Etiketa

Dříve byla malá svatba spíš občanská, civilní, velká pak církevní. Dnes se řídíme hlavně podle počtu hostů.

Petr: „Takže ty se chceš vážně oženit?“
Tomáš: „Vážně nevím, ale chci.“
Petr: „Víš kolik taková svatba stojí?“
Tomáš: „Ne, pozor, chci takovou malou svatbu, malou nenápadnou, jako by nebyla, ale nevím, jak se to dělá.“
Petr: „To já taky nevim. Já ho znám.“
Tomáš: „To je ten z televize, ten…“
Petr: „…Špaček.“
Tomáš: „Špaček.“
Petr: „To není Špaček, ten přece pořád někoho poučuje, tenhle jen sedí a čučí.“
Číšník: „Budete si přát?“
L. Špaček: „Dovolíte.“
Tomáš: „Poučuje, to je on!“
Petr: „Měls pravdu.“
Tomáš: „Ten to bude vědět, malá svatba, to je jeho.“
Petr: „Dobrý den.“
L. Špaček: „Dobrý den.“
Petr: „Dobrý den. Promiňte, pane Špaček.“
L. Špaček: „Špačku.“
Tomáš: „Je to von.“
Žena: „To je pan Špaček, něco vysvětluje.“
Muž: „Skutečně?“
L. Špaček: „Dříve platívalo, že malá svatba byla spíš svatba občanská, civilní, velká pak církevní. Dnešní rozdělení na malou a velkou svatbu vychází spíše z počtu pozvaných, nákladnosti hostiny a honosnosti oblečení.“


Pozvánka
Zita: „Tomáš Turek a Marie Horáčková si dovolují oznámit… Petře, pozvánka na svatbu.“
Petr: „Co?“
Zita: „Pozvánka na svatbu.“
Petr: „No to je, Zito, pozvánka na svatbu, akorát nechápu, proč nám to posílají, dávno to víme.“
L. Špaček: „I na malou svatbu rozesíláme oznámení, chceme-li mít na obřadu hosty.“
Zita: „Jé , tady je ještě něco.“
L. Špaček: „Chceme-li, aby se některý host účastnil nejen na obřadu, ale i hostiny, přiložíme k oznámení kartičku s pozváním ke svatebnímu stolu.“
Muž: „Ahoj Tomáši. Můžu dál?“
Tomáš: „Pochopitelně. Jasně.“
L. Špaček: „Je třeba si uvědomit, že hosta zveme automaticky s jeho partnerem! Jen běžte dál, pan Turek samozřejmě jenom žertoval.“

V případě malé komorní svatby si snoubenci mohou pozvat hostů málo, nebo třeba také vůbec nikoho, a oznámení o sňatku lze rozeslat v písemné formě dodatečně.

Tomáš: „Promiň, to byl vtip, pojď dál.“


Oblečení
L. Špaček: „Ptáček! Svatební obřad ve čtyřech, nejmenší možná varianta. Děkuji. A teď nevěsta sama. Úsměv.“
Tomáš: „Tak se pojď ukázat.“
Marie: „Tobě se nelíbí! Tobě se nelíbí!“
L. Špaček: „Na každou malou svatbu nevěstě postačí jakákoliv světlá barva šatů, nemusí být nutně bílá, ani kabelka a boty nemusejí být bílé. Tak to by bylo skvělé, ale co ten závoj! Nechtěla byste raději zkusit klobouček?“
Marie: „Proč ne?“
L. Špaček: „Ženit se ovšem v takovémto úboru je absurdní. Sako i kalhoty by měly být ze stejného materiálu a ovšem i stejné barvy. Vzhledem k tomu, že smoking se nenosí před osmnáctou hodinou, ani smoking není vhodný na svatbu. Ženich by měl mít spíš tmavý oblek, bílou košili a kravatu. Teď je to dokonalé.“

Volba oblečení je dnes mnohem volnější, ale solidnost a uměřenost je vždy na místě.


