Folklorika

O zneužívání lidových tradic jakoukoli politickou mocí.
Generace, které vyrostly za minulého režimu, jsou mnohdy poznamenané jakýmsi „odporem“ k folkloru, protože ten byl za totality režimem zneužit ke komunistické propagandě. Komunisté uměle podporovali různá folklorní sdružení a za to na oplátku požadovali, aby se folklor prezentoval jako, obrazně řečeno, „výkladní skříň socialismu“. To je ovšem pouze jedna strana mince.
Zdroj: ČT

Problém je daleko složitější. Vyvstává totiž otázka: co by bylo s lidovými tradicemi, kdyby za minulého režimu neměly takové zastání? Udržely by se v podobě, v jaké je známe, dodnes? V současnosti se i mladí lidé, kteří nebyli v tradiční kultuře nijak vychováváni, obracejí ke kořenům a zcela spontánně se tak folklor pro ně stává atraktivním. Ale i díky minulému režimu je k čemu se obracet, kde hledat, z čeho čerpat – máme zázemí souborů, které mají mnohaletou tradici, velmi dobře zachované muzejní sbírky, materiály z televizního či rozhlasového archivu, mezi kterými jsou skutečné perly. Inspirací k pokusu o pochopení, proč je folklor tak snadno zneužitelný jakoukoli mocí, nám byl i režijní nápad Břetislava Rychlíka, který v inscenaci Cena facky použil dobové „lidoví“ písně, v nichž tvůrci neváhají přirovnat Stalina k „orlu sivému“. Nechceme moralizovat, ale pochopit, kudy vede hranice mezi autentickým vztahem k folkloru a jeho zneužíváním.
Zdroj: ČT