Folklorika

O místě koní v tradicích a životě města ležícího uprostřed lužních lesů.
Na katastru Lanžhota se dodnes rozkládají rozsáhlé lesní komplexy, které patřily Lichtenštejnům. Významnou část území zabíraly louky, z nichž se sklízelo vysoce kvalitní seno. Stále zde také najdeme rozsáhlý celek zaplavovaných lužních lesů a nivních luk. Jde o jedinečné, mimořádně zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v České republice obdoby.
Zdroj: ČT

Všechny tyto lokality by nebylo možné obdělávat bez pomoci koňské síly. Proto byl také lanžhotský statek jediným místem na celém Břeclavsku, kde tři čtvrtiny půdy patřily k panskému velkostatku a pouhou čtvrtinu obdělávali poddaní, zatímco jinde tomu bylo přesně naopak. Koně proto patřili k životům místních obyvatel od nepaměti. Ještě koncem padesátých let prý v Lanžhotě nebylo chalupy, kde by hospodář neměl ve stáji minimálně dva koně. Tradiční způsoby hospodaření se přenesly i do současnosti. Stále uvidíme v okolí Lanžhota zcela běžně sedláky, jak za pomoci a doprovodu svých milovaných koní obdělávají pole nebo vinohrady. Nejlépe ale o tomto vztahu vypovídá podzimní rituální kácení májky, které se bez několika koňských povozů neobejde nebo vánoční žehnání koním, kde se před kostelem sejde celé městečko.
Zdroj: ČT