Doktor Martin

Tomáš: Miluju sushi.
Júlia: Ja tiež, ale asi si s tebou nedám. Hovoria, že pre tehotné sushi zrovna nie je ideálne jedlo.
Tomáš: Já myslel, že máš nějakou alergii nebo tak něco. (o chvíli později) Počkej, neřekla jsi teď náhodou, že sushi není ideální jídlo pro těhotné ženy?
Júlia: Povedala.
Tomáš: To znamená, že ty...
Júlia: Ty nemáš radosť?
Tomáš: Já mám obrovskou radost. Nikdy v životě jsem takovou radost neměl.

muž: Dobrý deň, prosím vás, mohol by som vás na chvíľu zdržať?
Martin: Ne.
muž: Hľadám jedno dievča. Volá sa Barbora Pečková, som jej strýko.
Martin: Neznám, bohužel.
muž: Mám tu jej fotografiu.
Martin: Ano, nashledanou.

Daniel: (Martinovi) Poznáte ten vtip, aký je rozdiel mezi Bohom a chirurgom? Boh si nemyslí, že je chirurg.

(Kamarádka dívky se rozhodla vyříznout si sama mateřské znaménko a teď krvácí.)
dívka: Umře?
Martin: Ano. Ale určitě ne dneska. Pojďte.

Irena: Je tu Eva Tejcová. Učí na základke a je dosť plachá, takže opatrne doktor, dobre?

(Martin byl v lese, kde při pádu přišel o jednu botu.)
Lída: Tak jak jste se bavil?
Martin: Výtečně. Spousta čerstvého vzduchu, pytlácké pasti, jedovatí hadi. Okouzlující zážitek.
Lída: Měla jsem hrozný strach.
Martin: Já taky.

(Tomáš a Miloš se ztratili v lese.)
Lída: Radek. No, Radek Horák, je to přece jeho oblast, ten může pomoct.
Martin: Jestli mám být upřímný, tak se nechám vést raději někým, koho nenavštěvuje imaginární medvěd.

(Mladý kluk se otrávil houbami.)
jeho kamarád: My jsme jenom zkoušeli, kolik toho zvládne sníst, než se mu udělá blbě.
Lída: No tak větší hovadinu jsem teda dlouho neslyšela.

(Tomáš a Miloš jedou kempovat.)
Tomáš: Doufám, Miloši, že ten telefon ale pak necháš v autě.
Miloš: Proč?
Tomáš: Protože to sem nepatří. Jen my dva a divočina kolem.

Tomáš: Tady to vypadá dobře.
Miloš: Užs tu někdy byl?
Tomáš: Ne, ale to je právě na tom to vzrušující, ne?
Miloš: Už jsi vůbec někdy kempoval?
Tomáš: Jasně. Teda ne přímo v lese. Možná naposledy někde ve skautu, ale přečetl jsem o tom spoustu knížek.

Martin: Skočte pro můj kufřík. Hned.
Irena: Ja ho tak neznášam.

Lída: Todle kreslila jedna holčička z mojí třídy.
Martin: Kůň?
Lída: Kostel.
Martin: Kostel? Se teda zrovna moc nepovedl no.
Lída: Martine, kreslilo to šestileté dítě.

Irena: Sorry, zaspala som.
Martin: Normálně se vám to nestává, že?
Irena: Je víkend. Cez víkend vás ignorujem.
Martin: A přes týden ne?

Lída: Rozhodli jsme se ve škole vybrat peníze pro dobrou věc. Psí útulek.
Martin: Prosím. (Podá jí peníze.) A dám vám k tomu ještě celou výplatu, když ho tam ubytujete. (Ukáže na psa, který za ním stále chodí.)
Lída: Má vás rád.
Martin: Není to vzájemné.

Lída: Ráno jsem potkala Tomáše Topinku. Byl hrozně zklamaný.
Martin: Já mu nemůžu jít za svědka. Kromě toho, že je policista, nevím o něm vůbec nic.
Lída: Ale to je právě ono, Martine. Vy se ho nikdy ani neobtěžujete na nic zeptat.
Martin: Asi proto, že mě nijak zvlášť nezajímá. Vás snad ano?
Lída: Martine, Tomáš vás má hrozně rád a vy jste ho zklamal.

(Irena telefonuje.)
Martin: Ireno?
Irena: Áno.
Martin: Máte dnešní seznam pacientů?
Irena: Áno.
Martin: Můžete mi ho dát?
Irena: Áno.
Martin: Teď hned.
Irena: (do telefonu) Ja ti cinknem o chvíľu.
Martin: Děkuji.

