Etiketa

Potřebujeme do domácnosti koupit nové sklenice, ale nevíme, která sklenice se na co hodí.

P. Studenovský: „Ahoj Davide.“
David (číšník): „Ahoj. Ale my máme ještě zavřeno.“
P. Studenovský: „To je dobře. My nejdeme pít, my jdeme na poradu. My jsme se šíleně pohádali se Zitou.“
David: „A kvůli čemu?“
P. Studenovský: „Kvůli sklu. My potřebujeme koupit do domácnosti nové sklenice, na všechno - na vodu, na víno, na whisky, na džus... A nejsme schopni se shodnout, která sklenice se na co hodí.“
David: „Jo. A čím chcete začít?“
P. Studenovský: „Pivem.“
Zita: „Vodou.“


Voda a džus
David: „U nás v restauraci používáme na vodu sklenice na víno, lépe zapadnou do sestavy sklenic na stole, ale i doma, když máte návštěvu používejte vyšší dvou nebo třídecové sklenice.“
Zita: „A vodu naléváte z lahví? Vždyť to přece nevypadá dobře.“
David: „No právě proto, že to nevypadá dobře, používáme na vodu karafu nebo džbánek, do kterých vodu z lahví přelijeme. Můžeme přidat i led, ale pozor, nalít vodu s ledem je opravdu věda. A ještě jednou pozor na led - zejména v tropických zemích je led častým zdrojem infekce.“
David: „Slyšeli jste o lisu na pomeranče? To je hodně módní záležitost, ale zdravá. Petře, to tě ráno postaví na nohy.“
P. Studenovský: „Zita něco říkala? Že mám ráno problémy nebo co?“
David: „Mně už jdou hosti, musím se jít upravit. Vy se posaďte někam ke stolu, objednejte si a já pak za vámi přijdu.“


Káva
Servírka: „Co si dáte?“
Zita: „Já bych si dala čaj. Černý.“
Servírka: „A vy?“
P. Studenovský: „Turka.“

Takzvanou tureckou kávu už pijí jen pamětníci. Zvítězily kávy buď rozpustné anebo filtrované, tedy překapávané. Anebo espressa. Vidět kávovou sedlinu, tzv. lógr, na dně šálku je zvláště pro cizince někdy šok.

Když turecká káva, tak pravá, kvalitní, spařená v džezvě. Je silná a aromatická a navíc kávová sedlina zůstává na dně. Znalci kávy ji upřednostňují ze všech druhů nejvíce.

P. Studenovský: „Opravdu voní báječně.“ (napije se) „Je velmi silná. A tohle je panák na účet podniku?“
David: „Ne, to je voda.“
P. Studenovský: „A kvůli čemu?“
David: „Protože káva podporuje vylučování tekutin z těla, podává se s kávou sklenka vody, aby se ztráta vyrovnala.“

Ke kávě podáváme obvykle mléko. Zjemňuje chuť a usnadňuje vstřebávání kávy. A pozor: doma nebo v malém bistru nám to projde, ale v dobrých restauracích servírujeme mléko v konvičkách, nikoli v plastikových kelímcích. A cukr v cukřenkách, nikoli v papírových sáčcích.


Horké nápoje
David „Ještě vám ukážu sklenice na horké nápoje. Nezapomeňte na sklenici na irskou kávu, což je káva s whisky, můžeme ji také použít na horkou čokoládu. Toto je sklenice na grog, můžeme ji také použít na horké, nesprávně svařené, víno, Petře.“
P. Studenovský: „Jak nesprávně? Svařák se vaří, ne?“
David: „Svařák neprochází bodem varu, ohříváme ho pouze na 80° C. Tuto sklenici můžete použít také na punče, což je kombinace ohřáté vody, ovocných šťáv, lihovin i vína. Nezapomněli jsme ještě na něco?“


Pivo
P. Studenovský: „Pivo!“
L. Špaček: „Zapomenout na pivo, to by nám národ neodpustil.“
P. Studenovský: „Tak v pivu já se vyznám. Takže ti mohu prozradit, že správná teplota při konzumaci je 7 - 9° C. Jako ze sedmého schodu.“

Údaje o stupňovitosti piva, což nemá nic společného s teplotou, ty už na lahvích nenajdeme. Takže jediným údajem zůstává obsah alkoholu. Ten bývá různý, ale v kvalitních pivech se pohybuje mezi 4 a 5,5 %.

