Etiketa

Každý společenský podnik, večeře v restauraci i večeře doma začíná aperitivem.

Zatímco s kouřením už dnes budeme mít problémy prakticky všude, s alkoholem nikoliv, ba právě naopak. Bez alkoholu se žádná společenská akce neobejde, tedy pokud se neúčastníme společenského večírku v protialkoholní léčebně.


Aperitiv
Každý společenský podnik, večeře v restauraci i večeře doma začíná aperitivem. Co se hodí jako aperitiv? Všechno co probudí žaludek k životu a připraví ho na příjem většího množství stravy.

Majitel restaurace: „Tak schválně jaké nápoje tady u nás jako aperitivy podáváme?“
L. Špaček: „To nebude obtížné. Máte tady klasický výběr: aperitivy lehké - sekt, sladké – campari, becherovka, portské, tohle je asi sherry. Vidím tady i suché martini, a dokonce i něco ostřejšího: gin, tady to je whisky a tohle slivovice.“
Majitel: „Výborně, jste opravdu znalec. Ale v čem je podáváme?“


V čem aperitiv podáváme
L. Špaček: „Především sekty podáváme v misce, nebo ve špičce a nebo ve flétně. Dezertní vína raději podáváme ve vyšších štíhlých sklenkách na dlouhé stopce o obsahu půl deci nebo deci.
Petře, co sis to dal?“
P. Studenovský: „Portské. Portské mám rád, tak jsem pána umluvil, že mi ho nalil do dvojky. Nechtělo se mu, ale jednou jsem host, co mu zbývalo. To víš, že se cukal, ale jsem host, ne?
Mimochodem, předtím jsem měl dvojitou becherovku a to mu vůbec nevadilo.“
L. Špaček: „Aperitiv má chuť k jídlu povzbudit, nikoliv utlumit. Proto si vždycky dáváme jenom jednu skleničku, dáme-li si druhou, pak jen to, co už jsme měli.“
Majitel: „No pokračujeme – z čeho tedy ten váš kamarád dal tu becherovku?“
L. Špaček: „Pokud servírujeme likéry naléváme je do misek na krátké stopce a o malém obsahu, půl deci nebo ještě méně. Naproti tomu pálenky, třeba borovičku nebo slivovici, naléváme také do sklenek o malém obsahu a na krátké stopce, ale vyšších, štíhlejších.“


Kazí led whisky?
Vrchní: „Prosím, nepřál jste si snad led?“
T. Turek: „Vy byste mi zkazil whisku ledem, to snad ne?“
L. Špaček: „Led whisky nezkazí, to jen,vy, ortodoxní zastánci čistoty whisky, odmítáte led nebo vodu.“
T. Turek: „Vodu? To už vůbec ne. Do whisky patří jen whisky. Vodou se totiž stírá lehce kouřové aroma, které vzniká sušením ječmenného sladu v dýmu rašeliny. Ale všimli jste si, jak správně tady whisky podávají? Kdybyste náhodou v nějakém pomatení smyslů si poručili opravdu whisku s ledem nabídnou vám třídecový tumbler. Na čistou whisky postačí dvoudecová sklenice. Ale Skotové, ti používají i jiné sklenice takzvané… ty je znáš viď?“
L. Špaček: „To jsou opravdické skutečné tasting glass?“
T. Turek: „Ano, přivezl jsem je jako dárek.“
L. Špaček: „To je nádhera. Děkuji.“
T. Turek: „Ale to není dárek pro tebe, Láďo, promiň, to je pro mého strýčka Příhodu, víš?“
L. Špaček: „Aha, tak tys byl ve Skotsku.“


Společenská úloha aperitivu
L. Špaček: „Aperitivy nemají jen fyziologickou funkci, o které jsme hovořili úvodem. Jsou důležité i ze společenského hlediska: během aperitivu se hosté vítají, seznamují a ztrácejí počáteční ostych. Tématem rozhovoru mohou být třeba právě aperitivy.“
Zita: „To je na mě moc ostré, dám si raději campari. “
Marie: „Já budu řídit, takže co je tady pro mne? Mohu si dát vodu?“
L. Špaček: „Určitě, v nabídce by neměly chybět i nealkoholické nápoje, tedy voda nebo džus.“


