Etiketa

Zase jdeme na návštěvu a do společnosti, ale tentokrát se budeme soustředit na boty.

Petr se Zitou čekají za dveřmi.
P. Studenovský: „Zito, ještě ne, ještě 27 vteřin.“
L. Špaček: „Říkali jsme si, že návštěva je jednou z nejčastějších příležitostí ke společenskému styku. Tak to vidíte, zase jdeme na návštěvu. Při dnešní návštěvě se soustředíme na boty.“
P. Studenovský: „Devět, osum, sedum, šest, pět…“
T. Turek: „Co tady děláte?“
P. Studenovský: „Jdeme k vám na návštěvu.“
T. Turek: „A proč nejdete dál?“
P. Studenovský: „Protože v televizi říkali, že na návštěvu se chodí s 10 minutovým zpožděním, my jsme přišli dřív, tak tady už sedmadvacet vteřin čekáme, abychom neporušili…“
T. Turek: „Tak pojďte dovnitř. Já jsem slyšel, jak někdo za dveřma počítá ženským hlasem.“


Bačkory
Mohli byste vidět někde jinde ženu v krásných šatech s pečlivě sladěnými doplňky a bačkorách? Proč právě na návštěvě bychom se na něco tak ponižujícího měli dívat?

Marie: „To jsou krásné květiny, děkuju, děkuju. Tak ty jsou pro Petra a ty jsou menší, ty jsou pro Zitu.“
Zita: „To mi dělají tady ty nové boty, víte?“
P. Studenovský: „Nic si z toho nedělej, já mám zase plíseň, ale když vám to nevadí.“
T. Turek: „Nevadí, já ji mám taky, pojďte dál. Běžte, běžte.“
L. Špaček: „Boty jsou důležitou a nedílnou součástí oblečení. Bez nich by nemělo vůbec smysl se oblékat. Pozveme-li si hosty, musíme počítat s úklidem.“


Jaké boty?
Stejně jako oděv i boty si vybíráme podle účelu, nač se hodí. Největším nešvarem současnosti je nošení sportovní obuvi prakticky ke všemu a všude. Je pohodlná, ale nespolečenská.

K obleku se nehodí bílé botasky, stejně tak se nehodí boty bez podpatku k šatům. A co tenisky ke kostýmku a šortky a černé polobotky? To nikdy.

Zita: „Ahoj miláčku, koupila jsem si nové kozačky.“
P. Studenovský: „No neřikej. Tak ukaž.“
Zita: „Jsou elegantní, černé, a hlavně stály jen dvě stovky.“
P. Studenovský: „No ale v tomhle nemůžeš chodit, Zito.“
Zita: „Proč? Myslíš, že mi nebudou slušet?“
P. Studenovský: „Slušet ti budou, ale tohle jsou kozačky speciálně na chalupu. No jistě, to nevadí. Ukaž, já Ti je rovnou osprchuju.“

L. Špaček: „Boty jsou důležitou a často podceňovanou součástí našeho zevnějšku. Musí být samozřejmě pohodlné, ale to zdaleka není všechno. Mnohdy se setkáváme s lidmi, kteří sice věnují značnou péči svému oblečení, ale boty jako by je nezajímaly. Týká se to především mužů.“
Helena: „Ahoj Davide.“
L. Špaček: „Kde se tu bereš?“
David: „Ahoj. Já jsem si přišel koupit boty.“
Helenka: „Aha. A jaký si chceš koupit?“
David: „No ňáký boty. Já nevím.“
L. Špaček: „No neexistují nějaké boty. Boty si vybíráme podle příležitosti: sportovní, turistické, domácí, do vlhka, do nepohody, společenské a tak dále. Jaké vlastně chceš?“
David: „Já nevim boty, abych nebyl bos.“
Helenka: „Nech si toho. A kam v těch botech chceš jít?“
David: „Na večírek.“
L. Špaček: „Takže boty společenské, polobotky.“
David: „Aha, tak ahoj.“


Pánské boty
Helenka: „Vy muži se máte, máte jeden druh a hotovo.“
L. Špaček: „Kupodivu si to myslí i spousta mužů, ale není tomu tak. Při podrobnějším pohledu na společenské pánské boty zjistíme, že jsou minimálně dva druhy - s otevřeným a uzavřeným šněrováním.“

Boty s uzavřeným šněrováním mají přední díl vcelku, takže jazyk je našit zespoda dodatečně, jsou považovány za více společenské než boty s otevřeným šněrováním, u nichž jazyk je součástí předního dílu a boční díly jsou našity. Mokasíny jsou nejméně formální ze všech druhů bot, nenosí se večer a nejsou součástí formálního oblečení.

