Folklorika

Skanzeny neboli soubory lidových staveb v přírodních muzeích. Téma nás zavede do Strážnice, Rymic a Kouřimi. Výraz „skanzen“ se vžil hlavně v Čechách a na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku, kde se ho používá jako synonyma pro označení „muzeum v přírodě“.
Zdroj: ČT

Nejstarší muzeum tohoto typu v ČR je skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, které bylo založeno v roce 1964.
V 60. letech potom vznikla další dvě muzea v přírodě – ve středních Čechách a další vlna zakládání skanzenů následovala v 70. letech – v Kouřimi v roce 1972, v Rymicích v roce 1977 a ve Strážnici v roce 1973.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z celého území Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde soubor větších obytných a hospodářských objektů z oblasti středních, východních a severních Čech.
Na počátku 20. století se objevují první snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě. Teprve v roce 1973 se začíná s výstavbou muzea ve Strážnici. Koncepce vychází z představy jejich iniciátorů o ukázce lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen rozčleněn do areálů představujících tyto regiony. Od roku 1981 jsou veřejnosti zpřístupněny areály Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství.
Vlastní historie skanzenu v Rymicích u Holešova zřízeného v původních objektech doplněných o přenesené stavby spadá až do 2. poloviny 20. století. Roku 1977 jsou veřejnosti zpřístupněny první objekty spravované Muzeem Kroměřížska. Kromě těchto objektů sloužících osvětové funkci (např. knihovna) jsou ostatní obytné stavby zpravidla trvale obydleny.
Zdroj: ČT