Etiketa

Víme-li, že budeme veřejně hovořit, nepodceňme pečlivou přípravu - vyplatí se nám to.

L. Špaček: „Dobrý den, dámy a pánové. Dnešnímu tématu – tedy přípitkům a proslovům - jsme byli v našem seriálu již mnohokrát velmi blízko. Konverzace, představování, oslovování, svatba - to jsou příležitosti, při kterých se velmi často takříkajíc dostaneme ke „slovu“. Ve společnosti musíme být připraveni prakticky na všechno, ale víme-li, že budeme veřejně hovořit, připravíme se obzvlášť pečlivě.“
Marie: „Všiml sis, jak ten Špaček dokonale pracoval s příborem, přesně podle pravidel a navíc s noblesou.“
Tomáš: „Zrovna na to myslím, to byl skvost.“
Marie: „V životě jsem se s něčím takovým nesetkala.“
Tomáš: „Podívej, tady zrovna jde.“
L. Špaček: „Tak tohle se vám v životě nestane, že by vás někdo chválili za dokonalou manipulaci s příborem, byť by byla tak noblesní, jako ta moje. Ale s projevy, přípitky a proslovy a je to něco jiného. Tady máte dokonalou příležitost se blýsknout a zaujmout pozornost.“


Připravte se
Petr: „Vážení přátelé, dovolte mi, abych… Aha pardon…Si musim stoupnout, že? Vážení kolegové, dovolte mi, abych vás srdečně přivítal na tomto našem setkání. Ujišťuji vás, že nebudu… nebudu mluvit dlouho. Já vlastně v autě, když jsem sem jel, tak jsem si připravil, jenom tak stručně, já vlastně ještě než jsem sem jel, tak já jsem musel odvézt svého syna na trénink, protože…, teda to je povinnost, kterou má na starosti moje manželka, ale zrovna dneska, když se mi to nehodilo, jak to tak bývá, neměla čas, že? Jenom velmi stručně bych chtěl vyjádřit…“
L. Špaček: „Tak tohle hraničí se skandálem. Nejenom že ten pán vypadá jako blázen, ale navíc dává všem účastníkům najevo, že mu nestojí ani za to, aby si proslov pro ně připravil a nekoktal. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste navštívil můj kurs „Jak správně pronášet přípitky“!“
Petr: „Ale já už jsem byl na třech takových kurzech.“
L. Špaček: „Ale ne na mém.“

L. Špaček: „Jsme-li pověřeni, abychom někde veřejně promluvili, naše příprava musí být důkladná a poctivá. Předstoupit před jakékoli posluchače bez přípravy je riziko, které bývá často a spravedlivě oceněno neúspěchem a kritikou. Nejprve si musíme ujasnit žánr vystoupení: projev na přivítanou, poděkování spolupracovníkům nebo vernisáž. Co čeká v nejbližší době vás?“


Uvítací proslov
Petr: „Já budu slavnostně otevírat školu po rekonstrukci.“
L. Špaček: „Krásné téma. Pojďte nám to říct - úvodní proslov, krátký, přivítání hostů.“
Petr: „Vážení přátelé, dovolte abych vás přivítal na otevření naší školy, tedy vlastně na otevření…ona už byla… ne…školy ale budovy…budovy, která byla zrekonstruována z důvodu… protože kvůli povodním. No a my jsme bojovali s nedostatkem finančních… prostě prostředků…prostě nebyly prachy. A prostě jsme si řekli, že by bylo dobré, když už…“
L. Špaček: „Dost, to přece stačí, to se nedá poslouchat. Společenský proslov není vědecká konference, takže nehovoříme déle než 3 minuty. Každý společenský projev by měl mít nejprve zajímavý začátek, tak abychom posluchače upoutali, potom děj musí gradovat a na závěr musí být vtipná pointa.“
Petr: „Vtipnou pointu jsem měl ale připravenou.“


