Eden of the East
(Higashi no Eden)
Na východ od ráje (alespoň trochu)
Kdyby se mi někdo snažil Ráj východu nějak žánrově zařadit a doporučit, měl by to hodně těžké. Příběh Saki a jednoho potrefeného cizince totiž funguje jako pohádka a přitom v něm není špetka kouzel. Umí hrát na romantiku a přesto se všechny vztahově silné chvíle odehrají zdánlivě mimoděk. A konečně je celá hlavní linka o odhalování minulosti nebo letících raketách, ale při rekapitulování celého seriálu si vzpomenu na něco úplně jiného. Na to, že kouzlo obyčejnosti a uvěřitelnosti může být i při líném vyprávěcím tempu takhle silné.
Promarněná příležitost
Že kouzelný telefon není vůbec špatná věc nám dokázali svého času už Mach a Šebestová. Japonci však tenhle nápad posunuli na mnohem vyšší úroveň.
Postupně se odkrývající Hra (mimochodem velmi dobře vymyšlená) i systém Spasitelů, kteří se snaží (víceméně) o záchranu Japonska, je zajímavá a v rámci možností dost originální.
Problém celého seriálu je v tom, že se zbytečně dlouho zabývá Takizawovou ztrátou paměti (přičemž důvod, proč si jí vymazal je dost zklamání), naprosto zbytečnými postavami(prakticky všichni z Edenu) a životem Saki, místo toho, aby se Hra pořádně rozjela.
Chápu (teda alespoň v to doufám) závěrečnou pointu, která je opravdu pěkná. Bohužel to působí tak, že se celou dobu děje něco, co s hlavním příběhem nemá nic společného a jen občas se objeví nějaký náznak hlavní dějové linie, aby se nakonec až v posledních dvou dílech konečně prezentovala a hned vyřešila celá zápletka.
A to už nemluvím o tom, že logika si po většinu seriálu dává volno. Navíc některé snahy o vysvětlení (třeba Mr. Outoside) jsou naprosto mimo. Prostě mám pocit, že všechny postavy by mohly toho, čeho chtěly, dosáhnout mnohem jednodušeji jinými cestami (když už tedy mají tu neomezenou moc). Takže žádné promyšlená tahy a logické souboje mezi jednotlivými hráči tady nečekejte.
Za další průšvih považuju to, že většinu Seleccao ani nepoznáme. A ti, které poznáme, jsou sice zajímaví, ale většinou na celou Hru kašlou a věnují se svým osobním cílům.
Celkově mě seriál hodně zklamal, ale za nápad si to těch 50% zaslouží.
I v bibli je Ráj na východě...
Pro Japonce kontakt se západem znamenal především dvě věci. Prudký technický rozvoj a úpadek tradičních hodnot. Na to první jsou Japonci pyšní, za to druhé dvakrát moc západ v lásce nemají a dloubnou si do něho kdykoliv jen mohou.
Oběma efektům se Higaši no Eden věnuje a vzdor humoru vznáší docela vážnou otázku. Opravdu je to takhle nejlepší? Nebylo by lépe, kdyby svět řídil někdo, kdo to umí?
Příběh je z těch vydařenějších, sice i zde narážíme na ztrátu paměti, ale pak je tady ta záchrana Japonska a pochopitelně kouzlo moci v podobě mobilu nabitého pytlem yenů a všemocné Juiz na drátě. Je libo odpravit tamtoho chlápka? Žádný problém, pokračujte prosím ve své práci spasitele. Noblesse Oblige... Je-libo koupit obchodní centrum? Poslužte si - a prosím, pokračujte ve své práci spasitele. Noblesse Oblige... Komu by se nelíbilo nasát do nozder aroma neomezených možností? V tomto lákadlu a v promyšlenosti souboru pravidel pro Selecae seriál Higaši no Eden zdatně konkuruje Death Note. S tím, že se sice pátrá po souvislostech, ale o krimi se nejedná a celé je to romantičtější a humornější, přičemž humor zahne za roh vkusu našince opravdu málokdy, většinou se trefí.
Přiznávám, že nejprve jsem moc nemohl přijít na chuť způsobu animace, kvůli které obličeje hrdinů mají náznakem cosi jako žabí tlamičky a mrkací panenka Saki mi připadala taky mrkací až přespříliš. Pak jsem si ale zvykl a nakonec se to převrátilo v pravý opak a animace se mi začala přímo líbit a Saki taky. To jsou mi zvraty...
Výtku mám tedy jedinou. Hodně uspěchaný konec, který nedává divákovi příliš prostoru k uvědomění si pointy, takže se nejprve dostaví otázky proč to všechno, proč zrovna takhle a jestli to všechno nebyla až moc velká klika.
Ale dívá se na to dobře.