Martin: (Pacientka se váží.) Šedesát jedna. To odpovídá BMI dvacet čtyři.
pacientka: A to je dobrý výsledok?
Martin: Je to v mezích doporučených hodnot, takže ano.
pacientka: Fajn, tak vám veľmi pekne ďakujem.
Martin: Moment, ještě jsem neskončil. Vyskytla se u vás nebo u někoho z rodiny některá z následujících položek? Diabetes?
pacientka: Nie.
Martin: Srdeční poruchy?
pacientka: Nie.
Martin: Artróza?
pacientka: Nie. Pozrite sa, pán doktor, ja som si prišla len založiť kartu.
Martin: A co právě děláme?
pacientka: No, v knižnici to netrvalo ani päť minút.
Martin: Výborně. Až dostanete infarkt, nějaká pěkná kniha to určitě spraví. Omdlévání nebo závratě?
pacientka: Nie.
Martin: Bolest na hrudi nebo trávicí potíže?
pacientka: Nie.

(Pacient si v novinách přečetl článek o praktikách lékařů a farmaceutických firem.)
Martin: Tak abychom tu konzultaci zkrátili na minimum. Berte prášky, které jsem vám předepsal, pijte hodně tekutin a přestaňte číst blbosti. Na shledanou.

Lída: Víte, jde o jednu moji kamarádku. Mám dojem, že to poslední dobou trochu přehání s pitím. Prochází takovým de facto těžkým obdobím a...
Martin: Asi tuším.
Lída: Víte, teď volala a zvala mě na skleničku a já prostě nevím, jak jí mám pomoct.
Martin: Možná by bylo dobré začít tím, že s ní nepůjdete na skleničku.
Lída: Martine. Já jsem vás přišla poprosit o radu.

Karolína: To mi prostě nemůžete předepsat ten blbý recept?
Martin: Tak za prvé, já nepíšu recepty na objednávku, blbé ani žádné jiné. A za druhé bych vás rád řádně vyšetřil. Pokud vám to nevyhovuje dneska, objednejte se prosím na zítra.
Karolína: (Ireně venku z ordinace) Vypadá, že se budu muset objednat na zítra.

Martin: Berte ty tabletky vždycky půl hodiny před jídlem.
pacient: A jste si jistý, že mně na to zaberou?
Martin: Samozřejmě, že ne, předepisuju je jen tak, pro legraci.

(Tereza přijde večer za Martinem do ordinace.)
Tereza: Pane doktore, jestli si myslíte, že mi můžete nějak pomoci, tak to prosím vás udělejte.
Martin: Já bohužel nemám čas. Musím teď někam jít.
Tereza: Nemůžete mě tady nechat samotnou.
Martin: Samozřejmě, že vás nenechám vevnitř. Prosím.

(Tomáš si upravuje oblek.)
Martin: Se chystáte do divadla?
Tomáš: Něco daleko lepšího. To neuhádnete.
Martin: Já nechci hádat.
Tomáš: Tak to aspoň zkuste.
Martin: Ne.
Tomáš: Chystám se Julii požádat o ruku.
Martin: To proto že už se znáte celých pět dní?
Tomáš: Když potkáte tu pravou, tak to víte ve vteřině a nemá cenu čekat.

Lída: Doktore, jestli se mnou máte nějaký problém, tak fajn, už jsem si na to zvykla. Ale Terezu z toho laskavě vynechte, ona za nic nemůže.
Martin: Nevím, o čem mluvíte.
Lída: Víte, já už se nehodlám všem omlouvat za to vaše neurvalé chování.
Martin: Tak se neomlouvejte, nikdo se vás o to neprosí.
Lída: Panebože, proč pořád musíte být takový morous? I když jednáte s pacienty. To se na ně aspoň někdy nemůžete usmát? Nebo si s nimi popovídat?
Martin: Nemocní, Lído, potřebují doktora, který ví, co dělá. Ne doktora, který se umí smát.
Lída: Vy víte, o čem mluvím. Prosím vás, prosím vás, aspoň jednou, jenom jednou připusťte, že tušíte, co se vám snažím naznačit.
Martin: Upřímně je pro mě většinou docela těžké pochopit vaše náznaky. Jen málo z toho, co děláte a říkáte, mi dává nějaký smysl.
Lída: Nemyslíte, že je čas zajít třeba na víno a všechno si vyjasnit, vyříkat? Víte, já už se nechci hádat kvůli prkotinám.
Martin: Jasně. Dobře.

(Irena se objímá s Romanem.)
Martin: (Vyprovází pacientku.) Až budete mít výsledky, zavolejte Ireně a dohodněte si další návštěvu. Pokud na vás tedy zrovna bude mít čas. Neměla byste se se svým přítelem objímat někde jinde?
Irena: Ale to je Roman.
Martin: Aha, už jsme měli tu čest.
Irena: On je náčelník.
Martin: Gratuluju.
Roman: Dobrovolných hasičů, tady v Protějově.
Martin: Zavolám, kdyby hořelo.
Roman: Doktore, budeme potřebovat potvrzení. (Ireně) Že jseš fit, rozumíš? I když nejradši bych si tě prohlídnul sám.
Martin: Vy si radši hleďte svého.
Miloš: Jo.