Friday Night Lights
(Friday Night Lights)
Go Panthers!
Kdo má rád filmy se sportovní tématikou, ten nebude tímto seriálem zklamán. Sledujeme zde středoškolský tým amerického fotbalu z provinčního města, fotbalem tu lidé žijí, a za páteční noci, kdy se hrají zápasy, se život v ulicích zastavuje a všichni sledují jen jejich oblíbený tým ve svě oblíbené hře. Žít pod neustálým tlakem není jednoduché ani pro hráče ani pro trenéra, zejména když se vážně zraní hlavní opora týmu. Co je na seriálu malinko podivné, je trochu divoká kamera, původní záměr byl asi vytvořit dojem, že sledujeme protagonisty okem autentické kamery lokálních "televizních novin", ale ze začátku je trochu těžké si na ten mírně roztřesený styl zvyknout. Seriál je žánrem přesně napůl sportovní drama a klasické teen drama, mladí Panteři řeší problémy sportovního rázu, ale i problémy rodinné a problémy s láskou (není to ale klasické "každý s každým", nebojte). Mám docela rád oba žánry, takže se mi to líbilo :)
Clear eyes, full hearts, can't lose!
Naprosto souhlasím s Hrusem. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na ruční kameru s výrazným nádechem dokumentárního stylu. Většina záběrů se třepala, na postavy bylo nahlíženo mírně zrnitě 'přes okno', hodně výrazné bylo zoomování. Ale za těch 76 dílů, které FNL vyplodilo, jsem si zvykla a nechala se unášet neuvěřitelnými příběhy, o ty tam přece jen jde nejvíc.
FNL není typický seriál, který známe z běžného amerického večerního programu. Děj je zasazen do Texasu a postavy tomu na sto procent odpovídají. Texaský přízvuk mě často doháněl k šílenství - vyvinula jsem si alergii na y'all, hlavně v podání Tami Taylor. Žádné šatičky, sukýnky a dokonalý makeup, ale vždy kovbojské boty, džíny a tričko. A samozřejmě fotbalový dres.
Co se týče děje, výraznou složkou většiny episod byla samozřejmě fotbalová utkání. Musím říct, že mě nikdy dřív americký fotbal nebral, ale to, jak je zobrazen tady ve FNL, si prostě musíte oblíbit.
Finále nezklamalo. FNL měly pohádkový konec, který si zasloužily. Samozřejmě poslední hra kompletně ve zpomaleném záběru byla neuvěřitelné klišé, celkový dojem to ale vůbec nepokazilo.
Friday Night Lights je jedno z nejlepších dramat, jaké jsem kdy viděla. Ač divácky neprávem opomíjený, tak pěti sérií absolutně hodný seriál o životě, přátelích, snech.. a samořejmě o fotbale. Clear eyes, full hearts, can't lose.
Friday Night Lights
K seriálu jsem se dostala díky fotočlánku Zpátky do školy. Představovala jsem si něco podobného jako One tree hill, který patří mezi mé srdcovky. V hlavní roli je zde americký fotbal, od toho se vše odvíjí dál, setkáváme se zde s postavami, které mají s fotbalem co dočinění. Z počátku mi dělala problém jakoby třaslavá kamera, ale časem si člověk zvykne. Vypadá to pak spíš reálněji, jako kdyby to byl dokument než seriál.
