Koenig: Když mě budete hledat, zkuste to uprostřed Boubínského pralesa. Vrabcová: Tam teď budete něco zkoumat? Koenig: Ne. Vrabcová: Tak proč tam budete? Koenig: Já tam nebudu. Vrabcová: Tak proč vás tam máme hledat? Koenig: Právě proto. Vrabcová: To nechápu. Urban: Já jo. Vypadněte. Vrabcová: On si z nás dělá srandu! Urban: Nene. Z tebe.
Filip: Kolik z toho přesně kápne vám? manažer: Mám ve firmě 59%, takže zhruba dvě miliardy. Filip: Dvě miliardy, 35 milionů. manažer: Jo, nějaký drobný přes dvě. Filip: Nepotřebujete se nějakejch těch drobnejch zbavit?
Filip:(právě se mu podařilo odeslat Řipskou do koupelny a chystá se za ní) Hele, Ivane, máte patnáct minut na to, abyste našel a zkopíroval svoji složku. Ivan: Co když to nestihnu? Filip: No tak mě budete muset jít osobně přesvědčit, abych zvládnul i druhý číslo.
Lékař:(vytáhne Filipovi z příruční tašky lahvičku léků) A tohle je co? Filip: To už tam bylo. Lékař: Tohle ještě před pěti minutama bylo ve skříňce s ostatníma lékama. Filip: To považuju za vysoce nepravděpodobný. Lékař: Já to považuju za krádež.
Ivan Urban:(K Filipovi po rozhovoru o kryogenetice, když zjistil, že mu svedl dívku z divadla, na kterou měl políčeno.) Běžte se okamžitě nechat hloubkově zmrazit nebo vás zastřelím.
Lenka:(představuje Filipa svému příteli Jakubovi) To je Filip Koenig, místní blázen. Jakub:(podává mu ruku) Geniální fyzik, pro kterého není žádná záhada dost složitá a žádnej problém neřešitelnej. Filip: Kromě problému, jak se zbavit otravnejch policajtů. Jakub: A jehož největším nedostatkem je přebujelý ego a taky možná strach, že se zjistí, že prostě není, není potomkem Alberta Einsteina. Filip: A to jste vyčet z nějaký psychologie pro kuchařky?
1.podezřelý: V 6:30 jsem byl tady v jedný kavárně u divadla. Bylo tam dost lidí, kteří mi to dosvědčí. 2.podezřelý: A mně to dosvědčí dům. Lenka: Kdo? 2.podezřelý: Můj barák. Zaznamenává všechno, co dělám. Taky hlídá topení, světla, bazén, zrovna mi lednička hlásí, že mám koupit mlíko. Lenka: Čte vám taky pohádky na dobrou noc?
Lenka: Doufám, že z Kryštofa takovýhle debil nevyroste. Filip: Nebojte, má kolem sebe samý pozitivní vzory. Lenka: Jestli myslíte sebe, tak to si můžu jít rovnou koupit provaz.
Lenka:(k Ondřeji Drozdovi ironicky) Díky, jste moc milej. A upřímnou soustrast. Ondřej: Díky. A k čemu? Lenka:(už otočená zády k němu) K debilnímu fotrovi, blbečku.
Kamila: K Vám by se hodil nějaký inteligentní, rozumný, milý, pohledný ... Vrabcová: No, to jste dost zúžila výběr. To už zbývá jen Ferda Mravenec. Kamila: Nebo můj syn Filip. Vrabcová: Je, vy máte dva syny a oba se jmenují Filip? Kamila: Ne, mám jen toho jednoho syna Filipa. Vrabcová: Myslíte toho nesnesitelnýho a arogantního? Kamila: Tak zlý to s ním není...
(Za Filipem přijede jeho matka Kamila a Filip se jí snaží vyhnout.) Kamila: Filipe? Ty se přede mnou schováváš? To jsem si nezasloužila! Filip: To je věc názoru...
Koenig: A dostanu aspoň nějaký všimný nebo mi odřete nohy? major Urban: Sundáme vám pouta. Koenig:(Vrabcová mu sundává pouta) Fajn. Člověk se v dnešním světě holt musí naučit radovat i z maličkostí.
major Urban:(ke Koenigovi) Jakže se jmenuje ta vaše nemoc? Koenig: Přijde vám normální smrtelně nemocnýmu člověku připomínat, že je nemocnej? Vrabcová: Odkdy si myslíte, že policajti jsou normální?
Koenig: A teď vám předvedu metodu vymítání ďábla. Tady paní Vvvv... Vrabcová: Vrabcová Koenig: Ano, přesně tak. Je posedlá myšlenkou, že je kriminalistka. Vrabcová:(vyndává z kabelky průkaz) Tak já jsem zaměstnaná u Policie Český republiky a jestli jsem někdy něčím posedlá, je to touha vás zabít.