Etiketa

Hosté ve společnosti musí sedět tak, aby se bavili všichni navzájem.

Přátelé dost! Takhle to přece nejde.

Jsme jako na veliké hostině, ale dnes nás nebude zajímat stolování, ale pouze zasedací pořádek. Jeho principy jsou stále stejné - ať jde o svatební hostinu anebo o večeři na hradě.

Takhle by to nešlo. Žádné pánské či dámské jízdy.

Hosté ve společnosti musejí sedět tak, aby se bavili všichni navzájem - muži i ženy, mladší i starší, akademici i podnikatelé.


Pro názornost krychle
Abychom si mohli vše názorně ukázat, rozdali jsme účinkujícím tzv. zasedací krychle - růžové pro dámy a modré pro pány.

Pozici u stolu vždy určujme podle pozice hostitelů. Proto hostitelka dostane růžovou a hostitel modrou krychli s označením H.


Základní pravidla
Společensky významnější osoby sedí zády ke stěně s pohledem do prostoru.

Čísla na krychlích znamenají společenskou významnost - jedničku předáme společensky nejvýznamnější dámě, krychle je růžová, a modrou krychli předáme společensky nejvýznamnějšímu pánovi. V tomto pořadí se potom rozsadí i ostatní hosté u stolu.

Významnější osoby sedí blíž hostitelům, hostitel a hostitelka sedí obvykle proti sobě. Nejčestnější místo pro ženu je po pravici hostitele, pro muže po pravici hostitelky. Muže a ženy, starší a mladší, rozesazujeme střídavě. Manželé nesedí nikdy vedle sebe.


Kam s cizincem?
A ještě něco - dbáme na profesní a jazykové znalosti sousedů. Cizinec patří vždy mezi společensky významnější osoby, jeho usazení věnujeme proto patřičnou pozornost. Nemůžeme ho posadit vedle člověka, se kterým se nedorozumí.


Varianty
Kolik je variant stolového uspořádání, tolik je variant zasedacího pořádku. Podívejme se na některé:

Pro menší počet osob se hodí uspořádání do písmene T.

Pro větší větší počet do U.

A pro mimořádně velké množství hostů volíme uspořádání do písmene E.

Představme si kulatý stůl - pro rozsazení máme v zásadě dvě možnosti. První - hostitelé sedí vedle sebe. Pak hosty rozesazujeme podle společenské významnosti tak, že společensky nejméně významné osoby sedí naproti hostitelům. Druhá možnost - hostitelé sedí naproti sobě. Teď budeme rozsazovat hosty směrem od hostitelky a směrem od hostitele tak, že společensky nejméně významné osoby budou sedět na krajích.


Kdo kde sedí?
Hostitel má několik možností, jak pomoci hostům najít jejich místa.

Věnujme pečlivou pozornost přípravě před vstupem do sálu. Člověk, který tápe a trapně hledá svoje místo, je nepříjemně nápadný.


Placement a další orientační plánky
Abychom hostům usnadnili trapné hledání jejich místa, bývá v předsálí, kde se podává aperitiv, umístěn tzv. placement - schéma zasedacího pořádku se jmény.

Na placementu si všimneme, kde je vstup do sálu a pak si najdeme svoje místo. Je-li stolů více, hostitel nám může dát plánek, na kterém je vyznačeno, který stůl je náš.

Jednou z možností, jak pomoci hostům s orientací, jsou kartičky, které jim předem rozdáte. Kartička má půdorys stolu a je na ní vyznačen vstup do sálu a místo, kde sedíte u stolu. Podle černé šipky se zorientujete v místnosti a červená šipka Vám ukáže, kde přibližně sedíte.


Než si sedneme
Při příchodu ke stolu si nesedáme dříve než hostitel nebo u stolu přítomné dámy. U malého stolu se představíme všem spolusedícím, u většího jen sousedům. Je-li sousedkou dáma, přirozeně jí pomáháme s židlí.

Žena: „Dovolíte, abych se představila - strávíme spolu dvě hodiny družné konverzace. Jsem Marie Horáčková, tady je moje vizitka.“
P. Studenovský: „Já se velmi omlouvám, bylo to nezdvořilé, měl jsem se představit jako první.“


Malá oslava a chytrá Marie
T. Turek: „Kam si sedneš?“
Marie: „O tom přece nerozhoduji já, ale pravidla etikety.“
Marie: „Paní Hajduchová je společensky nejvýznamnější, je starší a navíc žena. Proto bude sedět zády ke stěně po pravici muže. A tím můžeš být jedině ty, protože manželé nesedí vedle sebe. Mě zbývá místo naproti, po pravici pana Mařase.“

Přichází další dvojice - P. Studenovský se Zitou.

P. Studenovský: „Dobrý večer, jdeme pozdě, ale jedeme přímo z letiště a stihli jsme to. Takže... Ale vidím, že vy už jste s námi nepočítali.“
T. Turek: „Oni totiž hlásili, že nějaké letadlo spadlo a my jsme si mysleli, že jste to byli vy.“
P. Studenovský: „No, nebyli no.“
Číšník: „Mohu vám nabídnou stůl vedle, prosím?“

Hosté se usadili u nového stolu pro šest osob.

P. Studenovský: „Tak, jenom bych se rád zeptal, to jak tady sedíme v tom je nějaký hlubší smysl? Nějaký řád?“
T. Turek: „Jistě. O nás o všem rozhoduje Maruška“
Marie: „Hostitelé sedí naproti sobě, žena zády ke stěně. Ty ze Zitou jste dnes vzácnější než jindy, přiletěli jste zdaleka, proto sedíte po pravici hostitelky a hostitele.“
P. Studenovský: „Ano, to je pochopitelné.“


Rodinná oslava
I při rodinných obědech a večeřích, zvláště slavnostnějších, bychom měli dodržovat určité schéma. Doma jsou manželé zvyklí sedávat vedle sebe, proto zvolíme jiný model zasedacího pořádku, než v restauraci.

Manželé tedy sedí vedle sebe, manželka pochopitleně vpravo. Dědeček s babičkou sedí také vedle sebe, babička samozřejmě vpravo. Hospodyně by měla sedět na straně, kde jsou dveře, prý aby to měla blíže do kuchyně. Naopak oslavenkyně, babička, sedí dveřím co nejdál a děti posadíme na bok.


Neměnit!
Pán č. 1: „Ahoj.“
Pán č. 2: „Ahój.“
Pán č. 1: „Slečno, prosím vás, mohla byste si přesednout o jedno místo?“
Pán č. 2: „Dušan je můj kamarád z vojny, my jsme se hrozně dlouho neviděli.“
Dáma: „Dobře, proč ne?“

Jakkoli zní přání obou pánů logicky, u stolu se zasedacím pořádkem si místa měnit nemůžeme.

Na společenských akcích nejsme kvůli tomu, abychom se najedli a dobře pobavili, to se nám přece doma nebo v partě kamarádů podaří líp, ne? Mnohem víc jde o společenský, obchodní nebo politický význam naší účasti.