Doktor Martin

(Martinovi zemřela pod rukama pacientka, paní Prokopová.)
Martin: Je to smutné, ale život jde dál. Teda ne ten paní Prokopové, samozřejmě.
Marie: Někdy si říkám, jestli máš v sobě aspoň kouska citu.
Martin: Co myslíš?
Marie: Uvědomuješ si, co řikáš? A jak jsi mluvil s Bohumilem? On nestál o úmrtní list. Šlo o to, aby jsi si s ním sednul a lidsky mu vysvětlil, co se stalo s jeho ženou.
Martin: Sraženina ze srdce se jí tepnou dostala do mozku a umřela.

(Martin chvatem odchází od pacientky.)
pacientka: A to je jako všechno?
Martin: Kdybyste nebyla líná přečíst si příbalový leták, nemusíte mě dvakrát denně volat.
pacientka: Cože?

(Doktor Martin se po dlouhém očekávání políbí s učitelkou Lídou.)
Lída: Co je?
Martin: Nic.
Lída: Tak to řekněte.
Martin: Předpokládám, že si pravidelně čistíte zuby.
Lída: (začne se smát) Legrace?
Martin: Vlastně ani ne.
Lída: Tak. Ze zřejmých důvodů jsem to dneska ještě ani nestihla, ale ano, děkuji za optání, zuby si čistím pravidelně.
Martin: Myslel jsem si to. Pak by to ovšem ukazovalo na rýmu nebo na gastroezofageální reflux.
Lída: Chcete mi naznačit, že mi smrdí z pusy?
Martin: Ne, jen si myslím, že by bylo dobré vyloučit všechna další možná závažnější onemocnění.
Lída: Prosím?
Martin: Samozřejmě, že ideální by bylo, kdyby se jednalo pouze o špatné stravovací návyky.

(Martin myje auto. Kolem jde Lída a snaží se ho pozvat na večeři.)
Lída: Zrovna jdu z restaurace...
Martin: Já zrovna myji auto.