Policisté jsou přivoláni k vyšetřování podivného úmrtí paní Gloriy Carlyle, místní mecenášky, sběratelky umění, majitelky muzea, ale hlavně všemi nenáviděné osoby. Pro detektiva Martinezovou je to případ jako každý jiný, ale pro Henryho je to problém. On ji před desítkami let znal jako mladou a pohlednou slečnu. Na místo proto vyšle svého asistenta Lucase. Ten svými postupy způsobí hotové pozdvižení. Do éteru se totiž dostane jeho názor na to, že paní Carlyle byla zavražděna. A něco takového starosta nehodlá trpět. Musí se proto honem rychle přijít na pravou příčinu smrti, která dá i Henrymu pěkně zabrat. Nakonec s pomocí provinilého Lucase, Aba a ostatních ale přece jen dojde k závěru, a to dost překvapivému.
Henry: Lucasi? Lucas: Ano? Henry: Tohle je to nejlepší, co jsi kdy udělal. Lucas: To je pravděpodobně první opravdový kompliment, který jste mi kdy... Henry: Teď ne. Máme práci. Lucas: Jo... dobře.
Jo: Vy jste v obědové pauze provedl neoprávněný úkon na těle osoby, kterou mají pohřbít? Lucas: Byla to moje chyba, jasný? Snažím se to napravit. Páni, vám to sluší, když jste naštvaná.
(Henry stojí za zrcadlem a sleduje dění ve výslechové místnosti, i když by se neměl účastnit vyšetřování. Vejde nadporučík Reeceová.) Henry: Můžu zůstat? Joanna Reece: Jak vám můžu říct, abyste tu zůstal? Vždyť tu ani nejste. Henry: Omlouvám se. Žádáte mne, abych odešel nebo... Joanna Reece: Proboha živého, Henry. Prostě se dívejte.
(Lucas nevědomky vyzradil informace reportérce bulvárních novin.) Lucas: Páni. Zdravím... Musím s vámi mluvit. Henry: To ty jsi poskytnul ty informace. Lucas: Dobře, takže... Henry: Byla hezká? Lucas: Velmi.
Conrad Carlyle: Souhlasíš, máti? Gloria Carlyle: S tebou, Conrade? To podle mne není možné. Conrad Carlyle: Zajisté. Bude dnes večer někdo ušetřen tvého hněvu? Gloria Carlyle: Tvůj otec. Naštěstí pro něj, je mrtvý.
(Jo a Henry jsou na místě vraždy.) Jo: Co na to říkáte? Henry: Já říkám, že místo činu je mnohem větší než tento prostor. Abychom vraždu skutečně pochopili, budeme se muset vrátit o vteřiny, minuty možná i hodiny zpět. Jo: Henry. Tohle dělám už deset let. Ušetřete mě té přednášky. Henry: Ale ptala jste se, co na to říkám. Jo: Moje chyba.