Folklorika

Odkaz barvířů ze dvou posledních modrotiskařských rodinných dílen u nás.
Barvení plátna a sukna má v našich zemích velkou tradici, která sahá až do středověku. K obarvování se používalo nejrůznějších bylin a přírodních látek. K masovému rozšíření došlo v průběhu 18. století, kdy byla ve Francii zveřejněna nová technologie barvení, která si brzy zajistila velkou oblibu. K tomu přispěla okolnost, že se látka nebarvila celoplošně, ale pomocí formy se potiskovala rezerváží. Tiskařská rezerva – směs kaolínu, arabské gumy a dalších přísad – pak dala vzniknout bílému vzorku na modrém podkladu. Jednodušší vzory se do formy vyřezávaly, složitější pak vybíjely z drobných hřebíčků, jejichž skládáním vznikl požadovaný vzor. Motivy na formách jsou němými svědky dlouhé historie jednotlivých dílen. V celé Evropě dnes funguje posledních šest tradičních barvířských dílen, v tuzemsku jsou už jen dvě – Jochova ve Strážnici a Danzingerova v Olešnici na Moravě. Technologie výroby modrotisku byla v roce 2014 zapsána jako 10. položka na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.
Zdroj: ČT

Tiskařská rezerva – směs kaolínu, arabské gumy a dalších přísad – pak dala vzniknout bílému vzorku na modrém podkladu. Jednodušší vzory se do formy vyřezávaly, složitější pak vybíjely z drobných hřebíčků, jejichž skládáním vznikl požadovaný vzor. Motivy na formách jsou němými svědky dlouhé historie jednotlivých dílen. V celé Evropě dnes funguje posledních šest tradičních barvířských dílen, v tuzemsku jsou už jen dvě – Jochova ve Strážnici a Danzingerova v Olešnici na Moravě. Technologie výroby modrotisku byla v roce 2014 zapsána jako 10. položka na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.
Zdroj: ČT