Etiketa

Začneme běžným vycházkovým oblekem na denní nošení třeba do kanceláře nebo na obchodní schůzky.

P. Studenovský: „Pardon, mohu vám nějak pomoci?“
T. Turek: „No, to těžko, já hledám prodavače.“
P. Studenovský: „To jsem já.“
T. Turek: „Aha! No tak to ano. Totiž manželka povýšila v zaměstnání a čeká ji teď spousta společenských povinností a má takovou představu, že mě bude tahat všude s sebou a já nemám celkem v čem.“


Běžný oblek na denní nošení - světlý
P. Studenovský: „Aha, vy potřebujete společenské obleče[/b]ní. To jste na správném místě. Navrhoval bych začít běžným vycházkovým oblekem na denní nošení do kanceláře. Jak by se vám líbil třeba tento?“
T. Turek: „Ale ten je světlý, společenský oblek má být tmavý, ne?“
P. Studenovský: „Ne, společenský oblek znamená, že v něm chodíme do společnosti. A je-li světlý nebo tmavý, záleží především na typu společenské akce a na denní době.“
L. Špaček (pochvalným okem hledí na T. Turka): „Ano, klasický světlý oblek.“
P. Studenovský: „Mohu-li se vmísit, hodí se do kanceláře, na obchodní schůzky, můžete v něm jít do kina nebo na oběd s klientem.“
L. Špaček: „Proto mu také říkáme vycházkový nebo též odpolední oblek.“
T. Turek: „To už je odpoledne?“
L. Špaček: „Má jen jednu nevýhodu - je na něm všechno vidět.“


[b]Boty ke světlému obleku
P. Studenovský: „Boty! Máte boty?“
T. Turek: „Mám - černé.“
P. Studenovský: „Černé jsou k takto světlému obleku poněkud kontrastní. Já bych vám doporučil spíše hnědé a do nich přirozeně hnědé, případně béžové ponožky.“


Košile ke světlému obleku
T. Turek: „A co košile?“
P. Studenovský: „Ke světlému obleku můžeme mít košili bílou, světle modrou, krémovou...“
T. Turek: „Vanilkovou!“
P. Studenovský: „Vanilkovou máme jen v dětských velikostech. ...šedou, jakoukoli tmavou. Do toho samozřejmě výraznější kravatu, potom se společně na nějakou podíváme. Co ten oblek? Zabalit?“
T. Turek: „Ještě nevím.“
Jiný zákazník: „Já bych si ho zkusil, teda jestli je volný.“
P. Studenovský: „Udělal jste chybu.“
T. Turek: „Třeba mu nebude.“
P. Studenovský: „Ale bude mu. Podíváme se raději na tmavý oblek. Kdybyste neměl světlý oblek, byla by to škoda. Pokud byste ovšem neměl tmavý oblek, byla by to katastrofa. Jak by se vám líbil tento?“


Běžný oblek na denní nošení - tmavý
T. Turek: „V tom budu muset chodit denně?“
P. Studenovský: „Záleží na tom, kde pracujete?“
T. Turek: „Ani se neptejte.“
P. Studenovský: „Já se neptám. Jak se vám líbí?“


Kam v tmavém obleku
L. Špaček: „Takto oblečeni - muž v černém obleku a dáma v tzv. koktejlkách můžeme jít třeba večer do divadla.“
Helenka: „A na co jedeme my?“
L. Špaček: „Přece na Labutí jezero.“

Ale nejen do divadla, třeba i na koncerty, na večeře, na prodlouženou s dcerou anebo na Hrad, až si půjdete pro medaili. Černý oblek je prostě univerzální. Kdykoliv nevíte, co si obléci, tmavým oblekem nic nezkazíte.


