(Alan a Charlie vzali svou matku k sobě domů. Ta jen vysedává na terase.) Charlie: Jak dlouho tam chce vysedávat? Alan: Nevím. Nikdy jsem ji v takové depresi neviděl. Někdo by za ní měl jít a projevit trochu lásky a podpory. (Na chvíli se odmlčí.) oba: Jakeu!
Alan: Charlie, nemáš ponětí, do čeho se zaplétáš, když si začínáš s těma rozvedenýma matkama! Charlie: Máš pravdu, nemám ponětí. To je součást mého šarmu.
(Na fotbale.) Alan: Jak to Jakeovi jde? Charlie: Jakeovi dobře. Je mu deset. Má celý svůj život před sebou. Já, na druhé straně, sedím na sluníčku v půjčených kalhotách a čekám, kdy se pozvracím.
Alan: Dneska zajišťuju na fotbale svačinu, takže se musím stavit v potravinách. Až přijede auto, můžeš jet s Jakem napřed. Charlie: Mám lepší nápad. Půjdu nahoru, pozvracím se a budu spát nejméně dvanáct hodin.
Charlie: Právě jsem se vrátil z Vegas. Alan: Večer jsi šel jenom vrátit videokazetu. Charlie: Jo, ale potkal jsem kámoše, který jel na svou svatbu do Bellagia. Alan: To vysvětluje ten smoking. Charlie:(zamyslí se) Ne, myslím, že to mám kvůli něčemu jinému.
(Alan se snažil spícímu Charliemu sundat ponožky, aby je mohl vyprat, ale Charlie ho kopl.) Alan: Charlie, kopl jsi mě ze spaní! Charlie: Kdo řekl, že spím?
Charlie: Alane, co jsi udělal s tím piánem? Alan: Utřel jsem prach. Charlie: Já tu sedím a snažím se napsat slogan na čokoládovou tyčinku a klavír je cítit po citronech! Alan: Je mi líto. Čokoládou leštěnku neměli.
(Charlie, Alan a Jake byli v Disneylandu.) Alan: Já jsem se bavil. Charlie: Opravdu? A co se ti líbilo nejvíc? To šílený vedro? Nekonečný fronty? Nebo ta Němka, co mě pozvracela na horský dráze?
(Jake dal Charliemu před obličej své morče.) Charlie: Jakeu, pravidlo číslo jedna. Strejda Charlie není rád, když ho do nového dne vítá nestvůra. Jake: Promiň. Je tu babička. Máš jít dolů. Charlie: Tys mě neslyšel? Pravidlo číslo jedna!
(Charlie volá lidem na odchyt ptáků, protože Jake neustále pouští do domu racky.) Charlie: No, jedná se mi o racka. Ra-cek. Ano. Já počkám. Jake: Já nevěděl, že jich bude tolik. Charlie: Řekl jsem, abys je nekrmil. A abys nenechával otevřená okna. (Opět se věnuje hovoru.) Ano, s kým to mluvím? (Zarazí se.) Vy jste pan Racek? Ne, ne, já jsem chtěl mluvit s někým, kdo rozumí rackům. Mám hejno racků v baráku. Jake: Tak už se nezlob. Charlie: Měli jsme dohodu a ty jsi ji nedodržel. (Opět se věnuje hovoru.) Ne, já potřebuju síťku, chápete? Ano, počkám.(Mluví s mužem, se kterým mluvil poprvé.) Kdo je tam? Pan Síťka? Hele, já mám pokoj plný racků a.. Ne, ne, ne, ne (K telefonu jde opět první muž.) Pan Racek? Alan: Ahoj. Charlie: Na shledanou.(Položí telefon.)