(Cameronová mluví s Housem o pacientce.) House: Metastatický malobuněčný karcinom plic. Půl roku. Cameronová: Viděl jste ten rentgen? House: Ne, tipuju. Nová hra. Když se spletu, vyhraje plyšáka.
(Wilson hovoří s Housem o večeři s jeho rodiči.) House: Ty mizero. Pozval jsi taky moje rodiče. Wilson: Ta Cameronová je klepna. House: Ne tak velká jako ty. Wilson: Hele. Využil jsi mě, aby ses vyhnul svým rodičům. House: Co je ti do toho? Wilson: Jen mi přišlo zajímavé zjistit proč. House: Mohl ses zeptat. Wilson: Lhal bys mi. House: A ty bys mi uvěřil. Byli bychom oba spokojení. Chceš své peníze? Jde ti jenom o to? Wilson: Nechci. Nebo si je nepotřeboval? Jestli máš dost peněz, tak proč si půjčuješ? House: Jen tak. Zkouším, kolik vydržíš. Půjčuju si čím dál víc od chvíle, co jsi mi loni půjčil 40 dolarů. Malý experiment. Čekám, kdy to utneš. Wilson: Takže ty se snažíš objektivně zjistit, na kolik si cením naše přátelství? House: Už je to 5 táců. To je celkem dobrý. Mám návrh. Ty odvoláš tu večeři a já ti dám ten šek. Wilson: Fajn. Díky. A ty teď buď sám řekni tvým rodičům, že je nechceš vidět nebo tě v 7 vyzvednu na tu večeři. House: Ale souhlasil jsi, že… Wilson: Lhal jsem. A lžu ti čím dál víc od chvíle, co jsem loni řekl, že neoholený vypadáš dobře. Je to malý experiment. Víš, prostě čekám, kdy to utneš.
(Na parkovišti hovoří Wilson s Housem o jeho nové motorce.) Wilson: Teda ta je opravdu skvělá. House: Ve čtvrtek mě zkus pozvat. Pokud vím, nebyli jsme spolu na večeři někdy od... Wilson: Od včerejška, kdy jsem ti půjčil 5000. Prý na auto. House: A já platil. Wilson: Motocykly dosahují rychlosti 250 km/h a ty se příliš nehodí k chromým nezodpovědným narkomanům. House: Omyl. Motocykly dosahují rychlosti 300 km/h a nehodí se k zazobaným zodpovědným architektům, kteří v jednom kuse brzdí. To taky mírně snižuje cenu. Wilson: Musíš ji vrátit House: Mami!!! Proberem to u té večeře? Wilson: Zapomeň na večeři. Ty se jí nedožiješ.
(Za Housem přijde na pokoj dcera Margo a chce si hrát, on ji odvádí zpět.) Ona: Máš chromou nohu? House: Jo, z války. Ona: A bolí to? House: Skoro furt. Ona: Proto je ti smutno? House: Ty jsi fakt dobrá, nejsem smutnej, jen složitej. Holky to žerou, jednou to pochopíš.
House: Nechcete se jít napít? (Cameronová nasadí idiotský výraz.) House: Vy pijete. Já taky. Můžeme pít současně. U stolu. A jestli jíte, můžeme se i najíst.
(Studuje srdce pacienta na obrazovce.) House: Jak mám na něco přijít, když jsou kostičky velikosti lega. Proč nemám větší obrazovku? Jsem vedoucí oddělení! (Dostanou se k větší obrazovce.) House: Tohle jsem měl na mysli. Foremane, tohle pro mě musíte ukrást! Foreman: Jistě, zavolám jednomu kámošovi. House: Potřebujeme větší obraz. (Doustanou se k projektoru a plátnu.) House: Něco tam přece musí být! Wilson:(k Foremanovi) Co udělá teď, donutí nás vloupat se do Imaxu?!
(Přichází House a pokládá na stůl zkumavku.) House: Laboratoř nemůže ten kov identifikovat. Prý ani nemusí být pozemský. Chase: Vážně? House: Ne, vy idiote, je to titan.
(Po zástavě srdce jeptišky debatují o možnosti chyby ze strany Dr. House.) House: Uznávám, že sebevědomí mi nechybí. A také uznávám, že jsem člověk a můžu se zmýlit. Wilson: Takže jsi to možná podělal? House: Ne.
(House se dívá na televizi u pacienta, co je v komatu.) Wilson: Ten muž je v komatu. House: Nevadí mu to. Ptal jsem se. Wilson: Drobíš mu do postele. House: Proč dávají pacientům v komatu do pokoje televizi? Wilson: Prý snad něco slyší. House: Tak jim dejte rádio. Oči mají zavřený. Stejně nic nevidí. Wilson: Víš ty vůbec, proč si lidé pomáhají? House: Jo, tenhle znám. Protože jsou dobrý, slušný a starostlivý. Nebo jsou zbabělci. Budu zlý a ty mi to vrátíš. Vzájemná destrukce.
House: Máte v sobě parazita. pacientka: Něco jako tasemnici? House: Podívejte, má vaše oči. Máte na odstranění toho parazita zhruba měsíc, pak už to bude nezákonné, až na několik států. Ale nebojte se, není to tak hrozné, někteří lidé tomu dávají jména, oblékají do šatiček a vozí v kočárku.