Pozor na ponožky, ke světlým botám - světlé ponožky, někteří elegáni nosí v létě mokasíny naboso.


Dámské boty
Existuje tisícero modelů dámských bot. Nejnápadnější odlišností je výška podpatku.

Ženy vědí, že vysoký podpatek dělá hezké dlouhé nohy, proto jsou ochotny trpět i na podpatcích až 10 cm vysokých.


Boty v kanceláři
L. Špaček: „Dobrý den.“
P. Studenovský: „Dobrý den.“
L. Špaček: „Já jdu s tou dotací.“
P. Studenovský: „Snad žádostí o dotaci.“
L. Špaček: „Ano, máte pravdu.“
P. Studenovský: „Vy jste pan Špaček?“
L. Špaček: „Ano.“
P. Studenovský: „Pojďte dál, pan Havlíček, pan Borovský.“
Úředník: „Prosím, posaďte se.“
L. Špaček: „Muži se ve společnosti neradi omezují, ale pamatujme si, k obleku nenosíme sandály ani když jsme sami ve své kanceláři, natož když přijímáme návštěvy. Nohy bychom nikdy neměli dávat tak vysoko, aby byly boty výš než polovina lýtka. Ukazovat někomu boty z takové blízkosti je urážlivé.“
P. Studenovský: „Pane Špačku, to je všechno hezké, co říkáte, ale co kdybyste se příště místo poučování soustředil na to, jak správně vyplnit dotazník.“


Petr se Zitou jdou podruhé k Tomášovi a Marii
Marie: „Návštěva! Kde máme boty?“
T. Turek: „Už jsou tady a já jsem bos. Jé, vždyť já jsem si vlastně koupil nový boty na večer.“
Marie: „Ahoj, pojďte dál.“
T. Turek: „Co to máte?“
P. Studenovský: „Když vy jste minule neměli dvaačtyřicítku přezůvky, tak jsme si vzali svoje.“
L. Špaček: „Ale to už přeci víme, že na návštěvě se nepřezouváme a už vůbec si nemůžeme přinést vlastní přezutí.“
T. Turek: „Tohle je lepší, co?“
L. Špaček: „Jako večerní boty? Tomáši, mokasíny se nenosí večer, ani k žádné slavnostnější příležitosti, nehodí se ani k tmavému obleku, hodí se spíše jen ke sportovnímu a neformálnímu oblečení.“
T. Turek: „Mám tady ještě nový jedny botky pro případ, že tamty…“
L. Špaček: „Zase vedle. Se semišovými botami je to podobné jako s mokasíny. Nosí se spíše k tvídovým nebo koverkotovým látkám, ale určitě ne večer do společnosti.“
T. Turek: „Poslední varianta, ale víc peněz už jsem teda neměl.“
L. Špaček: „Tak to se ti povedlo. Tmavé, společenské, šněrovací boty. Ještě naleštit a budeš králem večírku!“


Kotníčkové boty
P. Studenovský: „Kotníčkové boty zakrývají kotník a já mám kotník 13 a půl centimetru nad chodidlem, to jsem si změřil, takže kdybyste to řízli na patnácti, tak bude centimetr a půl na záložku ještě, já tu mám, podívejte, i rysku, ale neuměl bych to tak rovně uříznout, vy to určitě svedete.“
L. Špaček: „Co se tady děje?“
Prodavač: „Pán chce kotníčkové boty, ale já přece nebudu řezat úplně nové holinky!“
P. Studenovský: „No to by stačilo tady uříznout.“
L. Špaček: „Petře, nedělej ostudu a běž domů.“

Mimochodem - kotníčkové boty si získávají stále větší oblibu jak u žen, tak i u mužů. Semišové kotníčkové boty, považovány za klasické se nosí ke sportovním kalhotám, třeba i kratším, takže jsou vidět celé. Naproti tomu celé se neukazují pánské boty kotníčkové, které v zimě, zakryté nohavicí, vypadají jako polobotky.


Lakýrky
Prodavač: „Pane Špačku, solidní chlap přece nenosí kotníčkové boty.“
L. Špaček: „Ale neříkejte. A co nosíte vy?“
Prodavač: „Na rozdíl od jiných já na botách nešetřím.“
L. Špaček: „Lakovky neboli lakýrky, to je ovšem typická večerní obuv a nosí se pouze k fraku a nebo ke smokingu. Kdybychom měli žaket, nosili bychom oxfordky, ale ten nemáte ani vy ani já.“
Prodavač: „Vy opravdu nemáte žaket?“
L. Špaček: „Ne, ne, nemám žaket.“
L. Špaček: „Co je kluci?“
David: „Hele, ty prej nemáš žaket, jo?“
L. Špaček: „Tak já si ho koupím. Nashledanou.“