Etiketa

Jaké šaty byste měli na velkou svatbu obléknout? A jak nasedat do aut a zasedat ke stolu?

L. Špaček: „Dobrý den. Minule jsme hovořili o svatbě a pokud si vzpomínáte, šlo o svatbu malou. Dnes je na řadě svatba velká, či spíše velkolepá.“


Oblečení
První, čím musíme začít, je oblečení.

L. Špaček: „Tak s takovými šaty byste na velké parádní svatbě neuspěla. Šaty musí být samozřejmě bílé a dlouhé až na zem, ale raději bohaté, nabírané, krajkové, se závojem. Nebo ještě lépe s vlečkou, která by umožnila zpestření svatby malými družičkami.“
Nevěsta: „Je to takhle v pořádku?“
L. Špaček: „Teď je to dokonalé.“
Ženich: „Vypadá nádherně.“
L. Špaček: „To se ovšem o vás říci nedá.“
Ženich: „Mám krásný černý oblek.“
L. Špaček: „Na parádní velkou svatbu je to málo.“
Ženich: „Mám také frak.“
L. Špaček: „Musíte mít žaket.“

Na opravdu velkou svatbu jedině žaket. K žaketu náleží cylindr, může být šedý nebo černý, kalhoty mohou být proužkované. Má-li ženich žaket, měli by ho mít i ostatní důležití pozvaní pánové, přinejmenším oba otcové a svědkové.


Organizátor
Účastníci velké svatby se musí před obřadem někde shromáždit, byt nevěsty by asi nepostačil. V tomto případě organizátor svatby využil salonek v restauraci. Ano, velká svatby už vyžaduje zkušeného organizátora. Petr takovým je.

Petr: „Samozřejmě, já už jsem organizoval i mezinárodní mykologickou výstavu v Turnově. Tak tohle bude maličkost. Přátelé, věnujte mi, prosím, pozornost. “
L. Špaček: „Nejbohatší a nejvíce dekorativní kytice náleží nevěstě. Maminkám necháme připravit méně nápadné kytice, ale takové, aby ladily k jejich samozřejmě dlouhým šatům.“


Vozy
Petr: „Dámy a pánové, připravte se, prosím, k odjezdu. Vozy jsou přistaveny a já vás žádám, abyste se při nastupování řídili výhradně mými pokyny.“
Pán: „A musí to být opravdu luxusní auta?“
Petr: „Vážený pane, když má někdo na opravdu velkou a luxusní svatbu, musí počítat s pronájmem velkých a luxusních vozů do kolony. K vozidlům! Jdeme!“
L. Špaček: „Vozy v koloně by měly být stejné, nebo alespoň podobné. A to nejenom barevně. Hlavní vozy by měly být honosnější.“
Petr: „Takže do prvního vozu půjde ženich na levé místo a jeho maminka na čestnější místo, tedy doprava dozadu, prosím. Do druhého vozu maminka nevěsty, také na čestnější místo doprava dozadu, a po jejím boku ženichův otec. Ostatní svatebčané se rozsadí do dalších vozů. Tak výborně, většina hostů už odjela, máme dva poslední vozy. Tak prosím, ten předposlední je určen pro svědky. Svědkyně, jelikož je dáma, bude sedět jako obvykle vpravo vzadu, pan svědek usedne po její levici. Nevěsta se svým otcem do nejčestnějšího vozu, tedy do posledního. Nevěsta opět na pravou stranu a pan otec, prosím, doleva dozadu. Dovolíte, pomohu vám.“
L. Špaček: „A co my?“
Petr: „My, kolego, pojedeme metrem.“


Obřad, pozvaní hosté, legrácky
L. Špaček: „Tak, jak spolu jeli v autech, přicházejí hlavní účastníci i k obřadu. Družičky nesou závoj.“

Na velkou svatbu se zve hodně hostů. Mimo příbuzných, kteří by měli zastupovat obě rodiny rovnoměrně, nevynecháváme ani ty, na jejichž svatby jsme byli pozváni my.

Kněz: „Co bůh spojil, člověk nerozlučuj. Ve jménu otce, syna i ducha svatého. Amen.“

Zároveň se svatebním oznámením necháme vytisknout ve stejném stylu poděkování za gratulace. Ty pak novomanželé rozešlou všem, zúčastněným na svatbě i těm, kteří gratulovali písemně.

Česká svatba se vyznačuje mimo jiné nejrůznějšími hrátkami. Čím je svatba menší, tím lépe se novomanželé nechtěných excesů vyvarují. Připevňují ženichovi kouli na nohu, nasazují mu chomout, dávají kolovat kořalku, rozbíjejí talíř, házejí rýži a někdy i unesou nevěstu.

Petr: „Únos, únos, to je legrace.“


Svatební hostina
L. Špaček: „Začíná svatební hostina a velká.“
Petr: „Podívejme se, jak vypadá svatební hostina. Po pravici ženicha sedí nevěsta. Po její pravici sedí ženichův otec a vedle něj jeho žena, tedy ženichova matka. Na druhé straně, tedy po levici ženicha sedí nevěstina matka a po její levici nevěstin otec, to je tento pán. Svědkyně sedí po jeho levé ruce. Ještě se podíváme, kde sedí svědek, sedí na protilehlé straně stolu, je to tento pán. Jak vidíte je to jednoduché.“
L. Špaček: „Ostatní hosty rozsadíme tak, jak je obvyklé u stolu typu U. Společensky významnější osoby sedí blíže novomanželům, manželé nesedí vedle sebe a střídáme muž, žena, muž, žena.“

Hostina začíná starým zvykem, novomanželé se vzájemně krmí polévkou, pak se servíruje hlavní chod. Nejprve novomanželům, pak rodičům, svědkům a po nich ostatním hostům.

Přípitek by neměl chybět na žádné svatbě. Nejvhodnější dobou, kdy pronést přípitek je buď začátek svatební hostiny a nebo chvilka před dezertem. Přípitek by neměl být dlouhý, aby svatební hosty nenudil, a měl by ho pronést někdo z významných hostů, například některý ze svědků a nebo třeba z rodičů.

Rodič: „Vážení novomanželé, rodiče, vážení hosté. Dovolte mi, aby dnešní den, který začal svátečním, vlastně, obřadem, pokračoval v dobrém duchu i nadále.“
L. Špaček: „Je-li součástí hostiny hudba, první tanec patří samozřejmě novomanželům. Teprve pak se přidávají ostatní, ale opět v pořadí důležitosti, nejprve rodiče a pak další hosté.“


Odchod novomanželů
Petr: „Aha, utíkají bez rozloučení a ty jim nic neřekneš. To udělat my, tak nám vynadáš!“
L. Špaček: „Uklidni se. Na svatební hostině platí výjimka z pravidla, že bez rozloučení nemůžeme opustit společnost. Novomanželé se mohou odejít kdykoliv a to i nepozorovaně. Pro dnešek jim to rádi odpustíme.“
L. Špaček: „Pokud se manželství podaří, můžeme si hostinu zopakovat třeba po padesáti letech na zlaté svatbě, nebo po šedesáti letech, na svatbě diamantové.“
Pán: „Ale pane Špačku, obávám se, že až budou oni slavit diamantovou svatbu, že vy už tu možná nebudete.“
Petr: „No, od vás to sedí, pane Mařas.“
L. Špaček: „Takové hulváctví, a v Etiketě! To si s tebou vyřídím a s vámi taky. Nashledanou příště.“