P. Studenovský: „Chlap pije pivo ovšem z půllitru.“
L. Špaček: „V hospodách určitě, ale v lepších restauracích a na recepcích z třetinkových sklenic. Ale já bych si dal raději víno. Nešli bychom do nějaké dobré restaurace na láhev dobrého vína?“
P. Studenovský: „Klidně, já piju všechno.“


Víno
Víno, ušlechtilý nápoj, starý jak lidstvo samo. Musí být dobře uskladněno. Láhve uchováváme naležato, v tmavém a chladném sklepě o teplotě mezi 10 a 12° C. Kdyby láhve stály, korek by vysychal, mohl by propouštět vzduch a víno by rychleji stárlo.

Při podávání je ovšem teplota vína jiná. U bílého vína 8 - 10° C, u červeného vína volíme raději pokojovou teplotu, řekněme 18° C. To proto, aby se uvolnily všechny vůně a chutě.


Prezentace vína
Zita: „Petře, začíná prezentace.“
P. Studenovský: „Aha.“

Prezentaci v lepších podnicích provádí sklepník či specialista na víno, sommelier. Nejprve zapálí svíčku, bude ji potřebovat k prosvěcování vína. Pak odstraní ochrannou fólii z hrdla láhve, vytáhne zátku a přičichne k ní, aby se ujistil, že je v pořádku. V hrdle mohou zůstat stopy usazenin, sklepník proto ubrouskem otře ústí láhve. Zátku zkontroluje i host.

Sklepník pak nalije malé množství vína do sklenice a pečlivě ho prohlíží. Prosvěcuje je nad svíčkou a nad ubrouskem, aby se ujistil, že víno má správnou barvu. Zkoumá i jeho vůni. Starší červená vína mohou mít usazeniny, proto se obvykle takzvaně dekantují - přelévají do karafy. Vinný kámen pak zůstane v láhvi a neruší chuť. Karafu musíme nejprve vyvonět, aby přijala vůni vína. Víno pak sommelier přelije zpět do sklenice a teprve teď může ochutnat.

T. Turek: „Vy jim to pijete! Ale to je jich víno.“

Ještě poslední kontrola nad svíčkou a sommelier může nalévat hostům. Při nalévání nesmí víno zpěnit, proto ho necháváme volně stékat po stěnách sklenice. Naléváme do jedné třetiny sklenice, abychom nechali prostor pro vůni vína. A obřad dekantace je hotov.

P. Studenovský: „No, mě se zdá poněkud sušší než jsem očekával. Čekal jsem, že bude sladší, takže to není v pořádku, odneste to.“
L. Špaček: „To je v pořádku, pán si jen špatně vybral, to není vaše vina. Je-li víno v pořádku, musíme ho přijmout, i kdybychom si teď vzpomněli, že chceme jinou značku nebo jiný ročník.“


Šampaňské, slámové a ledové víno
T. Turek: „Pane vrchní, prosím vás, koukám, že už jste hotov s tou jak jste říkal, eee, dekadencí, ee, no, to nevadí. Přineste prosím vás flaštičku šampáňa na přípitek.“
L. Špaček: „Opravdu chcete šampaňské? Za 3 tisíce láhev? Nestačil by vám sekt za pár stovek? Šampaňské je sekt vyráběný pouze a jedině ve francouzském kraji Champagne, navíc metodou kvašení v lahvích. Všechna ostatní šumivá vína, včetně těch našich, jsou jen sekty.“
T. Turek: „Pane vrchní! Prosím vás, já už vlastně nemám na šampaňské ani tak chuť.“
Marie: „Tomáši, já jsem dostala hroznou chuť na slámové víno.“
T. Turek: „Copak nám čouhá sláma z bot, abysme pili, tady, slámové víno?“
Marie: „Tak alespoň ledové víno.“
T. Turek (sahá na sklenici s nalitým vínem): „Ale vždyť je studený dost, ne? Hm, už je teplejší. Tak, pane vrchní, prosím vás, flaštičku ledového vína.“

Ledové víno je velká specialita. Vyrábí se z bobulí hroznů sklizených až po prvních mrazech. Je velmi cukernaté a velmi drahé. Podobnou chuť má i slámové víno - sklízí se při vinobraní co nejpozději a odkládá se na slámu. Obě vína podáváme k dezertům jako velké speciality.

T. Turek: „Ahá, už je to tady. Ale to je nějaká malá flaška, to nejsou ani 4 deci. Otevřeme si to sami, ten číšník by nám to zase vypil.“

T. Turek: „Á, účet.“ (po nahlédnutí do účtu) „To bylo tak ledový, že je mi z toho trochu horko.“