(Roz přinesla Frasierovi krabice s balicím papírem.) Roz: Podívej, přišly tvoje obaly na dárky. Frasier: Objednal jsem jen pár ruliček. Roz: Byls velkorysejší, než myslíš.
Frasier: O co tu sakra jde? Niles: Co máš na mysli? Frasier: Chci říct, že nevykazuješ žádnou touhu být s Roz sám. Začínám mít vážně pochybnosti o té takzvané romanci. Niles: Vážně? No, zdá se ti to tak chladné? (popadne Roz) Pojď sem děvče!(políbí ji)
(Frasiera s Nilesem honí banda školaček.) Frasier: Stůj, Nilesi, zastav. Už nemůžu dál. Nohy mě strašně bolí. Niles: Setřásli jsme je. Většina z nich odpadla na prvním rohu, ale ta malá s culíky byla hotová gazela.
Martin: Říkám ti, že mám něco v oku. Frasier: Já tam nic nevidím. Martin: Určitě? Frasier: Nic tam nevidím. Martin: Vždyť se nedíváš. Frasier: Dobře, no dívám. Martin: Ne! Nedotýkej se mě! Frasier: Prostě běž na záchod a vymyj si to studenou vodou, jo? Martin: Jsem rád, že sem dělal ty přesčasy, abys mohl studovat medicínu. Skvělá investice.
(Niles se chce vrátit k Maris.) Frasier: Vzpomeň si, proč si Maris opustil. Byl jsi unavený z toho, jak ses před ní plazil. Niles: Ano, ale už jsem si odpočinul.
(U Frasiera na večeři přišel bývalý snoubenec.) Daphne: Řekl by jste Roz, aby s ním přestala flirtovat? Zapomněla snad, že je vdaná žena? Frasier: A co vy? Třepotáte řasami, že svíčky málem zhasly.
Martin: O co tu sakra jde? Frasier: Clive je Daphnin bývalý přítel, snaží se ho zbavit tím, že je vdaná za Nilese. Niles: Takže tohle je můj byt. Frasier tady přechodně bydlí, protože odešel od Maris. Martin: Taky si ji nemohl vystát. (Oba se smějí.)
Frasier: Musím myslet pozitivně, ten pohovor dopadne dobře, a stejně tak i ten večer. Niles: Správně. Frasier: Musím jen sehnat doprovod. Ale, kde najdu ženu, která tak touží jít večer ven, že by byla ochotna jít na můj sraz? Roz: Ahoj, Frasiere. Frasier: Roz! Niles: Vidíš? Štěstí se obrací.
Niles: Jak je Frasierovi? Martin: Á, je čím dál divnější, včera zmlátil piňatu. Niles: A nemá se to s piňatou dělat? Martin: Ale ne takhle. Bonbóny našli až na druhé straně dálnice.
(v kavárně) Roz: Co je s tebou? Frasier: Je mi fajn. Roz: Poslední dobou se mi zdá, že máš špatnou náladu. Frasier: Protože mi dali do latté sójové mléko. Nemám rád sójové mléko. Pokud to není z vemene, není to mléko.
(Martin předstírá, že je gay.) Frasier: Táta byl polda. Ed: Vážně? S uniformou a vším ostatním? Martin: Ve službě se mi to stalo s tou kyčlí. Slízl jsem kulku, když jsem chytal lupiče. Volal jsem posily, ale nedorazily. Emily: Protože jste gay! Martin: Nemyslete si, že mě to taky nenapadlo. Ten den jsem to všem řekl, ležel jsem v tý uličce celej od krve s kulkou v boku a říkal si: „A hotovo, jsem gay, mám se rád a rozhodně už dál nebudu žít ve lži.“
(Niles si otírá židli v kavárně.) Frasier: Vzpomínám si na oslavu tvých čtvrtých narozenin. Babička nás vzala do parku na kolotoč. A kvůli tobě všechny děti musely čekat, než sis utřel svého poníka. Niles: Měl jsem na sobě bermůdy a bylo to kluzké potem nějakého batolete.
Niles: Sbohem Roz. Roz: Jo. Niles: Myslím, že mě má ráda. Frasier: Nejde o to, jestli tě má či nemá ráda. Ona tě přímo nesnáší. Niles: Vážně? Proč bych měl vyvolávat tak silné emoce? Vždyť ji skoro neberu na vědomí. Frasier: Teď si zřejmě trefil hřebíček na hlavičku.
Frasier: Nilesi, minul ses s Dukovou dcerou. Niles:(nadšeně) Viděl jsem ji. Je možné, že je to ta holka, které jsme říkali ošklivé káčátko? Frasier: No jo. Niles: Je vážně úžasná. Frasier: Taky se ti to zdá? Moje nejisté já má problém přijít na to, proč chodí zrovna se mnou. Mohla by si muže vybírat. A já jsem trochu starší, nechodím cvičit, tak často, jak bych měl. Můžeš mi odporovat, jestli chceš.