Folklorika

O polozapomenutém řemesle mlynářském a sekernickém.
V České republice existuje asi deset funkčních starobylých vodních mlýnů a další se opravují, došlo tak ke znovuoživení řemesla sekernického. Sekernický mistr František Mikyška na rodinném mlýně v Kojetíně před více než 20 lety. Do života jich vrátil už asi třicet. Získal titul Nositel tradice lidových řemesel. Sekerníci podle něj stavěli vodní kola a výstroje mlýnů a dalších technických zařízení, jako byly vodní hamry, pily, valchy, důlní vrátky, zvedací stroje, výdřevy. „Byl to takový všeuměl, který se vyvinul možná z mlynáře, protože ten musel umět taky si v mlýně udělat všechno sám.“ Sekernící jsou v české republice jen tři. František Mikyška opravil mlýn také asi jediné mlynářce u nás, Martě Mastné z Dašova. Ta zřídila ve zděděném mlýně po prarodičích Soukromé muzeum mlynářství a venkovského života. Žily tam čtyři větší mlynářské rody a teď se mi postupně údaje o nich propojují. Na Dašově je i druhý mlýn s pilou, který vlastní příbuzní. Paní Mastné. Možná tu časem bude muzejní údolí. V tomto díle Folkloriky uvidíme, jak sekerník ručně vyrábí mlýnské kolo a s mlynářkou a dalšími mlynáři si připomeneme tradici prastarého řemesla.
Zdroj: ČT