Dům z karet

Elizabeth Hale: Víš, když se vdala, doufala jsem, že do dvou let otevře oči. Netušila jsem, že jí to potrvá 30 let.
Frank: Claire je první dáma Spojených států, ale podle vás si i tak vybrala špatně.
Elizabeth Hale: Když to shrnu v drbech, co kolují v bulváru? Klidně by mohla bydlet v té vaší osadě karavanů.
Frank: Byl to broskvový sad, ale máte pravdu, jsem bílá lůza. Akorát taková bílá lůza, která žije v Bílém domě.

(Claire natáčí příspěvek do TV.)
Claire: Chtěla jsem vám říci něco důležitého. Je to děsivé, že? Máme na vás s prezidentem prosbu. Řekněte nám, co vidíte. Pokud se ve vašem okolí stane něco zvláštního, zavolejte nám. Ať už je to balíček nebo člověk, který tam nemá co dělat. Budeme rádi, když nám to dáte vědět. V dnešní době totiž panuje velký rozruch. Novináři se pořád chtějí hrabat v minulosti a neřeší současnost. Chceme vás s manželem chránit. Za dva týdny půjdete k volebním urnám a rozhodnete, v jaké zemi chcete žít. Je to důležitá volba. Ale ať vyhraje kdokoliv, musíme i nadále spolupracovat, navzájem na sebe dávat pozor a ano, také se pozorovat, aby byli všichni v bezpečí. Řekněte nám, co vidíte. Jmenuji se Claire Underwoodová a schvaluji tuto zprávu.

(Claire jako první dáma USA rozmlouvá s arabským vězněm.)
Yusuf: Myslím, že mě chcete ponížit.
Claire: Jste vhodně oblečen a mohl jste se občerstvit. Jak vás tedy ponižujeme?
Yusuf: Sedím naproti ženě.

(Frank skládá inaugurační slib. Tentokrát jako zvolený prezident.)
Frank: Ano, znovu jsme zde. Státní tajemník. To jsem chtěl. To je vše, co jsem chtěl. To je to, co mi bylo slíbeno. A teď jsem tu jako prezident těchto Spojených států. Takto sis ustlala, Ameriko. Hlasovali jste za mě. Jste zmatení? Bojíte se? Protože to, co jste si mysleli, že chcete, je tu. A tady jste, koukáte s otevřenými ústy, zmateni přemýšlíte, jestli je to to, co jste chtěli. Tato demokracie, vaše demokracie, si mě vybrala. A pokud si myslíte, že je těžké dostat se sem, začínáte chápat, co jsem ochoten udělat, abych tu zůstal. Dívám se na dav, který se zde dnes shromáždil a vím, že to nejsou mí příznivci. Dívám se na lidí, kteří tady stojí, s úsměvem na tváři, dokud se nedostanou na řadu. A nejhorší mezi nimi jsou ti, kteří se usmívají a tleskají nejvíc.

Frank: Zvolil si peníze místo moci. Chyba, kterou v tomto městě dělá skoro každý. Peníze jsou jako vila někde v Sarasotě, která se začne za deset let rozpadat. Moc je jako pevná kamenná stavba, která vydrží po staletí. Nemohu respektovat někoho, kdo ten rozdíl nepozná.

Francis Underwood: Pokud z vás cítí čerstvé maso, zabijte a předhoďte jim čerstvější.

(Underwoodovi plánují večeři s prezidentem a jeho ženou.)
Claire Underwood: Co bychom měli podávat Walkerovým?
Frank Underwood: Kyanid?
Claire Underwood: To chci nechat na dezert. Co hlavní chod?
Frank Underwood: Nějaké maso? Zeleninu?

Francis Underwood: Modlím se k sobě a za sebe.

Francis Underwood: Pro ty z nás, kteří chceme být na vrcholu potravního řetězce, není žádné slitování. Existuje jen jedno pravidlo. Buď jsi lovec, nebo kořist.

Francis Underwood: Pokud mě střelí nebo bodnou, když utěšuji dva truchlící rodiče, budu už navěky hrdina. Riskneme to, můžeme?

Claire: (před večeří s prezidentem a první dámou) Co bychom měli podávat Walkerovým?
Frank: Kyanid?
Claire: To chci nechat na dezert.

(Claire přinesla do jejich sklepa stroj na cvičení.)
Frank: Snažíš se mi jemně naznačit, že jsem tlustý?
Claire: Ne, snažím se tím naznačit, že bys mohl být štíhlejší.