Folklorika

Historie i současnost tradičního valašského artefaktu, který se časem rozšířil do dalších oblastí a později byl dokonce zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Od kraje ke kraji má nejrozmanitější názvy: valaška, obušek, sekera, topor, čupaga, bartka… Co má ovšem společné je to, že se předával(a) z generace na generaci. Mít obušek po svém dědečkovi či otci mělo smysl – vždy souvisel s životními příběhy svých majitelů a nesl poselství rodu. Používal se jako zbraň i nářadí, v obraně stáda před šelmami i před zloději a samozřejmě i v sebeobraně či při soubojích. Při tanci vyzdvihoval dovednosti svého majitele. Vešlo-li se do kostela, hostince, na shromáždění obce, odkládal se u vstupních dveří na znamení pokoje, porozumění a míru. Co vše zbylo z jeho legendy?
Zdroj: ČT