Doktorka z Dixie

Lavon: Mám hotovo. Byl jsem vzhůru celou noc a málem mě pokousal pěkně protivný mýval, ale tak je pro mě důležité získat si vaše odpuštění.
Rubyin děda: Odpustil jsem ti už dávno.
Lavon: Co? Tak proč jsem musel dělat všechny ty práce?
Rubyin děda: No já je dělat nechtěl a jsem příliš škrt na to, abych za to někomu platil.

(Město nutí Zoe, aby do velkého zápasu randila se středoškolákem, aby kvůli zlomenému srdci hru nepokazil.)
Max: Večeře je na mě. Ale můžeme utratit jen 23 dolarů. Zbytek kapesného jsem utratil za kytky.

Magnolia: Vím, že jsme si nebyly blízké, ale když jsem viděla, že se tohle stalo někomu, koho znám, někomu mého věku, přimělo mě to myslet na sebe.
Rose: Víc než obvykle?

(Lemon a Magnolia se bojí, že Brick si domů nastěhuje Shelby.)
Lemon: Musíš zůstat silná. Myslím, že se taťka a Shelby zaměří na tebe a pokusí se koupit si tvoje svolení.
Magnolia: Koupit? Dárky? Na to zapomeň! Proč? Jaký mají rozpočet?
Lemon: Magnolie! Teď není ta správná doba, aby ses poddala svému Bohem danému materialismu.

(Wade a Zoe se hádají o tom, že Zoe nevěří v manželství.)
Lavon: Lidi, uvědomujete si, že tady zrovna stojíme?
Zoe: Jo, ale jsem rozrušená a potřebuju nějakou svačinku.

Zoe: Pil jsi whiskey? Víš přece, že po whiskey hloupneš.
Joel: Dělal jsem s pouliční lampou karate.
Zoe: A lampa vyhrála.

(George se nabízí, že se Zoe pohlídá teenagerky.)
George: A nebojte. Vezmu to za vás.
seržant Jeffries: Dobře, ale bacha na tu s růžovýma vlasama. Myslím, že je to čarodějnice.

(Lynly se baví s Georgem.)
Lynly: Co tvůj prst?
George: Je už lepší. Zase úplně normální. Umí ukázat k východu. Vidíš to?

(Peter nabízí Lemon, aby s ním odešla z večírku.)
Lemon: Ne, ne... nemůžu odejít. Moje babča by mě zabila.
Peter: (Podívá se na Lemoninu babičku.) Myslím, že bych jí přepral.

(Georgova matka se snažila o to, aby se George a Zoe dali dohromady.)
George: Mami, vážně, najdi si jinýho koníčka.

(Baví se o tom, že někdo spal v posteli Zoe.)
Wade: Nechci vás, lidi děsit, ale zvážili jste možnost, že to byli démoni?
Zoe: Démoni? Kvůli tomuhle v posteli nemluvíme.

(Georgova matka uvěznila George a Zoe v hausbótu. Přišla Tansy a Wade, a strhla se hádka.)
Zoe: V brzké době se do New Yorku nechystám.
Wade: Ptal jsem se? Ne.

(Draží se Georgův košík.)
Dash DeWitt: A tento mládenec by vás rád pohostil taquitos z mexického stánku Jimmyho Raye v Mobile, višňovým koláčem a fé... a fénem na vlasy.

(Olízne muffin, který drží Lemon, pak jí ho vytrhne a uteče.)
Zoe: V lásce a v lásce k pečivu je všechno dovoleno!

(AnnaBeth se otočí na Zoe a v náručí drží dítě.)
Zoe: Co to je?!
Delma: Dítě. Jsem myslela, že jste doktorka.

Zoe: Ani jsem si žádnou kulmu neobjednala! Žádnou jsem nečekala, a pak se najednou jedna objevila v poště. Bam!
Rose: A ty nemáš ráda kulmy?
Zoe: Mám je ráda. Vždycky jsem si představovala, že jednou, až budu mít v životě pořádek, si jí pořídím. Ale ne teď.
Rose: A to tu kulmu nemůžeš vrátit?
Zoe: No, mohla bych tu kulmu vrátit. Bylo by to úplně v pořádku a podporuju všechny, kdo se tak rozhodnou. Ale tak nějak si tuhle chci nechat. Je od dobrého výrobce, kterého miluju. A taková kulma by se pak mohla špatně shánět. Nechci toho litovat...navíc na ni mám místo v koupelně.
Rose: Aha. Takže si tu kulmu necháš?
Zoe: Ano. I když jsem pořád v šoku, víš z tý představy, že budu mít kudrnaté vlasy, dalších 18 let a po celý zbytek života. Nic víc.

Wade: Tos jí právě počůrala boty?
Lemon: Ne, ty pitomče, praskla jí voda!

Lemon: Budu hádat, Zoe Hartová?
Wade: Tvoje síla dedukce mě nikdy nepřestane udivovat, Lemon.
Lemon: Cos udělal tentokrát?
Wade: Já? (diví se)

Rose: Kde máš kalhoty?
Zoe: Ehm, nemám. Byla jsem běhat. Bez kalhot. V podpatcích. Lidi to dělají. Tak jako doktorka, musím taky.

(Matka Zoe přijela do Bluebell na Vánoce.)
Candice: No tak mi všechno řekni, jak tady v Bluebell žiješ? Nejdřív se ale stavíme v drogerii a koupíme pinzetu.

Lemon: To je naprosto skandální.
Annabeth: A navíc za bílého dne.
Lemon: (Našpulí rty.) Hmm, chudáček Levon.
Annabeth: Ten pohled znám, Lemon, tohle není naše věc, ty neuděláš žádnou hloupost.
Lemon: (Dělá že nechápe.) Já a hloupost?

Magnolia: (na otce) Znáš ten pocit, když se probudíš uprostřed noci a chce se ti hrozně zvracet? Tak se teď cítím, ale napořád.

Wade: Takže to budeme tajit, dokud neumřeme?
Zoe: To by bylo velmi moudré.

(Zoe se schovávala za posteli před Georgem.)
Zoe: Musel ses tolik vykecávat?
Wade: Našlas tam něco zajímavého? Moje ponožky, svoji důstojnost?

(George přišel za Zoe do ordinace.)
George: Tak jo, musím to někomu říct, protože pokud se nejedná o psychický problém, tak jsem včera viděl Lemon, jak líbá Levona!
Zoe: Cože?