Henryho už nesmrtelný život zmáhá. Rozhodne se proto najít konečný způsob, jak zemřít. Něco, co by mu znemožnilo se znovuobjevit v přilehlých vodách. Jenže stojí to za to? Tyto myšlenky musí jít stranou ve chvíli, kdy je nalezeno tělo šedesátníka ve fyzické kondici třicátníka, ale s mozkem kmeta. Postupně přijde Henry s Jo na to, že ve městě někdo obchoduje s rádoby funkční omlazující kúrou zvanou "Aterna". Co tato kúra obsahuje, Henryho šokuje. Začíná se tedy závod s časem, aby se předešlo dalším obětem, které má na svědomí právě Aterna. Mimo to Henry vzpomíná na svého dávného přítele z počátku 20. století. Právě tento přítel by mohl být klíčem k případu.
Abe: No tak, řekni mi, že zase neotročíš v té své kobce. Vždyť je víkend! Henry: Byl jsem ve své laboratoři a studoval. Učinil jsem neuvěřitelný objev o svém stavu! Abe: Takže teď můžeš předávat tajemství věčného mládí dál? Henry: Ještě lépe. Možná jsem právě našel způsob jak zemřít! Abe: Pro nesmrtelné mládí je tě škoda.
Abe: Strážníku! Potřebuju, abyste zatknul támhletu ženu. strážník: Proč? Co udělala? Abe: To je trochu složitější. Je to chemička, která vyráběla... no, koktejly z lidských mozků. strážník: No dobře. Už jste dnes jedl, pane? Abe: Trochu jsem si ďobnul. Ale co to s tím má co dělat?
Henry: Ale prosím vás, musíte vědět, že jste velice přitažlivá... tedy z vědeckého hlediska. Vzdálenost mezi vašima očima odpovídá 44 % šířky vašeho obličeje. Optimálních je 46 %, ale ještě se vejdete. Velké oči, vysoké lícní kosti... Abyste věděla, já si na to nepotrpím, dávám přednost nedokonalostem. Ale objektivně jste celkem sexy, detektive. Jo: V mém oboru toho s krásou moc nenadělám. Je mi spíš na obtíž. Henry: A já oceňuji vaši snahu ji skrýt. Ale moc to nefunguje, abyste věděla.
Abe: Tak já se budu radši držet zpátky. A stárnout s grácií jako ty. Henry: Děkuju, Abe. Abe: Vypadáš na dvě stě, ani o den starší. (Henry se zasměje) Dobrá, tak na dvě stě padesát.
(Henry začíná s pitvou.) Henry: No, tak se podíváme, co máme pod košilí. Lucas: Páni! Ten je namakanej! Tomu že je sedmašedesát? Vypadá jako já. (Henry na něj vrhne nedůvěřivý pohled) Když si dám ráno pár sklapovaček.
Lucas: Dobré ránko, doktore. Jaký jste měl víkend? Možná tesklivá procházka Central Parkem? Zkouknul jste všechny díly Skandálu na jeden zátah? Anebo jste byl nakupovat šály? Henry: Pracoval jsem. Lucas: Fajn. Chtěl byste slyšet, co jsem dělal o víkendu já? Henry: Radši ne. Lucas: Dobře. Já jsem vám to stejně nechtěl říct.
Henry: Já chci zestárnout, být součástí koloběhu života, zešedivět, stát se takovým bručounem, jako jsi ty. Abe: Jo, no... No, uvědomuju si, že zelený zákal a ischias ti musí připadat velice lákavé.
Abe: Jako malý jsem byl neskutečně šikovný. Henry: No, tak to si ty časy každý pamatujeme trochu jinak. Já si vzpomínám na tu řádku návštěv u zubaře v době, kdy ses učil jezdit na kole.