(Henry a Lucas jdou do klubu najít Farrella a získat jeho DNA.) Henry: Lucasi! Lucas: Jo. Co? Henry: Soustřeď se. Podívej, musíme najít Farrella. Potřebujeme jen malý pramínek jeho... (Podívá se na Farrella, který je plešatý.) vlasů.
detektiv Hanson: Jestli tenhleten Max Brenner umřel v devadesátých letech, jak by se mohl vloupat do domu a zabít Karla Haase? Henry: No, vlastně je to celkem prosté. Lucas: Max Brenner je zombie lovec nácků!
(na místě činu) Hanson: Nejsem sice expert, ale jsem si celkem jistý, že ho zabila rakovina plic. Henry:(Začne prohledávat tělo.) Aha. Jistě, už to vidím. Otoky rukou, zažloutlá kůže a ztráta vlasů. Neklamné známky radiační terapie. Výborně detektive. Jo: Nosil lékařský náramek. Zavolali jsme tam, zvedl to onkolog. Henry: Jistě. To taky funguje.
Abe: No tak, řekni mi, že zase neotročíš v té své kobce. Vždyť je víkend! Henry: Byl jsem ve své laboratoři a studoval. Učinil jsem neuvěřitelný objev o svém stavu! Abe: Takže teď můžeš předávat tajemství věčného mládí dál? Henry: Ještě lépe. Možná jsem právě našel způsob jak zemřít! Abe: Pro nesmrtelné mládí je tě škoda.
Abe: Nemá cenu, aby ses o mě bál, jasný? O mě ne. Navíc se dneska musím sejít s děsivějšíma lidma. Henry: Jako třeba? Abe: Musím do nemocnice za Francouzem. Dlužím jí omluvu. Když se do zítra nevrátím, tak zavolej policii.
Abe: Nechci tvojí smrt nijak zlehčovat, ale na to, že tě pobodali, přerazili ti páteř a skoro odhalili tvoje tajemství, bych řekl, že to dopadlo ještě celkem dobře.
Abe: Upekl jsem várku borůvkových koláčků, ty máš rád. Říkal jsem si, že by to mohlo pomoct po tom, co se stalo včera v noci. Henry: Podívej, moc si toho cením. Ale nic mi nezkazí chuť k jídlu tolik, jako když mě zavraždí.
Henry: Ale Manchester Herald přestal vycházet v roce 1889. Je nepravděpodobné, že by nějaká vydání byla dostupná online. Ve městě je vlastně jenom jedno místo, kde by mohli nějaké kopie mít. Jo: Budeme potřebovat povolení? Henry: Ne, jen průkazku do knihovny.
Henry: Zdá se, že jsme našli příčinu odchodu pana Shermana. Pulmonární hypertenze a arteroskleróza. Lucas: Takže je to infarkt. Další. Dost trapný. Henry: Jsem si jistý, že pan Sherman by souhlasil. Co přesně jsi čekal? Lucas: Já nevím! Nějaký vzrůšo! Jako třeba že ho otevřem a vynoří se obrovskej, krvežíznivej ufoun, co uteče z laborky a pokusí se napadnout Manhattan. Asi tak něco, no.
Henry: Co to děláte? Jo: Co myslíte, že dělám? Jím. Henry: Vkládat si jídlo do úst a jíst jsou dvě zcela odlišné věci. Ten zápach je odporný. Jo: Henry, celý den pracujete mezi mrtvolami a nezvládnete vůni gyrosu? Henry: Víte, co do toho dávají? Jo: Ne. A je mi to fuk.
Abe: Víš, tomu já nevěřím. Teda ne tomu, že se historie opakuje, ale tomu, že nejsme schopní ji změnit. Henry: No ale jak to můžeme udělat? Abe: Jak to mám sakra vědět? Je mi sotva sedmdesát.
Henry: Tak co jsi dělal celou noc? Lucas: Operoval obstrukci střev. Podívejte na něj, jak vyspává narkózu. Henry: Tys provedl akutní operaci rekta na hlodavci?! Lucas: Poslouchejte, poznal jsem, že tomu prckovi nebylo dobře, jasný? A když jsem ho otevřel, tak jsem přišel na to proč. Chudák malej, cpal se odpadkama, a to doslova. Podívejte se na tohle. Sázenka. Co to má za výživovou hodnotu?
Henry:(do telefonu) Chápu, že máte spoustu restů. Ano, vím, kolik v New Yorku ročně zemře lidí. Samozřejmě, že rozumím tomu, že toxikologie je věda! Poprvé byla v důkazních materiálech užita roku 1850 v Belgii, ovšem její původ se datuje až k Celsiovi, často opomíjenému římskému lékaři z prvního století. Haló? Haló! Tak tohle je nezdvořilé.
detektiv Hanson: Naše mrtvola je tady. Už se rozkládá. Zjevně. Bez průkazu totožnosti. Krysy se mu dost vyřádily na obličeji. Jo: Máme ponětí, jak zemřel? detektiv Hanson: Strážník, který ho našel, tvrdil, že měl v paži zapíchnutou jehlu. Vypadá to, že tu máme další D.M.Ztko Henry: D.M.Z.? Jo: Další mrtvý závislák.
(Jo přišla za Henrym do starožitnictví a ve dveřích se střetla s odcházející zákaznicí.) Jo: Vypadala naštvaně. Abe:(o Henrym) Tak na něj lidi reagujou.
Henry: Lucasi? Lucas: Ano? Henry: Tohle je to nejlepší, co jsi kdy udělal. Lucas: To je pravděpodobně první opravdový kompliment, který jste mi kdy... Henry: Teď ne. Máme práci. Lucas: Jo... dobře.
Jo: Vy jste v obědové pauze provedl neoprávněný úkon na těle osoby, kterou mají pohřbít? Lucas: Byla to moje chyba, jasný? Snažím se to napravit. Páni, vám to sluší, když jste naštvaná.
(Henry stojí za zrcadlem a sleduje dění ve výslechové místnosti, i když by se neměl účastnit vyšetřování. Vejde nadporučík Reeceová.) Henry: Můžu zůstat? Joanna Reece: Jak vám můžu říct, abyste tu zůstal? Vždyť tu ani nejste. Henry: Omlouvám se. Žádáte mne, abych odešel nebo... Joanna Reece: Proboha živého, Henry. Prostě se dívejte.
(Lucas nevědomky vyzradil informace reportérce bulvárních novin.) Lucas: Páni. Zdravím... Musím s vámi mluvit. Henry: To ty jsi poskytnul ty informace. Lucas: Dobře, takže... Henry: Byla hezká? Lucas: Velmi.