Folklorika

Kdo je to Lach a kde leží hranice Lašska, historicky významného evropského regionu, nevědí přesně mnohdy ani sami Laši.
Na Květnou neděli, tedy týden před Velikonocemi, začíná v Příboře mše svatá jinak, než je tomu po celý rok. Kolem kostela kráčí zástup lidí v čele se svým farářem a čtyři z nich nesou čtyři metry dlouhé stvoly spletené z lískových prutů. Vrcholky stvolů jsou opatřené čerstvým zeleným chvojím a barevnými pentlemi. Hraje hudba, průvod vstupuje do kostela a kněz kropí nazdobené stvoly svěcenou vodou.
Zdroj: ČT

Obřadu se říká „svěcení palem“, v Příboře ho obnovil rodák Mořic Jurečka a je jednou ze starých tradic, kterou lidé vzkřísili na území zvaném Lašsko. To Zdeněk Krulikovský ze Skalice u Frýdku-Místku se sám nazývá lašským králem, vydává časopis Lašský dostavník, píše v něm o svém kraji a jeho lidech a zčásti si při tom vymýšlí a fabuluje. Etnograf Václav Michalička k tomu říká, že právě fabulace jsou pro Lašsko a jeho historii příznačné a vůbec „samozvanému králi“ jeho postup nevyčítá. Naopak, podle etnografa a historika Michaličky je lašský král živým příkladem toho, jak se také rodí lidová tradice, lidová kultura a folklor.
Zdroj: ČT