Wilson: Páni. Tak tomu říkám prsa. House: Jde tu opravdu o lež, když všichni vědí, že je to lež? Wilson: Může strom v lese předstírat pád? Housi, prosímtě, jsou to prsa, dárek, ne filozofická stať... House: Lež číslo jedna - ona to neudělala pro manžela. Udělala to pro sebe. Myslí si, že ji to změní taky vnitřně. Wilson: Ne. Myslí si, že bude přitažlivější. A to tedy, musím uznat... House: A nejen pro manžela. Díky plastice se na nás všichni dívají jinak. Ty zase měníš kravaty. Wilson: Jo. Moje kravaty můžou být dalším bodem jednání. House: Za tři měsíce jsi jich vystřídal pět. Teď má být ta kašmírová. Wilson:(ukáže si na kravatu) Tu mám od manželky! House: Ani náhodou! Nesnáší zelenou. Koupil sis ji sám. Chceš, aby ti to slušelo. V práci. House:(jako, když se děti posmívají) Wilson už má hólků! Wilson: Hele, přestaň, nech toho... Cuddyová: Dechové obtíže musejí léčit šéfové dvou oddělení? Jde o přímou úměru komplikací a velikosti košíků? House: Chci EKG a krevní testy včetně toxikologie, u té paní... eh.. se symptomy! Cuddyová: Po těch testech nejspíš přijdou další prohlídky... rozumím. (odchází) House: Jde o složitý případ!
Cuddyová: Dobré ráno, doktore Housi. House: Dobré, doktorko Cuddyová. Pěkný kostým! Říká - jsem profík, ale přesto žena. (pohlédne jí letmo na výstřih) Tu druhou část zcela křičí... Cuddyová: Ta vaše hůl taky leccos vykřikuje.
House (pověsí rentgenový snímek předloktí na světelnou tabuli): Je v pořádku... vidíte tohle? Epifyzální štěrbina, jinak také známá jako růstová. syn: A co s ní je? House: Je to úžasná věcička, prozradí totiž, jak je někdo doopravdy starý, a velmi přesně. syn (s úlekem v očích): Fajn... House: Hm... necelých 15 let. Za dva týdny? Za měsíc? syn: Před týdnem. To mi bylo 15. House: Gratuluji nám oběma. Jestli chceš lhát, tak přidej, dej si 21, ať za tebe šílená máma nekupuje vodku. (debata o tom, že by mu měli matku odebrat z péče) syn: Nahlaste mě! A zažaluju vás. Tohle je důvěrný! House (s úšklebkem): Jenom klid. To není tvůj snímek.
(Tým je u komatozních pacientů. House sem vzal kočku Debbi, která když vyskočí pacientovi na postel, prý mu tím předpoví smrt do jednoho dne. Kočka vyskočí k jednomu z pacientů.) Kuttner: Hele, Debbi! House: Dobré zprávy, pane... Limperte. Když dneska neumřete, tak konečně uděláte něco užitečnýho pro svět. Jen jste škodil, jako... (začte se do pacientovy karty)... hasič.
(Třináctka odrecituje kus poezie, kterou napsal zdeprimovaný náctiletý pacient.) House: Pokud se v další strofě nepíše Tak jsem si, můj milý deníčku, dnes šlehnul trochu prima perníčku, tak mě to nebere! Třináctka: Že má sebevražedné sklony nepopřete. House: Nemáme ho obšťastňovat, ale diagnostikovat...
Cuddyová: Myslí, že má TBC. (Podává kartu pacienta.) House: Může být rád, že nemá syfillis. (Koukne se do karty.) Nemá TBC. Cuddyová: A co má? House: On to chce konkrétně?
(House nechce vyplnit posudky o svých doktorech.) Foreman: Nechce se vám do papírování? House: Mám starost o deštné pralesy. Foreman: Udělám to. House: Já vím.
House: Proč máš na stole šekovou knížku pro odškodnění pacienta? Wilson: Možná proto, že byla ve spodním šuplíku schovaná v obálce a tys ji na ten stůl vyndal. House: Šekovou knížku míváš doma. Většinou je to tvá výmluva, proč mi nemůžeš půjčit peníze.
(Amber nechala silného kuřáka samotného s kyslíkovou bombou.) Amber: Já myslela, že nás všechny hodnotíte stejně. House: Nejdřív jsem dal všem sto bodů, ale pak jste odstřelila budovu.
(House hledá na poliklinice pacienta pro svůj případ.) House: Krev ve stolici a moči? On umřel a já jsem v diagnostickém nebi. Cameronová: V krvi jsme našli chlast, kokain, amfetaminy, opiáty. Záhadou je jen to, jak se mohl dožít osmatřiceti. Jimmy: Je mi 28. Cameronová: Taky lže a je hrozně protivný. House: Zabalte mi ho, vezmu si ho.
House: Kyslíková saturace 94%. Foreman: Ta saturace je v normálu. House: Je o jedno procento nižší. Foreman: To je ještě v normě. House: Kdyby její DNA byla o jedno procento mimo bude delfín.