Bílé nebo červené?
Majitel: „Promiňte. Všechno je jak má být? Není těch sklenic nějak málo?“
L. Špaček: „Ne, je to v pořádku. I v některých lepších restauracích se servírují pouze dvě sklenice, na bílé víno a na vodu. Nejdříve totiž pijeme vodu, potom k předkrmu bílé víno a teprve podle toho co si host objedná, číšník přinese i sklenici na červené víno. Čím je pokrm kořeněnější, tím těžší a tmavší je víno.“
T. Turek: „Rumsteak, to není steak na rumu. Já už vím, čte se ramstejk. Ten si dám, třistagramový, řádně propečený.“
L. Špaček: „K tomu se právě výborně hodí nějaké silné červené víno. Ovšem nějaké těžší kulatější.“
Zita: „Dala bych si pstruha na roštu.“
L. Špaček: „Výborně, k tomu bych doporučil bílé víno, Chardonnay nebo Rýnský ryzlink. U některých ryb, například u sladkovodních nebo u tuňáka, si můžeme dovolit i červené víno. Musí být nějaké svěží, například Rulandské modré nebo Svatovavřinecké.“
Marie: „Já dám přednost kuřeti na grilu.“
L. Špaček: „Bílé maso – bílé víno, bude-li ovšem kuře hodně kořeněné, můžeme si dovolit i červené víno.“
P. Studenovský: „Já pořád váhám mezi jelením steakem a kachnou s knedlíkem a se zelím.“
Vrchní: „Mohu doporučit Cabernet Sauvignon, ročník 2000.“
L. Špaček: „Výborně. Kachna – drůbež, ale tmavé maso, proto stejně jako ke zvěřině bychom doporučili červené víno.“


Jak se pije koňak
Majitel: „Vážení hosté, mohu vás pozvat na dobrý digestiv? Koňak, whisky, vodku, grappu, nebo něco sladšího pro dámy?“
Zita: „Já bych si naopak dala skleničku koňaku. Digestiv má podporovat trávení.“
L. Špaček: „A bude to pravý koňak? Tedy destilát z vinné révy, který se vyrábí jenom a jedině ve francouzském kraji Cognac? Všechny ostatní vinné pálenky se nazývají brandy. Třeba řecká metaxa, balkánská rakije nebo italská grappa.“
Zita: „Je to pálí.“
L. Špaček: „Ano, sklenice s brandy a koňakem se nahřívají, aby se lépe uvolnilo lahodné aroma. A mimochodem, měla jsi počkat až ti to číšník položí na stůl.“
T. Turek: „Pamatujete, jak jsme jednou byli v takovém tom veselém coctail baru s těmi žonglujícími číšníky? Co kdybychom se tam zase podívali, co říkáte?“


Bar, míchané nápoje
Bar je tak trochu magie. Má svá pravidla, psaná i nepsaná, ta bychom měli dodržovat, jak v baru i doma.

Například nápoje neklademe nikdy přímo na desku stolu, ale podkládáme je papírovou rozetkou anebo papírovým ubrouskem. Zejména když předpokládáme, že z ovocné ozdoby nám zůstanou nějaké zbytky, tak ty dáváme přímo na ubrousek, nikdy ne do popelníku!

Pokud bychom se doma chtěli pokusit o nějaký míchaný nápoj, potřebujeme několik věcí: kleště nebo lopatku na led, slušný výběr lihovin, cukr nebo cukrový sirup, různé džusy a hlavně šejkr. Buď klasický s víčkem, nebo tak zvaný americký, který pouze nasazujeme na silnostěnnou sklenici o velkém obsahu. Nakonec použijeme barové sítko, přes které koktejl přecedíme do sklenice. Při troše obratnosti, můžeme přecedit nápoj přímo ze šejkru. Ještě ozdoba, brčko a jsme hotovi.

T. Turek: „Vidíte, já jsem říkal, že tady bude legrace.“
L. Špaček: „Prosím.“
Marie: „Co je to?“
L. Špaček: „Fizz, citrónová šťáva, cukr, alkohol – ty tam máš gin, a nakonec soda. To aby to jemně syčelo, slyšíš? Fizzzzzzzzzzzzzzz.“
T. Turek: „Poslouchej, ale já měl taky fizz, ale v úplně jiný skleničce.“
L. Špaček: „To je v každém baru jinak, neplatí pevná pravidla. Tady je servírují do skleničky zvané Collins. Ale koukám, že ty už jsi měl taky pěkný výběr: long drink, koktejl a dokonce margharitu…“
T. Turek: „No, taky mám v bříšku opilý žáby.“
P. Studenovský: „To je neuvěřitelně rozmanitá nabídka nápojů. Ty víš, jak se to jmenuje?“
L. Špaček: „To je velká móda, karibské koktejly, Mojito, Colada, Caipirinha, Daikiri…“
P. Studenovský: „To je velmi rozmanité, já bych si dal něco podobného, barmane. Něco, co teď frčí.“
Barman: „Teď jsou velice oblíbené shootery, mistře.“
P. Studenovský: „Šutr jako kámen?“
Barman: „Nikoliv. Jako shooter, jako střelec. Ale, pánové, shooter vždycky takhle.“
P. Studenovský: „Tak na zdraví.“
L. Špaček: „Nashledanou.“