Nejedná se o žádný nanicovatý či naivní seriál, přijde mi dost realistický. Lze říci, že veškeré postavy si zamilujete, všechny mají své klady a zápory, každý udělá vždy nějakou hloupost, ale přesto jim fandíte. Každý si prochází svým vývojem. Hodně mile mě překvapovala Tyra. Na začátku mi přišla jak rádoby drsoňka, která všem okolo závidí, ale postupem se začalo odhalovat, jak to má doma a s Rigginsem. Každopádně neměla to v životě moc lehký a líbilo se mi, jak situace řešila a začala pro mě být hrdinka. Další postavou, které mi přišla dost silná, je určitě Matt, který „vychovává“ svou babičku a rodiče tu pro něho nejsou, stane se hvězdou týmu, ale ve 3. Sérii ho nahradí jiný J.D.. Nelíbilo se mi, jak ve 2. Řadě udělali z Lyly náboženského fanatika, to mi k ní prostě nešlo. Jediný, kdo mi chvílemi lezl na nervy, byl Smash svojí aroganci a namyšleností, ale také dostal svojí lekci. Absolutní jedničkou pro mě je pár Tami a trenér Eric, myslím, že díky těmto dvoum postavám dostává seriál na kvalitě. Vždy si stojí za svým a snaží se každému pomoci.
Texas Forever
1. série - 90% - Jsou seriály, kde v kvalitu doufám a jsou takové, kde už z žánrového zařazení téměř jistě vím, že to musí vyjít. A snad u žádného teenagerovského kousku jsem o tom nebyl tak přesvědčený jako právě u Panterů z Dillonu. Kombinace vztahovky a sportu, pravidelně se umisťující na špičkách žánrových žebříčků? Nebylo obrany. Tím spíše, že mým vůbec nejoblíbenějším seriálem zůstává i dávno po skončení vlastních náctiletých časů tematicky blízký One Tree Hill. Spousta námětů nebo charakterů jako kdyby právě z basketbalového bratříčka vypadla, ale páteční světla svítí přece jen jinak. Mnohem civilněji a mírněji (kdy dějové linky takřka nikdy nepřekračují mýdlovou hranici), zato v ještě o něco rodinnějším duchu. Kdo promluví o rozvodu či nevěře, ten má v téhle komunitě utrum, vždyť se tu modlí před zápasem, při něm, po něm, občas i na zábavě, kde se o příštím zápasu mluví. Nevadí to, když už se děj odehrává v Texasu, budu věřit, že mi dává autentický zážitek. Zmiňované zápasy jsou pak pastvou pro oko a všudypřítomná ruční kamera je k nim obzvlášť přívětivá. S jejich ubývajícím množstvím se pak i na ten nejméně důležitý mač jen třesu, jakkoli právě tyhle vyhrocené chvíle si občas vypůjčí obzvlášť profláknuté klišé sportovních filmů. S emocionálním větrem v zádech ale rád odpustím i to. A protože mě baví linky fotbalové, školní i vztahové, zabydlel jsem se v tomhle městě téměř hned. Nejvyšší hodnocení to není jen proto, že některé konkrétní linky a postavy (Smash) mě baví o poznání méně než tahouni typu Tima nebo Lyly. Zdaleka nejzásadněji jsem ale přilnul k trenérské rodině. Kyle Chandler a Connie Britton si seriál přivlastnili hned první epizodou a dokazují, proč je v zámoří sousloví "Coach Taylor" zacementovaným popkulturním pojmem.
2. série - 70% - Tak trochu divočina, která snad přiletěla z jiné stanice. Rozumím tomu, proč se tvůrci rozhodli okořenit ospalé městečko novými motivy. Přece jen druhé sezóny jsou k tomu jako stvořené, když v první poznáváme všechny hrdiny, ve druhé se experimentuje s jejich charaktery a zápletky se posouvají na nejzazší únosnou mez a někdy ve třetí či čtvrté se začne vše vracet zpět ke kořenům. V Pátcích to platí dokonale. Snad každý (z teenagerů) si prožije moment, který k jeho dosavadnímu vývoji příliš nesedí. Julie si šlape po štěstí, Tim balancuje na hraně nebezpečí a zločinu, z Matta je Casanova a to se teprve dostáváme k těm největším obrátkám. Lyla, Tyra a Landry si zkrátka vytáhli nejkratší scenáristickou slámku a byť ji všichni ustojí se ctí, jedná se o zbytečnou sbírku klišé, která působí o to zbytečněji, že nakonec kvůli tehdejší stávce zůstane zapomenuta. Což o to, pořád bych v tomhle městě nějakou nepochopitelnou záhadou chtěl žít a dospívat, ale nerozumím v tomhle rozhodnutí ani hlavním postavám, ani sám sobě.
