V tomto díle se dozvídáme o často kuriózní vlastenecké a osvětové činnosti. Páteru Vrbovi odkáže umírající farář Hejna peníze a on si za ně nechá ušít kabát s mnoha kapsami, aby v nich mohl roznášet po českém venkově knihy a časopisy. Františkova vlastenecká a osvětová činnost v Dobrušce má řadu podob. Kromě půjčování českých knih se jeví vrchnosti nepohodlný i jinak. Odešel z kostela během kázání, kde farář tupil Francouzskou revoluci, v hostinci zesměšnil dva panské úředníky a usvědčil je z naprosté neznalosti Rousseauova díla. Z Opočna se Věkovi ohlásí někdejší poštmistr Sýkora, který své upřímné vlastenectví uplatňuje neobvykle. Vymýšlí si pro slova, o nichž není přesvědčen, že jsou čistě česká nové, často směšné názvy. Věk organizuje výpravu na korunovaci, s čímž má samozřejmě oplétačky s úřady...
V osobním životě se pomalu rýsuje budoucí vztah s Márinkou - ale Věk se po zklamání s Paulou bojí.