Frasier

(Martin mluví o požádání Ronee o ruku.)
Martin: Našel bych romantičtější místo, sakra. Nějaký s ubrusama.

Frasier: Na základní škole jsem tátovi vyrobil popelník. Jenže shořel.

Frasier: Jako obvykle musí Frasier vše zachránit.
Martin: A jako obvykle to Martin musí poslouchat.

Frasier: Já nežárlím na Slonea. Vlastně lituju chlapa s tak snobským jménem.

Roz: Rozinky v čokoládě. Ráda bych se setkala s idiotem, který tohle vymyslel. Vzít hrozen, nechat ho zcvrknout do odporné bradavičky a tu pak polít výbornou čokoládou. Ale co, prostě slížu tu čokoládu...

Frasier: A za okamžik vás čekají zprávy. A potom Bob 'Bulldog' Briscoe a jeho populární sportovní pořad. Já si ho nikdy nedám ujít. (po skončení vysílání) No jasně...

Frasier: Posloucháte doktora Frasiera Craina. Našim dnešním tématem je... obtěžování. Bude řeč o těch, co narušují náš osobní prostor. O sousedovi, který si nahlas pouští rádio, o člověku, co vedle vás sedí v kině a přitom je kolem vás padesát prázdných míst. A teď už vaše telefonáty. Ještě jednou připomínám, že našim dnešním tématem je... obtěžování. Zdá se, že na to mnozí stále zapomínají.

Daphne: Chystáte se mít řeč, že?
Frasier: Ach, ano, zapomněl jsem, že jste senzibil.

Bulldog: Kde je nahrávka s kostelem? Někdo mi ukradl nahrávku s kostelem! To je děs! To je nehoráznost! Á, tady je...

Frasier: Jak bych mohl od tebe něco čekat. Jsi chladný, vzpurný, nepřístupný, odtažitý, paličatý. Jsi nejchladnější člověk, jakého znám!
Martin: Chladný jsi řekl dvakrát, chytráku!
Frasier: Chytráku, chytráku!
Martin: Teď jsi řekl dvakrát chytráku!

(Frasier a Niles se učili jezdit na kole.)
Niles: To byl hrozný nápad.
Frasier: Ano. Z toho plyne, že když někdo neumí jezdit na kole, neměl by to učit toho druhého.
Niles: Dobrý učitel na studenta nekřičí!
Frasier: Dobrý učitel také na studenta nehází klacek!

Daphne: Vsadím se, že máte něžné vzpomínky na narození vašeho syna.
Frasier: Ano, jistě. Vzpomínám si, jak jsem ho poprvé držel v náruči jako novorozence. Bylo to, jakoby se všechno ostatní ve vesmíru rozplynulo. Byl to jen otec, syn a vzdálený hlas Lilith, jak říká: "Jestli se ke mně jestli někdy přiblížíš, Frasiere, vezmu na tebe brokovnici".

(Frasier vysvětluje svému otci Martinovi, jak pečlivě je vybrán každý kus nábytku v jeho bytě.)
Martin: Nic k sobě neladí.
Frasier: No, v tomhle stylu se teď zařizuju. Říká se mu eklektický. V podstatě jde o to, že když máš vybrané kousky nábytku, nezáleží na tom, aby spolu ladily. Prostě se k sobě hodí.
Martin: Jsou to tvoje prachy.
(Do bytu vstoupí chlápek s Martinovým křeslem.)
chlápek: Kam to chcete?
Martin: Kde je telka?
Niles: Támhle, v té skříňce.
Martin: Tak před ni.
chlápek: A co ta židle?
Niles: Á, odnesu ji pryč.
Frasier: Nilesi, Nilesi! Opatrně. To je Vasili. Ehm, tati. Já chápu, že je ti ten kus jistě drahý, ale bojím se, že tu s ničím neladí.
Martin: Já vím, je to eklektické.

Frasier: Maris je jako slunce. Jenže bez tepla.

Frasier: Co to děláte, Daphne?
Daphne: Větrám vaše trenýrky. Když dovolíte, ráda bych vás upozornila, že některé ztrácejí na pružnosti.

Daphne: Dobré ráno, doktore Craine. Nejste moc ranní ptáče, co? Ale to vůbec nevadí, já jsem. Nemůžete poskytovat dobrou zdravotní péči, když nevstanete s kokrháčem. Už jsem vašeho otce vzala na jeho ranní procházku. Je to neobyčejný muž - třicet let u policejního sboru. Už chápu, proč jste chtěl, aby tu s vámi bydlel. I když ne každý syn by to udělal, ledaže by mu za to platili. No nic, káva je hotová a dovolila jsem si nakoupit. Tady v Seattlu se dršťky moc neprodávají, že?
Frasier: A vy jste kdo?

Frasier: Já nejsem křehká květinka, já snesu kritiku. Tak jaký jsem tedy dneska byl?
Roz: Ehm, tak jo. Naboural jsi dvě reklamy, nechal jsi 28 sekund mrtvý éter, zmačkal jsi dopisy posluchačů, vylil jogurt na ovládací panel a Jerrymu, co měl problém s identitou, jsi říkal Jeffe.

Frasier: Daphne, já se moc omlouvám a cítím se opravdu hrozně.
Daphne: To byste měl. Nechal jste mně v poutech a bezmocnou.
Niles: Pokud se vám to ještě někdy stane, určitě mi zavolejte ... o pomoc.
Daphne: Děkuju, doktore Craine. Styďte se, doktore Craine. Proč se víc nepodobáte doktoru Crainovi?

Frasier: Trischo, já se tak strašně omlouvám. Čekáš dlouho?
Trischa: No, Fraisere, měli jsme se sejít v poledne a je tři čtvrtě na jednu.
Frasier: Promiň, to proto, že se mi stalo něco neuvěřitelného.
Trischa: No tak si to poslechnu. Alespoň se zasměju. Do toho.
Frasier: Zastavily se mi hodinky.
Trischa: Musím jít.