Boty k tmavému obleku
T. Turek: „No, ale k tomuhle černému obleku bych si mohl vzít ty boty po dědečkovi, když jsou černé.“
P. Studenovský: „To v žádném případě, ani kdybyste je dokonale vyčistil. Navíc, tyhle toho hodně pamatují, viďte?“
T. Turek: „Dědeček v nich přešel Brdy.“
P. Studenovský: „Aha, je to na nich vidět. Mokasíny si můžete vzít ke světlému obleku, v příslušné barvě, pochopitelně. Ale jinak obecně k obleku nosíme boty šněrovací a uzavřené. K tmavému obleku pochopitelně boty černé a stejně tak i ponožky. Tohle (ukazuje na muže s bílými ponožkami), si prosím odpusťte.“
T. Turek: „Ne, já mám závrať. Na štafle já nepolezu.“
P. Studenovský: „Já nemyslím štafle, ale bílé ponožky.“


Tmavý oblek s vestou
T. Turek: „Víte, Marie říkala - to je moje šéfová, teda moje žena - že si mám koupit dvouřadový oblek, protože je slavnostnější.“
L. Špaček: „Dnes už jsou oba typy rovnocenné a záleží pouze na vás, kterému dáte přednost.“
P. Studenovský: „Vidíte? Záleží jen na vás. Pokud by se vám tento oblek zdál být málo slavnostní, můžete si třeba koupit tento, který je s vestou, působí slavnostněji.“
L. Špaček: „My muži jsme oproti vám ženám v nevýhodě, máme tmavý oblek a basta.“
Helenka: „Taky něco máte - košili, kravatu, knoflíčky, sponu do kravaty a tuhle vestu. Zapni si sako. Ostatní napomínáš a sám...“
L. Špaček: „Muži si sako zapínají v podstatě proto, aby jim nekoukalo břicho. Mají-li vestu, mohou si ho rozepnout častěji než sako bez vesty.“


Košile k tmavému obleku
T. Turek: „Ahá, takže k tomuto obleku vždycky bílou košili.“
P. Studenovský: „Ale kdepak. Bílá je jenom pro ty nejslavnostnější příležitosti. Dnes máte mnohem větší svobodu volby než dříve. Můžete mít světle modrou, krémovou, šedou a tak.“


Dvouřadový oblek
T. Turek: „Hm, a jak vlastně vypadá ten druhořadý oblek?“
P. Studenovský: „Dvouřadový!“
T. Turek: „Vždyť říkám.“
P. Studenovský: „To je například tento - dvouřadový oblek. Podívejte se - na první pohled působí slavnostnějším dojmem, je takový upjatější a má dvě řady knoflíků.“
T. Turek: „A tady je taky nějaký knoflík.“
L. Špaček: „Podmínkou ovšem je, že dvouřadový oblek si můžete rozepnout až doma - zapíná se ještě na vnitřní knoflík, aby fazóna lépe držela.“
P. Studenovský: „Já to vypnu. To jste se mohl zeptat mě, já to vím stejně dobře jako on.“


Neformální oblek
P. Studenovský: „Smím se zeptat, co to máte?“
T. Turek: „Bramborový salát... Ne to jsou poznámky od manželky, co mám ještě koupit.“
P. Studenovský: „A co vám píše?“
T. Turek: „Neformální oblek.“
P. Studenovský: „No jistě, to je ten světlý, který jste měl v podstatě na sobě. Má ho pán vedle.“
Zákazník: „Je perfektní, já si ho vezmu.“
P. Studenovský: „U kolegy, prosím vás. No vidíte, bez kravaty, v košili, v krásném světlém obleku - odpolední garden party, vernisáž... Ideální řešení. Ale nezoufejte, my máme i jiné neformální obleky. Podívejte, například tento, tmavě modrý, manšestrový neformální oblek. Co tomu říkáte?“
L. Špaček: „V takovém obleku můžeme jít na večeři s přáteli, na procházku městem anebo do kina. Ať už si vezmeme kravatu nebo ne, manšestr anebo tvíd bude stále hrát roli neformálního oblečení.“


