Etiketa

Tentokrát si všimneme některých obecných chyb, kterých se dopouštíme při stolování.

Jsme stále u stolu, a tak i dnes si všimneme některých obecných chyb, kterých se dopouštíme při stolování.


Konverzace
Sedíme-li ve společnosti, musíme svou pozornost věnovat střídavě a rovnoměrně partnerovi po levé i po pravé straně.


Vstávání od stolu
Znáte tragický příběh Tychona de Brahe? Ne? Tak dovolte, abych vám ten příběh vyprávěl: Tycho de Brahe byl slavný dánský hvězdář ve službách Rudolfa II.

Jednou se účastnil jakési hostiny na císařském dvoře. A když se hostina blížila ke konci...

Rudolf II. (pronáší přípitek): „Nechť ticho vašeho vesmíru, mistře Tychone, jest i tichem vašich ryb, pane z Rožmberka.“
Tycho de Brahe (naklání se ke svému sousedovi): „Pane Petře z Rožmberka, potřeboval bych nutně na toaletu.“
Petr z Rožmberka: „Vstát od stolu v přítomnosti císaře...!? Mohu-li ti skromně radit, to nedělej, mistře.“
Tycho de Brahe: „Poraď tedy, co mám učinit?“
Petr z Rožmberka: „Vydrž až do konce.“

Tycho de Brahe ve snaze neporušit pravidla dvorní etikety a nepohněvat si císaře zůstal sedět. Najednou sebou prudce zazmítal a...
Podzimní listí se roztočilo v divokém tanci. Takový byl konec slavného hvězdáře.

Etiketa již dnes není tak přísná, jako v době Rudolfově, ale stále platí, že od stolu nevstaneme dřív než hostitel. Máme-li ovšem závažné důvody, omluvíme se společnosti a vzdálíme se.


Sýry
SýryPosledním chodem večeře bývá dezert - moučník nebo sýry, výjimečně si můžeme dát oboje. K sýrům nám obvykle číšník přináší další, tzv. dezertní příbor. Mezitím, co číšník na stůl pokládá dezertní příbor, host si vybere tři, čtyři, ze širší nabídky sýrů. Ty mu číšník ukrojí a naservíruje.


Moučník
A pro dnešek uděláme výjimku - kromě sýrů si dáme ještě moučník.

Příbor držíme tak, že vidličku v levé ruce používáme klasickým způsobem a lžíci používáme jako nůž, to znamená například krájíme palačinku nebo nahrnujeme krém nebo šlehačku. Ale máme tady velkou svobodu, protože můžeme použít jenom vidličku, kterou držíme v pravé ruce, anebo také jenom lžíci nebo lžičku, v pravé ruce.


Jak neurazit
T. Turek: „To mě snad dělaj' naschvál. Všecko může, ale jenom tohle ne - čokoládovej krém.“
Helenka: „Chceš urazit hostitele a personál?“
T. Turek: „No, to určitě ne. Ale na druhou stranu víš, jak jsem na tom s čokoládou. Vždycky po ní oteču.“
Helenka: „No, tak to trošku lžičkou rozvrtej, abys ukázal snahu. Ale nemůžeš to vrátit nedotčené. To by je mohlo urazit.“


Pití během jídla
Otisky mastných rtů na sklence opravdu nepůsobí pěkně. Tohle nevyřešíme látkovým ubrouskem. Leda nenápadně papírovým kapesníčkem. Daleko jednodušší je však podobným nehodám předcházet: Před každým napitím si důkladně otřeme ústa ubrouskem a pijeme pouze tehdy, nemáme-li v ústech sousto.


Ovoce
Prakticky veškeré ovoce jíme příborem, někdy rukou za použití nože. Je k tomu zapotřebí určité obratnosti, a proto se neostýchejme požádat číšníka o pomoc.

L. Špaček: „Nepřipadá vám takto ohlodaný trs poněkud nevkusný?“
P. Studenovský: „Tak jak to mám jíst?“
L. Špaček: „Jednoduše. Vinné hrozny se vždycky servírují nastříhané na menší trsy. Ten si přeneseme na talíř a pak už můžeme pokračovat prsty.“
P. Studenovský: „Aha. No to je dobrý.“


Digestiv, káva, doutníček
U stolu rozhodně kouřit nebudeme. Kávu a digestiv, tedy i případně cigaretu a doutníček si dáme vedle, v salónku.

T. Turek: „Kde je Zita?“
Všichni: „Kde je Zita?“
Zita (vylézá zpod stolu): „Mám ji!“

Zita má radost, že svoji botu našla, ale pamatujme si: Pod stolem se raději zouvat nebudeme. Je to příliš riskantní.

Tak, obujte se a půjdeme do salonku.

T. Turek (pije první sklenku): „Do jedný nohy.“
T. Turek (pije druhou sklenku): „Do druhý nohy.“
T. Turek (pije třetí sklenku): „A do třetí nohy.“
L. Špaček: „Tomáši! Tak už dost. Už druhá sklenička by byla nad rámec slušnosti, je to jako s aperitivem. Dej si už raději kávu.“
L. Špaček (pozoruje P. Studenovského při pití kávy): „Všechno špatně.“

Kávu ani čaj nepijeme se lžičkou v šálku. Lžičku nevkládáme do úst, neolizujeme ji, odkládáme ji na podšálek. A ještě něco jiného: sedíme-li v křesle, tedy dál od stolu, bereme do ruky i podšálek. Ale sedíme-li u stolu, bereme do ruky pouze šálek.

P. Studenovský: „A já vám něco řeknu. Příští sobotu půjdeme na exotickou večeři a Láďu necháme doma. Protože on mě ani nenechá napít kafe.“