Svatební dary
I v případě malé svatby se svatební hosté shromáždí ještě před obřadem na domluveném místě, nejčastěji to bývá v bytě nevěsty. Ale nemusí to být pravidlem. Otcové nastávajících manželů vítají hosty, nevěsta se ještě připravuje kdesi v ústraní. V bytě je připraveno malé občerstvení, žádný velkolepý raut s množstvím alkoholu. To by se nám mohlo vymstít!

Nastává první příležitost k předání svatebních darů. Jsme-li oficiálně pozvanými hosty, dar je samozřejmostí! Nemusíme dar předávat osobně do rukou nastávajícím novomanželů, ti jsou zaneprázdněni jinými povinnostmi. Dar může převzít třeba jeden z budoucích tchánů.


Prstýnky a kytice
Svatební kytici a prstýnky obstarává ženich. Samozřejmě po společném výběru se svou milou! Prstýnky by měly být spíš hladké. Každopádně bez kamenů.

Tomáš: „Mě bude asi malej.“
Marie: „Ale vždyť sis ho zkoušel v obchodě.“
Tomáš: „Hm, ale po tom čokoládovym dezertu v osumnáctým díle jsem otekl.“
Marie: „To bylo v šestnáctým díle a ten dort jsi nejedl.“
Tomáš: „Ale jedl.“
Marie: „Ale nejedl. To bylo takhle, číšník přinesl čokoládový dezert…“
Tomáš: „Aha, máš pravdu. Už si vzpomínám.“
L. Špaček: „Kytici si můžeme nechat dopravit přímo na místo určení – to už zvládne každé květinářství.“


Kdo kde sedí, kdo kde stojí
L. Špaček: „Doprava je u každé svatby důležitá, proto ji musíme naplánovat včas. Stejně tak včas musíme naplánovat, kdo kterým vozem pojede. Tímhle autem rozhodně nepojede nikdo. Vozy musí být čisté, naleštěné a slavnostně vyzdobené. Výzdoba není povinná , ale přesto přispěje ke slavnostní chvíli.“

Do prvního vozu posadíme ženicha s jeho matkou. Dáma pochopitelně sedí vpravo vzadu. Ve druhém voze sedí matka nevěsty otec ženicha. A pojďme se podívat, kam posadíme svědky. Správně, do předposledního vozu, a podívejme se na poslední vůz, tam sedí nevěsta se svým otcem.

Mimochodem, všimněte si, že až pojedeme z obřadu, zasedací pořádek bude jiný.

Jako poslední vstupuje do obřadní síně nevěsta po boku svého otce, před nimi jdou svědci. Ostatní svatební hosté vyplní prostor před nimi. Vy nemáte děvčata partnera, takže půjdete spolu. Má-li pán partnerku, dáma jde vždy vpravo zavěšená do muže. Před nimi kráčí otec ženicha a matka nevěsty a včele průvodu ženich se svou matkou.

Všichni účastníci sledují obřad mlčky, bez komentáře, bez posunků a i když jsou dojati, bez hysterických scén.

Tomáš: „Ano.“
Marie: „Ano.“
Oddávající: „Protože jste splnili všechny podmínky, které pro uzavření manželství vyžaduje právní řád České republiky, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.“
L. Špaček: „Z obřadní síně vycházíme v opačném pořadí, nejprve vycházejí novomanželé, za nimi rodiče nevěsty, následují rodiče ženicha, svědci a ostatní hosté.“

„Přátelé úsměv!“

L. Špaček: „Leckomu stále ještě nestačí fotoreportáž z obřadu a rád má ještě klasickou kolekci svatebních fotografií.“

Odjíždí-li se auty, do prvního vozu nastupuje pochopitelně nevěsta s ženichem, do dalších vozů potom rodiče, svědci a další hosté.

Ženich s nevěstou sedí na nejčestnějším místě v čele stolu, nevěsta po pravé ruce ženicha. Na ženichově straně sedí rodiče nevěsty, na straně nevěsty sedí rodiče ženicha. Svědci a ostatní hosté sedí na dalších místech.

Rodič: „Vážení přátelé, dovolte, abych řekl našim novomanželům jen pár slov: Mnoho štěstí!“
L. Špaček: „To tedy byl ale přípitek. K tomu se budeme muset ještě někdy vrátit. Těším se na shledanou příště, tentokrát na velké svatbě.“