Sako a kalhoty odděleně
P. Studenovský: „Tak vidíte, to je dobrá varianta, že? Žádný oblek, ale oddělené kalhoty a sako. Kalhoty budou vždy tmavé a sako může být tmavé nebo světlé nebo tvídové jako třeba v tomto případě. Nebo bych měl pro vás ještě jednu variantu a tou je blejzr. Blejzr je v podstatě tmavomodré námořnické sako se zlatými knoflíky. K blejzru ovšem vždy musíme nosit šedé kalhoty.“
L. Špaček: „Sako je velmi výhodné, vždy v něm vypadáte lépe než ve svetru, máte plno kapes a můžete zvolit variantu s kravatou, či bez kravaty.“


Rozepnuté vs. zapnuté sako
T. Turek: „A musím si ho zapnout?“
L. Špaček: „Sako si muž rozepne, jen když si sedne. Ve stoje má sako zapnuté - tedy dvouřadové rozhodně ano, jednořadové s vestou ne tak přísně, jednořadové bez vesty raději ano. Přirozenější je rozepnout si světlý vycházkový oblek na garden párty nebo v zahradní restauraci než tmavý oblek na recepci. V neformální situaci budiž - jsme-li v kanceláři sami nebo s kolegy, můžeme si ho rozepnout. Při proslovu nebo zdravení si ho určitě zapneme. Sundat sako si můžeme jen se svolením dámy a ve formální společnosti to raději vydržíme v saku.“
Helenka: „Radši si ho nesvlékej, lidé se dívají. A pozor na klopy u kapes, musí být vždycky venku.“


Kalhoty
T. Turek: „Dobrá, vezmu si i sako, ale nemám k němu kalhoty.“
P. Studenovský: „No, bez kalhot do společnosti nemůžete! Kalhoty jsou dány oblekem. Pozor na správnou délku kalhot. Nohavice by měla vzadu, v ideálním případě, překrývat polobotku o dva prsty. Je to z toho důvodu, že při chůzi se nohavice zvedají. Podívejte se sami.“
L. Špaček: „Vzpomínám si na jeden případ, kdy délka kalhot vstoupila do historie.“
T. Turek: „Kalhoty mi sednou, ale co ty záložky? Nejsou zastaralé? Budu vypadat jako východoněmecký turista.“
L. Špaček: „Nejsou zastaralé, stále se nosí. Pravda, jsou sto let staré, vymyslel je původně anglický král Edward VII., aby si při procházce mokřinami neumazal kalhoty. Tady ho máme - už jako pětiletý uvažoval o záložkách. Záložky mohou mít prakticky každé kalhoty, s výjimkou těch, které se nosí k fraku, smokingu a žaketu.“
T. Turek: „No tak jo, beru troje.“
P. Studenovský: „Náš zákazník, náš pán, ale co je moc, to je moc. Zkombinovat kalhoty a sako není snadné. Máme-li vzorované sako, volíme jednobarevné kalhoty a raději tmavší.“
L. Špaček: „Při výběru kalhot pro běžné denní nošení nás zajímá především barva a nemačkavá úprava. Barvu volíme nejlépe šedou nebo černou, nemačkavou úpravu nám zajistí směsové materiály.“


Formální oblek
T. Turek: „Tak většinu už mám, ale nemám ten formální oblek - to bysme tomu dali na frak.“
L. Špaček: „Ale máte. Formální u muže znamená světlý, či lépe tmavý oblek s kravatou. A u ženy...“
Helenka: „Koktejlky nebo kostým, i kalhotový a to už máme taky.“
T. Turek: „No, dejme tomu, ale určitě nemám tohle všechno.“
P. Studenovský: „Já myslím, že ten dnešní den pro vás musel být velmi vyčerpávající, nechme si něco na příště, já vás zase rád uvidím.“
T. Turek: „Dobře, takže příště to budou košile, kravaty, ponožky, pásky...“
P. Studenovský: „Na shledanou.“
T. Turek: „Na shledanou ...rukavice, boty...“