Etiketa

Mobilní telefony vnesly do našeho života komfort a mnoho výhod, ale také některé nevýhody a rizika.

Petr: „V Alpách vyhlásili lavinové nebezpečí.“
Zita: „Láďa je zrovna v Alpách, ne?“
Petr: „Přesně tak. A Láďa zrovna volá. Kde jsi? Pod lavinou? Já… Zachovej klid. Já zavolám helikoptéru. Hlavně dýchej, dýchej, ztrácíš se mi. Prosím tě, Láďa je pod lavinou.“
Zita: „No to má teda dovolenou za ty peníze.“
Petr: „Naštěstí se mu podařilo najít v neseseru mobilní telefon, tak mi hned zavolal.“
Petr: „Gruss Gott. Der Kollege Špaček ist unter der Lawine steckt geblieben und keucht. Genau. Ja, danke. Wiederschauen.“

L. Špaček: „Dobrý den. Díky mobilnímu telefonu a Petrově duchapřítomnosti všechno dobře dopadlo. Dnes si proto budeme povídat o mobilních telefonech. Vnesly do našeho života komfort a mnoho výhod, ale také některé nevýhody a některá rizika.“


Kdy netelefonovat
L. Špaček: „V autě nesmíme psát esemesky a neměli bychom ani telefonovat. Pokud nemáme sadu hands-free. Následky toho mohou být velmi, ale velmi nepříjemné. Je zcela nepřijatelné, aby pacient telefonoval během návštěvy u lékaře. Ovšem stejně tak ani lékař nemůže telefonovat, má-li v ordinaci pacienta.“
Petr: „Čau Zito, já teď nemůžu.“
Doktor: „Dýchejte zhluboka.“
Petr: „Jak udejchanej, já jsem, já jsem u lékaře, tak mám dýchat zhluboka.“
Sestra: „Půjdeš už na oběd?“
Petr: „Jaká ženská? Tyká..netyká, to není ženská, to je sestra zdravotní, teda je to ženská, to je zdravotní sestra a tyká panu doktorovi. Prosím tě nedělej scény, já to příště nezvednu. Pardon.“

L. Špaček: „Nemusíme připomínat, že mobilní telefon může narušit i ty nejněžnější lidské vztahy. Jako kdyby do hnízda lásky přímo někdo vstoupil. Chceme-li někomu zatelefonovat, zkusme si představit, v jaké situaci se může nacházet.“
Tomáš: „Haló? Prosím tě tady v L.A. jsou tři hodiny ráno a ty mně voláš kvůli takový… Tvaroh ne, ne, do semlbáby prostě tvaroh nepatří.“
L. Špaček: „Pamatujme i na časový posun. Zatímco v Praze vaříme oběd, na druhé straně zeměkoule je hluboká noc. Telefonovat do zahraničí bychom měli jen v mimořádně naléhavých případech. A vždy s ohledem na vhodný čas.“

L. Špaček: „Prosim.“
Petr: „Ahoj Láďo, prosím tě, já bych potřeboval vědět, jestli je nějaký pravidlo etikety, na kterým boku se správně usíná.“
L. Špaček: „A to mně kvůli tomuhle budíš?“
Petr: „Já nevim na kterým boku mám usnout správně.“
L. Špaček: „Petře, já nevím, jak je to s pravidly pro usínání, ale vím, že podle pravidel etikety se nemá nikomu telefonovat po desáté hodině večerní a před osmou hodinou ranní. Dobrou noc.“
L. Špaček: „Nejenom že bychom neměli rušit ostatní spolucestující, ale taky není důvod je seznamovat s našimi pracovními úkoly nebo soukromými radostmi či starostmi. Na rozdíl od hlasitého telefonování psaním krátkých textových zpráv v tramvaji, autobuse nebo v metru nikoho nerušíme.“

L. Špaček: „Velmi nevhodné je používání mobilního telefonu i v restauracích. V restauraci, na poradě a nebo v divadle platí všude stejná pravidla. Nelze vést obchodní jednání, sledovat divadelní představení a nebo stolovat a přitom obsluhovat mobilní telefon.“


Mobil všude s sebou?
L. Špaček: „Okouzlení mobilními telefony a pocit, že můžeme kdykoliv zastihnout kohokoliv, může rázem výhodu změnit v trápení. Mobil je s námi všude, můžeme jím třeba kdykoliv zavolat pomoc, ale neměli bychom se jimi nechat omezovat nebo dokonce trápit. Povím vám jeden příběh, který mi nezávisle na sobě vyprávěli dva mí kamarádi. Bylo pozdní odpoledne a Petr právě večeřel svoji oblíbenou pizzu se špenátem, žampiony a chřestem.“

Tomáš: „Ahoj Petře.“
Petr: „Ahoj Tome, co děláš, neruším tě?“
Tomáš: „Celkem ne.“
Petr: „A co děláš?“
Tomáš: „No, tak posedávám.“
Petr: „A tam teče nějaké voda nebo co?“
Tomáš: „Já jsem si vyšel k řece, víš.“
Petr: „K řece? Dyť hlas zní jako kdybys byl někde v troubě.“
Tomáš: „Já jsem zrovna v takovým tunelu u řeky.“
Petr: „V tunelu u řeky? No to je koneckonců jedno. Já volám kvůli té adrese, co jsi chtěl, jestli si ji chceš napsat. Máš papír?“
Tomáš: „Mám, samozřejmě.“
Petr: „No, tak je to Karel Bednář, ulice Ke mlýnu 215, Praha 4.“


Nepřijatý hovor
L. Špaček: „Nejen pohled na displej. Ale i tón vyzvánění nás může informovat, kdo vlastně telefonuje. Různé tóny vyzvánění můžeme totiž přiřadit k různým jménům v telefonním seznamu. To je Petr. Každou neděli spolu chodíme na squash. A… Zavěsil. Nepřijatý hovor. Je to vlastně moje chyba, že jsem hovor nepřijal, a proto je zdvořilé co nejdříve zavolat zpět. A nebo poslat esemesku. Co to vlastně znamená, es em es? Short Message Service, neboli SMS. Česky krátké textové zprávy.“


Esemesky
Petr: „Jee… Ahoj Láďo, prosím tě já teď nemůžu, protože si budu zkoušet ten nový jednořadový oblek, cos mi doporučil, tak mi radši prosím tě napiš esemesku.“
L. Špaček: „Ano, napíšu. Esemeska je nejenom kratší, stručnější, diskrétnější, ale koneckonců i levnější než telefonický hovor.“
Petr: „No, prosím tě, mně Zita četla v mém mobilu mé esemesky. Viď, že se to nesmí?“
L. Špaček: „To je nejenom neslušné, ale je to i nezákonné. Je to jako kdyby ti otevírala dopisy.“
Petr: „No, víš co, já fakt nemůžu teďka mluvit, tak mi napiš radši už tu esemesku, jo?“
L. Špaček: „Dobře. A nakonec smajlík. Víte, co je smajlík? Nic proti legráckám, smajlíků je celá řada, ale vždycky bychom měli vědět, komu je posíláme. Mimochodem, smajlíci byli předchůdci dnešních obrázků, ale dnes už si posíláme nejenom obrázky, ale prostřednictvím služby MMS, Multimedia Messaging Service i fotografie. Esemesky, ememesky, a vůbec mobily, vtrhly do našeho života a už se jich nikdy nezbavíme. Můžeme se ale naučit s nimi žít, tak aby nám sloužily a ostatní neobtěžovaly.“

L. Špaček: „Na shledanou. Á, Petrův nový, jednořadový oblek.“