Folklorika

O přínosu Státního ústavu pro lidovou píseň, který oslavil 100 let.
V roce 1905, v rámci projektu Das Volkslied in Österreich – Lidová píseň v Rakousku, byly založeny pracovní výbory pro sběr a vydávání lidových písní. Dva pro sběr, zpracování a vydávání lidových písní v Čechách a na Moravě a dva pro německou píseň v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Po vzniku samostatného Československa, v roce 1919 se všechny pracovní výbory spojily do nové instituce – Státního ústavu pro lidovou píseň.
Zdroj: ČT

Jeho hlavním cílem bylo nejen sbírat, vydávat a zpracovávat lidovou hudbu, písně i tance na území Československa, ale také je vědecky zkoumat. V roce 1952, kdy byla založena Československá akademie věd, se přeměnil Státní ústav lidové písně na Kabinet pro lidovou píseň a zároveň vznikl i Kabinet pro národopis. Jejich sloučením v roce 1954 vznikl Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, dnešní Etnologický ústav AV ČR. Tak by se dala stručně popsat historie zkoumání lidové písně v našich zemích.
V roce 100. výročí vzniku prvního českého vědeckého pracoviště, kde se do sběratelské a vědecké činnosti zapojily takové osobnosti jako Leoš Janáček, Otakar Zich, Otakar Hostinský, Vladimír Helfert ad., jsme se zamysleli nad významem jejich práce pro dnešní dobu. Těží z ní nejen badatelé, ale i folkloristé, kteří pro své soubory hledají inspiraci a méně známé písně. Záměr našich předků – uchovat lidovou píseň v autentické podobě – se tedy naplnil.
Zdroj: ČT