Etiketa

Každý ze zahraničních hostů vysvětlí ostatním, čím je jeho jídlo zajímavé a jak se jí.

Posledních několik dílů Etikety jsme věnovali dobré večeři, ale to nebylo nic proti tomu, co nás čeká dnes. Slíbil jsem vám exotickou večeři.

Pro dnešek se několik z našich starých známých stalo představiteli gastronomicky významných světových regionů - jihovýchodní Asie, Blízkého východu, Mexika, Francie, Itálie a Švýcarska.


Přípitek

L. Špaček pronáší přípitek a pozvedá číši se sektem: „Dámy a pánové, tak zase po roce a tentokrát v Praze. Vítám vás a přeji vám příjemný večer.“
Představitel arabské kultury pohoršeně zachrčí.
L. Špaček: „Promiňte, také vám, jako muslimovi, mohli nalít do sklenice místo sektu přímo vodu.“


Co si dáme?
Dnešní večeře je, jak bývá obvyklé, à la carte (= podle jídelního lístku, nikoli společné menu). To znamená, že každý si vybere jídlo, které je typické pro jeho kulturu. A jak bývá tradicí, každý z nás vysvětlí ostatním, čím je jeho jídlo zajímavé a jak se jí.
České jídlo jako exotika

Helenka: „Ale co bych si měla dát já? Exotického jídla se trošku bojím.“
L. Špaček: „Tak si dej rybu - českého pstruha. To je taky zajímavé. Jaký si dáš předkrm?“
Helenka: „Dala bych si polévku.“
L. Špaček: „Takže dáma si dá lososový krém a potom pstruha na másle. Já bych si dal šneky a potom kuřecí špíz.“
Helenka: „Ale já nechci krém, já chci polévku.“
L. Špaček: „Ale Helenko, dostaneš polévku, neboj se. Hustým polévkám se říká krémy, vývarům se říká bujóny.“


Čínské jídlo
Číňanka: „Dala bych si polévku s houbami a bambusovými výhonkami a potom kachnu v marinádě. Budu jíst samozřejmě hůlkami. Máte saké?“
Číšník: „Ano.“
Číňanka: „Také saké.


Francouzské jídlo
Francouzka: „U nás v Paříži by se majitel restaurace cítil dotčen, kdybyste o výběru jídla alespoň deset minut nediskutovali. Já bych začala ústřicemi a jako hlavní chod si dám s kolegou ze Švýcarska burgundské fondue. “


Itálie
Číšník: „Máte vybráno?“
Ital: „Ano mám. Antipasto, neboli předkrm, si dnes nedám. Dám si rovnou il primo, první chod, a to budou spaghetti al tonno, neboli špagety s tuňákem. A jako hlavní chod, il secondo, agnello alla Romagna, neboli jehněčí po římsku.“

Pro Italy nejsou těstoviny hlavním chodem, ale po předkrmu, neboli antipasto, přicházejí jako první chod, proto primi piatti.


Co (ne)nabídnout muslimovi
Číšník: „Mohu doporučit naši specialitu - vepřovou panenku na víně.“
Arab: „No to snad nemyslíte vážně?!“
Číšník: „Vepřová panenka je chutná.“
Arab: „Vy nabízíte muslimovi vepřové a ještě ke všemu na alkoholu?! Nejprve sekt a teď...!“
Číšník: „Promiňte, tak mohu doporučit tygří krevety, pak humra a k tomu skleničku chlazené Plzně... pardon, minerálky, že ano.“


Mexické jídlo a pití
Mexičan: „Tak já si dám enchilladas, pak kuře plněné pečenou kukuřicí, pivo Corona, ale nejdřív mi prosím dejte tequillu.“
Číšník: „Prosím, jedna tequilla.“

Pití tequilly po špetce soli a zakousnutí citronu je prý spíše evropský zvyk. Pokud je tequilla kvalitní, pije se čistá.

Při podávání mexického piva je okraj sklenice ozdoben krustou ze soli a pivo se ještě dochucuje šťávou z limetky. Dokonce v amerických barech se pije Corona z lahve a limetka se zasune prstem do láhve.


Jak nám to všechno připraví?
Helenka: „To je ale pêle-mêle. Existují vůbec všechna ta jídla? A navíc, každé z těch jídel přece budou připravovat různě dlouhou dobu?“
L. Špaček: „Asi to bude těžké, ale přinesou všechna jídla najednou celému stolu.“


Tak dámy a pánové, kdo má něco zajímavého?
Francouzka: „Čerstvé ústřice - vybraná lahůdka. Ústřici vezmeme do levé ruky, otevřeme, pokud již není otevřená, pokapeme citrónovou šťávou a zcela v souladu s pravidly etikety vysrkneme.“
Ital: „Pokud vám číšník nabídne ke špagetám lžíci, nevracejte mu ji, určitě se vám bude hodit. Vidličku držíme v pravé ruce a lžící v levé ruce přidržujeme neposedné špagety tak, aby nám neskončily například na kravatě, že ano. Ovšem, my Italové, považujeme za pravé mistrovství, když jíme špagety pouze pravou rukou, tedy jen vidličkou.“
Arab: „V krevetách je skutečného masa mnohem víc. Také si pomůžeme rukama. Krevety bývají obyčejně vyloupány, koneček můžeme odkousnout nebo ho odříznout nožem.“
L. Špaček: „A podívejme se na šneky. Je to zdánlivě jednoduché. Ulitu uchopíme do kleští a dvouzubou vidličkou vytáhneme masíčko. Ale pozor, manipulace s kleštičkami vyžaduje opatrnost.“
Helenka: „Svině klouzavý... To jsem nevymyslela já, to byla Pretty Woman, pamatujete?“


Polévka
Polévku nevyjídáme až do dna a pokud byste se opravdu nemohli udržet, nakloňte talíř raději od sebe.

Číňanka: „V Evropě se smí polévka z misky dopít? Proto ta ouška?“
L. Špaček: „Určitě. Poslední třetinu čirého bujónu můžeme z misky dopít. A když skončíme, lžíci odložíme na podšálek. Lžíce ponechaná v misce by mohla znamenat: Ještě jsem nedojedla.“


A kdo nám ještě poví o svém jídle?
Helenka: „Pstruh je sladkovodní ryba a když se šikovně vykostí, tak vůbec nemusíme mít obavu z kůstek. Vykostění můžeme provést sami anebo můžeme požádat o pomoc obsluhu.“
Helenka (ukazuje na mexické kuře): „Tak s tímhle bych si už vůbec neporadila.“
L. Špaček: „Na dranžírování nemáme ani potřebné nástroje, to už musíme přenechat číšníkovi. Kuřecí stehno můžeme buď opracovat příborem anebo ho, v ubrousku, vezmeme do ruky.“
Číňanka: „Hůlky držíme mezi prsty takto. Nabereme kousek masa nebo hrstku rýže. Čínská rýže není tak sypká jako ta vaše. Potom namočíme rýži v omáčce a teď to nedůležitější, musíme donést do úst.“
L. Špaček (jehla mu klouže po talíři): „Asi nejsem jediný, kdo má se špízem podobné starosti. V některých restauracích už mají takové zařízení, které nám usnadní manipulaci se špízem tak, že z něj maso snadno sejmeme.“


A ještě nám zbývá humr.

Arab: „Kromě rybího příboru a úzké, dlouhé vidličky nás obsluha vybaví též speciálním ubrouskem a kleštičkami podobným těm na ořechy.“

Tak takových lahůdek najdeme ve světě spoustu a už i u nás existuje hodně dobrých exotických restaurací. Chce to jen odvahu a chuť experimentovat. Tak do toho. Na shledanou.