Frasier má pocit, že je u něj doma trochu přelidněno a touží po troše samoty. Jenže kamkoliv vkročí, tam ho stále někdo ruší, a Frasier už neví, kde hledat svou oázu klidu.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Soužití Frasiera s jeho tátou Martinem, jeho psem Eddiem a pečovatelkou Daphne, která se nastěhovala do bytu a připravila tak Frasiera o pracovnu, vyvolává problémy. Noví členové domácnosti vzali Frasierovi klid a soukromí, v dobré vůli narušili jeho každodenní rituály a stravovací zvyklosti.
Martin se vyrovnává se situací pozitivně, pod vlivem Daphne ožívá, pilně rehabilituje, aby minimalizoval následky zranění ve službě. Frasier nenachází klid doma, v rozhlasovém studiu, ani v restauraci, snaží se proto najít s otcem oboustranně přijatelný modus vivendi, ale ani psychiatr nedokáže zabránit tomu, aby smířlivě vedený rozhovor nevyvrcholil hádkou. Frasier však uzná otcovu moudrost; lidé se nemohou sblížit za pár dní, někdy to trvá léta.
Frasier: A za okamžik vás čekají zprávy. A potom Bob 'Bulldog' Briscoe a jeho populární sportovní pořad. Já si ho nikdy nedám ujít. (po skončení vysílání) No jasně...
Frasier: Posloucháte doktora Frasiera Craina. Našim dnešním tématem je... obtěžování. Bude řeč o těch, co narušují náš osobní prostor. O sousedovi, který si nahlas pouští rádio, o člověku, co vedle vás sedí v kině a přitom je kolem vás padesát prázdných míst. A teď už vaše telefonáty. Ještě jednou připomínám, že našim dnešním tématem je... obtěžování. Zdá se, že na to mnozí stále zapomínají.
Daphne: Dobré ráno, doktore Craine. Nejste moc ranní ptáče, co? Ale to vůbec nevadí, já jsem. Nemůžete poskytovat dobrou zdravotní péči, když nevstanete s kokrháčem. Už jsem vašeho otce vzala na jeho ranní procházku. Je to neobyčejný muž - třicet let u policejního sboru. Už chápu, proč jste chtěl, aby tu s vámi bydlel. I když ne každý syn by to udělal, ledaže by mu za to platili. No nic, káva je hotová a dovolila jsem si nakoupit. Tady v Seattlu se dršťky moc neprodávají, že? Frasier: A vy jste kdo?