Dr. Henry Morgan již dvě stě let nemůže zemřít. Kdysi dávno při jedné plavbě na lodi ho zastřelili, on upadl do vod oceánu, ale po pár okamžicích se opět probral. Tak objevil, co je zač. Pokaždé, když zemře, zrodí se znovu v nejbližších mořských vodách zcela v pořádku a nahý. Za oněch dvě stě let se Henry naučil již spoustu jazyků, je velice všímavý, neboť všude byl, a je přímo posedlý smrtí, ať už cizích lidí, nebo tou vlastní. Proto je z něj také jeden z nejuznávanějších soudních lékařů na světě.
Při nehodě newyorského metra on jako jediný přežije. Případ dostane na starost detektiv Jo Martinezová, která věří, že příčinou nehody byl infarkt strojvedoucího. Ale Henry ji vyvede z omylu. Za nehodou totiž stojí někdo, kdo se chtěl pomstít. Aby toho ale nebylo málo, na scéně se objeví anonym, který tvrdí, že zná Henryho tajemství a nebojí se to prokázat. Henry tak musí rychle přijít na to, kdo stál za nehodou metra, dřív, než útočník provede něco dalšího, ale zároveň musí přijít na to, s jakým anonymem má tu čest. Začíná se tedy boj s časem, a toho má paradoxně Henry dost...
detektiv Hanson:(o Henrym) Ale no tak. Ten chlap je totálně ujetej. Kdo ví, čeho je schopný. Jo: Já neříkám, že toho není schopný. Bez pochyby je to ten nejdivnější, hrůzu nahánějící, nejneobvyklejší člověk, kterého jsem kdy potkala. Prostě jen říkám, že pokud je to náš jediný podezřelý, měli bychom se poohlédnout po jiném. (Jo si nevšimla, že jí Henry stojí za zády.) Henry: Nemůžu než souhlasit. Mohl bych na slovíčko, detektive? Jo: Když jsem řekla „hrůzu nahánějící“, myslela jsem to v tom nejlepším slova... Henry: Detektive, můžu vás ujistit, že už mi říkali i hůř.
Jo: Už víte, jaká byla příčina smrti toho strojvedoucího? Henry: Právě se na to chystáme. Můžete se přidat. Tady Lucas vám může zatím přinést kávu. Lucas: Ano. Proč bych... Dáte si... Latté nebo... Nebo spíš něco studeného? Třeba čerstvě odšťavněný džus. To je něco úžasného pro střeva.
Abe: Oprav mě, jestli se mýlím, ale při železničním neštěstí jsi ještě neumřel, že ne? Henry: Ne, to ne. Abe: Tak to bych řekl, že máme důvod k oslavě. Dneska se ti přihodilo něco nového.
Abe: Promiň, ale dokonce i na člověka, který umřel a strávil noc ve vězení vypadáš dost děsně. Henry: Díky, Abe, ale můžu tě ujistit, že takhle vypadám každý den.
(Lucas přijde nečekaně za Henrym.) Lucas: Víte... je trochu zvláštní, že se vůbec neznáme ne? Chci říct, neměli bychom prostě zajít na pivo, nebo tak něco? (Henry se na něj opovržlivě podívá) Nebo třeba na koncert? Henry:(zamyslí se) Ne, díky. Lucas: Dobře, oceňuji tu upřímnost.
(Abe přiveze Henryho domů z probuzení ve vodě.) Henry: Abe... (přemýšlí, co říct) Abe: Neříkej nic zbytečně dojemného, byli bychom oba nesví. Henry:(povzdychne si) Přesně to jsem měl na jazyku.
(Abe přivezl rozmrzelého Henryho od řeky domů.) Abe: Co kdybych nám na večer sehnal lístky na La Traviatu? Slyšel jsem, že sopranistka má neskutečný hlas. Henry: Podívej se, cením si tvojí snahy, ale někdy se člověk musí chvíli utápět ve vlastní násilné smrti.
Henry: Abe, prosím tě. Tohle už se dělo předtím. Vysáli mi veškerou krev, rozpitvali mi orgány ve jménu vědy, pověsili mě za kacířství. Abe: To už je dávno. Henry: Ano, před 172 lety a já si to moc dobře pamatuju. Pověsit mě jednou, styďte se. Pověsit mě podruhé...