Federace šedokřídlých
(Haibane renmei)
Kdo jsou vlastně Šedokřídlí?
Co diváka poprvé uhodí do očí, jsou křídla, svatozáře ...a cigareta v ústech. To poslední naznačuje, že s andělským původem hrdinů to nebude zas tak jednoduché a seriál skutečně těží zejména z divákovy zvídavosti, co jsou ti šedokřídlí vlastně zač.
Vážné téma a literární předloha zase dávají vědět, že tentokrát jde o cosi krapet náročnějšího, co poněkud vybočuje ze schémat anime standardu. Kdo se anime věnuje málo, anebo vůbec, jinak obvyklá klišé mnoha těchto seriálů ani vnímat nemusí, ostatně se podstatně liší od klišé euroamerické kultury, což vede k začátečnickému přesvědčení, že žádná nejsou. Kdo už má naopak lecos nakoukáno, bude zpracováním tohoto příběhu jistě potěšen. Jedním z takových klišé je totiž obvyklá ztráta paměti hlavního hrdiny, umožňující divákovi spolu s ním postupné odhalování skutečností a přirozené vysvětlování souvislostí. Anime, využívajících amnézie hrdinů, se nelze dopočítat... Zde je tento dějotvorný prostředek pojatý nenásilně a přirozeně, takže jako klišé nepůsobí.
Děj je spíše pozvolný, poctivě buduje atmosféru a neúprosně stáčí pozornost k tajemným okolnostem, které se tvůrci klasicky po japonsku snaží spíše naznačovat, než servírovat na stříbrném podnose, takže to chce opět nechat při sledování zapnutý mozek a vypnout až u půlnočního zpravodajství...
Na Haibane Renmei oceňuji především myšlenku, silný filozofický podtext a přesah kamsi do zcela zásadní podstaty věcí.
Klukům vstup zakázán
Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné.