Dr. House

(House uviděl pacientku s pacientem v pokoji.)
House: (k Chaseovi) Čemu jste nerozuměl, když jsem vám říkal: "Držte je od sebe dál"?

Pacient: Bůh mi řekl, že přijde jiný doktor.
House: Bůh zase žvanil.

House: Nechal bys pacienta umřít kvůli pitomé hře?
Wilson: Ty to děláš taky!

House: (k Wilsonovi) Tobě lidi děkujou, když jim řekneš, že umírají.

Wilson: Proč necháš labilního šílence běhat po nemocnici?
House: On se utrhl.

House: Buď se pacienta zeptáme, co si o tom myslí bůh a nebo udělám magnetickou rezonanci. Mně je to jedno.

House: Pobožné chování je tak blízko šílenství, že je občas nerozeznáme od sebe.

Wilson: Vytáhl jsi mě sem, abys mi řekl, že tě víra otravuje?
House: Hned je mi líp.

Wilson: Nepočkáš chvilku?
House: Ona snad umírá?
Wilson: Ano.
House: Během této konverzace?

House: To jste o mě vydedukoval podle klepů. Ať je bůh příště konkrétnější.
pacient: Bůh chce, abyste pozval Wilsona na poker.

House: Už musím jít, barák je plný nemocných, třeba se jim vyhnu.

Wilson: Máš moje DVD?
House: Kdyby jsi ho chtěl zpátky, neměl sis ho u mě zapomenout.

House: (k lidem v čekárně) U většiny z vás by tuhle práci zvládla opice s lahvičkou brufenu.

Gregory House: Bolí mě noha.
James Wilson: Běháš denně 8 kilometrů. Jezdíš na skateboardu a pořád z něj padáš. Divíš se, že tě bolí noha?

(House jí chipsy u muže v kómatu.)
Foreman: Ty na něm jíš?
House: Nevadí mu to. Ptal jsem se.

(Chase, Cameronová a House se snaží se přijít na diagnózu Foremana, onemocněl nemocí na kterou už zemřel pacient Joe.)
Chase: Joe byl policista, zřejmě měl dobrou kondici, odolnější imunitní systém a silnější metabolismus.
Cameronová: Foreman je černý.
House: Co? Jak dlouho nám tohle tajíte?

(Cuddyová vyměnila Houseovi Vicodin za placebo.)
House: Já poznám když můj Vicodin není Vicodin, ale poznáte vy, když vaše antikoncepce není antikoncepce?

(Do místnosti přijde Cuddyová.)
House: Doktorka Cuddyová! Tvář, která dala vyplout tisíci zatrpklých.

House: Zajímavé.
Wilson: (naštvaně) Proč si použil to slovo?
House: Protože mě to zajímá. A když mě něco zajímá, označuju to, co mě zajímá jako zajímavé.

Cuddyová: Dlužíte padesátku.
House: Vy mě půl tanečku na klíně.

Rebeka Adler: Chci umřít s trochou důstojnosti.
Gregory House: Nic takového neexistuje. Naše těla se rozpadají. Někdy, když je nám devadesát, někdy dřív než se narodíme, ale vždy se tak stane a není v tom žádná důstojnost. Je mi jedno, že nemůžete chodit, vidět, utřít si svůj zadek. Vždy je to ošklivé. Vždy. S důstojností můžeme žít, ne umřít.

Wilson: Nejsme v pohodě. Amber nikdy nebyla důvod, proč odcházím. Nechtěl jsem ti to říkat, protože jsem se snažil, tak jako vždycky, tě ochránit. Což je ten problém. Šíříš bídu, protože nic jiného nedokážeš cítit. Manipuluješ lidmi, protože nezvládáš jakýkoliv druh vztahu. A já to dovoloval. Celé roky. Hry, flámy, telefonáty uprostřed noci. Já měl být ten v tom autobusu a ne... Měl jsi v tom autobusu být sám. Jestli jsem se od Amber něco naučil, tak to, že se musím starat sám o sebe. Housi, už nejsme přátelé. Nejsem si jistý, jestli jsme někdy byli.

Kutner: Otevření by muselo být provedeno krátce před smrtí.
House: Naneštěstí nemůžeme vědět, kdy krátce před smrtí je než krátce po smrti. A to vypadá jako překážka.

(House promluví k plné čekárně na ambulanci.)
House: Nazdar marodi a jejich drazí. Abychom si ušetřili čas a vyhnuli se pozdějšímu tlachání, jsem doktor Gregory House; pro Vás Greg. Jsem jeden ze tří doktorů, kteří tu dnes ordinují.
Cuddyová: Krátké, milé. Kartu.
(Cuddyová mu podává jednu z karet.)
House: Toto sluníčko je doktorka Lisa Cuddyová. Doktorka Cuddyová řídí celou nemocnici, proto se těžko může zabývat vámi. Jsem diagnostik s atestací z infekčních chorob a nefrologie. Jsem ovšem také jediným doktorem zaměstnaný na této ambulanci, který je nucen být zde proti své vůli. To je pravda, že?(Otočí se na Cuddyovou, která celé scéně přihlíží).
House: U většiny z vás by tuhle práci zvládla opice s lahvičkou Brufenu...

Gregory House: Umíráte moc rychle.
Eric Foreman: No, to je fakt.