O čem mluvit
Tomáš: „A právě dnes dovršil třicet let práce pro naši organizaci. Začal 15. června, o den později jsem ho potkal v závodní kantýně, kam jsem si tehdy ještě jako malý chlapec chodíval kupovat lízátka za 70 haléřů. Tehdy se ještě usmíval, protože nevěděl, že o 30 dní později, tj. 16. července bude degradován na místo náměstka. Doba byla bouřlivá a o 5 dní později byl sesazen na místo sekretáře, vaši otcové dodnes vzpomínají na výborné kávy, které v té funkci vařil, a já jsem proto rád, že ho dodnes můžeme při jeho službách vídat na vrátnici našeho podniku.“
L. Špaček: „Suchým výčtem čísel, letopočtů a funkcí pozornost posluchačů nezískáme spíš odradíme. Nechtěl byste také do mého kurzu?“
L. Špaček: „Především je důležité nalézt tematickou linku, která povede naším proslovem. Například genius loci, tedy zajímavost z místa, kde se akce koná, případně osobnost oslavence, historická událost, jejíž výročí si dnes připomínáme, nebo historka ze života naší společnosti, ze života naší firmy. Pamatujme si, že jiskřivý proslov je daleko zajímavější a přitažlivější než dlouhý nudný monolog. Turku, můžete začít.“
Tomáš: „…bych chtěl Petrovi při této příležitosti popřát především hodně zdraví a životního elánu, aby mu vydržel ten jeho báječný a díkybohu nakažlivý optimismus a aby tady s náma žil ještě dalších 40 let a pracoval. Všechno nejlepší, Petře…“
L. Špaček: „Slyšel jste ten vlažný potlesk, já bych vám taky nezatleskal. Žádný vtip, bylo to nevýrazné, artikulace nedbalá, monotónní intonace. Turku, zkusíme to ještě jednou výrazně a načisto.“
Tomáš: „…tak bych chtěl Petrovi popřát při této příležitosti hodně zdraví a životního elánu, aby mu vydržel ten jeho - což v naší kanceláři oceňují zejména dámy - báječný a nakažlivý optimismus a aby tu s námi žil, byl, pracoval přinejmenším ještě dalších čtyřicet let. Já jsem se na tvou počest Petře, nechal dokonce i ostříhat. Takže všechno nejlepší.“


Čtení proslovů
L. Špaček: „V souvislosti s mluvenými projevy se často setkáváme ještě s jedním nešvarem, a to je čtení proslovů a přípitků. Jako bychom nevěděli, že když proslov čteme, ztrácí nejméně polovinu své účinnosti a vtipu.“
Petr: „Láďo, dovol, abych ti za nás za všechny poděkoval. Za všechna ta léta ses z naší strany setkával s nedůvěrou, s nepochopením a mnohdy i s celou řadou nepříjemných narážek. Ale tys všechny nepřízně osudu dokázal překonat a dnes, v den tvého velkého úspěchu ti všichni upřímně…“
Účastník kurzu: „…a z celého srdce blahopřejeme a přejeme ti mnoho dalších velkých a ještě větších úspěchů.“
L. Špaček: „Posaďte se. Budeme-li text číst, ztratí svoji přitažlivost, vtip, spontánnost. Abychom působili přirozeně, musíme hovořit spatra, text se musíme naučit nazpaměť, jako teď já.“

Očima , mimikou, gesty podporujeme vnímání, našich slov. Úsměvem předznamenáváme žert, pauzou očekávání potlesku. V ruce můžeme držet malou kartičku, na kterou si poznačíme začátky vět, složitější slovní spojení, nebo čísla a údaje, které bychom si jinak obtížně zapamatovali.

L. Špaček: „Jak to tak bývá, vždy existuje výjimka. Jaká? Petře? Tomáši.“
Tomáš: „Prosím – přípitky papalášů.“
L. Špaček: „Říká se státníků. Ano, státníci na banketech své přípitky čtou. A to nejen proto, že text přípitku v příslušné jazykové verzi leží na stole před každým účastníkem, ale také proto, že takový přípitek je politický dokument, takže se z něj cituje a záleží tudíž na každém slově.“
L. Špaček: „Běžná délka tohoto zvláštního žánru je okolo tří minut, ani hlavy států netrápí své hosty příliš dlouhými projevy.

L. Špaček: Z dnešního dílu si zapamatujeme především to, že máme-li veřejně promluvit, musíme se na to důkladně připravit, jenom tak budeme úspěšní. Nashledanou.“