. Dneska jste tu na prohlídce, tak si to povídání odpustíme.
Tomáš: To zní fér. I když nejsem vlastně tak úplně pacient. Když se to vezme do důsledku. Nejsem nemocný. Teda pokud za nemoc nepočítáte lásku, protože jestli jo, tak to jsem teda nevyléčitelně nemocný.
Martin: Rozumím.
Tomáš: Chci mít jistotu.
Martin: Svléknout.

(Občané Protějova si z Martina udělali srandu.)
Brázda: Je trochu podrážděný.
Martin: Ano, to máte pravdu. A vy ostatní, jestli pohoršeni tím, že jsem minulou noc vypil trochu víc vína anebo jste tady jen proto, abyste se mi posmívali, jděte se vycpat. Pošlete dalšího. Moment. Není dneska náhodou prvního ledna?
Irena: Bože, ja už som myslela, že vám to nedôjde. To koľko ste toho včera vypili?
Brázda: Já bych se rovnou přeobjednal, doktore. Kdybyste měl čas příští rok dvacátýho čtvrtýho prosince.
Martin: Ven, všichni. Hned.
Brázda: Tak, lidí, jdeme vén.
Martin: No tak.
Brázda: No. Pan doktor má dneska náladu pod psem.
Martin: Jste strašně vtipný, Brázdo.
Brázda: Jo?
Irena: Mali by ste si ísť ľahnúť. Vyzeráte príšerne.
Martin: Nestarejte se o mě. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu.