Etiketa

Ve společnosti by nikdo neměl zůstat v nejistotě, s kým vlastně hovoří. Proto se představujeme.

L. Špaček: „Představování při tanci se poněkud vymyká jinak běžným pravidlům. Proto jím jako zvláštností dnes začínáme.“


Smím prosit?
Partnerka si své jméno při tanci může nechat pro sebe. Při opakovaném tanci je však vhodné představit se celým jménem, třeba i s povoláním.

T. Turek: „Dovolíte, abych se představil, Tomáš Turek, mezinárodní cestovatel.“
Marie: „Těší mě, já jsem Marie Horáčková, česká učitelka.“


Jak se seznámit
L. Špaček: „Dobrý večer Kamilo. Kamilo dovol, abych Ti přestavil Petra, svého kamaráda. Petře, to je Kamila, moje kolegyně z kanceláře.“
P. Studenovský: „Petr Studenovský, velmi mě těší.“

Chceme-li se s někým seznámit, nejšikovnější bývá požádat třetí osobu.


Kdo jako první
Představujeme muže ženě. Představuje se muž ženě. Představujeme mladšího staršímu. Představuje se mladší staršímu. Představujeme služebně níže postaveného služebně výše postavenému.

Ano, ve společnosti si nejsme všichni rovni, tyto skupiny nesmějí zůstat v nejistotě, s kým vlastně hovoří.

Zita: „Dobrý den.“
Muži: „Dobrý den.“
Zita: „To je pan Turek, to je pan Novotný. Pánové, omluvte mě.“
Tomáš: „Turek, těší mě.“
Muž: „Novotný.“
Tomáš: „To je dnes horko, že?“
Muž: „Dnes je opravdu horko. Ale třeba to nebude dlouho trvat.“
L. Špaček: „Zdá se, že oběma chybějí informace, které by jim pomohly odlehčit začátek konverzace.“

Při představování musíme říct vše, co je nutné pro další společenský kontakt osob, které jsme představili, tedy funkce, označení, hodnost a podobně. Mistři konverzace přidají i stručnou charakteristiku.

Zita: „Pane řediteli, dovolte, abych vám představila svého kamaráda a kolegu Tomáše Turka, šéfredaktora časopisu Cestovatel. Tomáši, to je můj šéf Petr Novotný, ředitel personálního odboru, a též internetový expert.“
Neobvyklá příjmení
Muž: „Ferdinand Kieserveter.“
Druhý muž: „Já jsem Niederhofbauer, ale nerozuměl jsem vám to vaše příjmení.“
Muž: „Já jsem Ferdinand Kieserveter, ale upřímně řečeno taky jsem vám nerozuměl.“
Druhý muž: „Niederhofbauer.“
Muž: „Kieserveter.“
L Špaček: „Jsme-li nositeli takového jména, raději hned při jeho vyslovení předáme svému protějšku vizitku.“


Kdy se představuje žena jako první
Maruška: „Maruška, dobrý den.“
L. Špaček: „Ladislav Špaček, dobrý den.“

Muž musí být výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší, aby se představila jako první.


Představování v párech
Jestliže se potkají dva páry, kde se znají pouze muži, ti se pozdraví a představí si své partnerky. Kdo začne?

Mladší muž představí svou partnerku, starší žena jí podává ruku, starší muž pak představí svoji partnerku a mladší žena mu podává ruku. Tak ještě jednou a pomaleji. Pánové se pozdraví, mladší představuje svou partnerku, starší dáma jí podává ruku, starší dáma podává ruku i mladšímu muži a mladší žena podává ruku staršímu muži.

Mimochodem, myslíte, že je možné, aby dáma ve společnosti oslovila muže nebo mladší staršího nebo aby se společensky méně významný pár přišel seznámit se společensky významnější osobou? Samozřejmě to možné je. Nastane-li taková situace společensky méně významný pár se představuje jako první.

P. Studenovský: „Dobrý večer, pane ministře, dovolte, abych se představil: já se jmenuju Petr Studenovský, jsem šéfredaktorem časopisu Exotika, a to je moje žena Zita.“
P. Dostál: „Dobrý večer, paní Studenovská, těší mě.“
Zita: „Dobrý večer.“
Petr: „Dobrý večer. Já jsem hrozně rád, že jsem na Vás narazil, rád bych si s vámi promluvil o tom vašem skvělém článku ve včerejším magazínu, týkal se financování kultury.“
P. Dostál: „Ten článek se opravdu povedl, opravdu, ale já jsem ho nepsal.“


Slavné osobnosti
Maruška: „Prosím vás, já vám potřebuju něco říct…“
Celebrita: „Prosím?“
Maruška: „No my se známe…Ale ano, vzpomeňte si.“
Celebrita: „Ale já si vás nevybavuju. “
Maruška: „Ale ano.“

L. Špaček: „Slavní a známí to mají těžké; všichni je znají a denně se setkávají s desítkami dalších. Proto se nevystavujeme zbytečným trapasům.“

Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát.
Pokud se však žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane.


Kancelář, úřad
Vstupujeme-li do kanceláře nějakého úřadu, představíme se. Úředník se představovat nemusí, jeho jméno bývá na dveřích, jimiž jsme vešli. Někdy však velmi slušný úředník své jméno zopakuje. Ruku mu ovšem podávat nemusíme.

L. Špaček: „Nastupujeme-li do nové firmy, měl by nám být přidělen pracovník, jenž s námi obejde všechny kolegy a představí nás.“
Nový kolega: „…vlevo umývárna nádobí…“


Kdy se nepředstavujeme
Nepředstavujeme se při zcela náhodných příležitostech nikomu, s nímž se určitě nebudeme ani sbližovat, ani setkávat. Stejně tak se nepředstavujeme při náhodném setkání na ulici. Zásadně se nepředstavujeme v chůzi. Nepředstavujeme se v jídelně, restauraci či jiné veřejné místnosti neznámým lidem.

P. Studenovský: „Dobrý večer, já jsem Petr Studenovský, přeju vám dobrou chuť. Jídlo vypadá báječně, vy taky vypadáte nádherně. Tady máte… já to jenom típnu u vás, když dovolíte. Ale to nádherně voní… Dovolíte, já jenom takhle brambůrek ochutnám, že bych si to dal…“

Nepředstavujeme se ani když někoho žádáme o prostou informaci.

Muž: „Pokud vím, tak Bořivojka je tahle ulice. A neznám vás odněkud? Z televize? Vy jste pan Špaček. Já jsem Zahradník, truhlář z Opavy.“
L. Špaček: „Těší mě, nashledanou.“


Řemeslníci
Ani řemeslníci se obvykle nepředstavují, když přijdou cosi běžného opravit.

Opravář 1: „Josef Kašpar.“
L. Špaček: „Vítám vás.“
Opravář 2: „František Melichar.“
L. Špaček: „Těší mě.“
Opravář 3: „Damián Baltazar. Dobrý den. Pár informací o zcela bezporuchových kotlích…“
L. Špaček: „Děkuji.“

Nicméně mnozí řemeslníci od dobrých firem se představují hned při příchodu: vzbuzují tak důvěru i sympatie.