3. série - 80% - Návrat k úplným základům, kdy se potvrzují všechny oblíbené příběhové šablony, variují se povědomá schémata - a odchází některé stálice. Takové chvíle jsou ale plnohodnotným emocionálním vodopádem, ať už má divák k danému charakteru vztah jaký chce. Chvíle, kdy tahouni vyklízejí pozice, mě zaskočily trochu nepřipraveného, ale díky nekonečnému charizmatu figury nejdůležitější budu rád svědkem všeho, co Dillon ještě čeká. I přes natahování motivů v rámci uvěřitelnosti jsem tu totiž pořád doma. Při hořkosladkém konci, kdy se každá emoce až archetypálně zračí na tvářích hlavních postav, jsem chápal, proč se právě k téhle sportovní sáze v zámoří obrací zas a znova, jakkoli je na mě té průzračnosti jednotlivých motivací přece jen trochu moc.
4. série - 80% - Nejriskantnější krok, který seriál ze školního prostředí může udělat. Částečný restart s novými postavami, kterým přihrávají známé tváře, se kterými není úplně jasné, co po tvůrčí stránce udělat. Kouzelná novicka Becky si okamžitě krade všechny scény, zato Jess nebo Luke jsou překvapivě dost prázdní a mimo nejdůležitější chvíle i zbyteční. Celá sezóna je ale v první řadě zasmušilým příběhem tří smutných mužů, kterými jsou samozřejmě Eric, Tim a Matt. Všichni shodně cítí, že přestáli svoje pozvání a teď jen čekají, co jim osud může přivát a kterým směrem s nimi zacloumá. Ten způsob, jakým se v texaských pláních i z té největší katastrofy či facky zvednou, mě nepřestává fascinovat.
5. série - 80% - Je až neuvěřitelné, že natolik oblíbený a objektivně výborný seriál se snad v každé sérii neubránil onomu nenáviděnému tvůrčímu kroku, kdy zajímavá postava ze sezóny minulé najednou chybí a v mnoha případech už nikdy není zmíněna. Ať už to byli Waverly, Noelle, Santiago a víceméně i J.D McCoy, ti všichni do dění promluvili více či méně výrazně a pak zmizeli a nevrátili se. K teen seriálům to patří, ale mít takovou fintu v záloze doslova v každé sérii je k divákovu zbláznění. Tentokrát se něco podobného stane dokonce v průběhu jedné série, kdy dost možná nejnosnější linka skončí z minuty na minutu (Epyck) a hojně protěžovaný nový charakter se pár epizod před koncem začne klidit jen do okrajových záběrů (Hastings). Jinak ale současné dění funguje na jedničku. Vyčnívá fenomenální Michael B. Jordan, jehož Vince sice občas postrádá sympatie, ale jeho výkon všechno přebíjí civilností i uvěřitelností. Pravým opakem je Luke. Scénáře ho opakovaně staví do pozice pěkného hodného kluka, ale já nemůžu vystát žádné jeho rozhodnutí a v kombinaci se sveřepým či naopak nijakým výrazem Matta Laurii je pro mě s přehledem tou nejméně oblíbenou hlavní postavou a vědomí, že právě on skončí s tou, se kterou skončí, je pokus o fanservis, který u mě hrubě nevyšel. Přesto budu mít pro texaskou labutí píseň slabost. Návraty všech známých, ať trvají několik epizod nebo jen pár minut, trhají srdce a dokazují, o jak dobře napsané charaktery se jednalo. A s mojí slabostí pro hořkosladké konce si nemůžu pomoct a dobrovolně pateticky mávám s okřídleným "Clear Eyes, Full Hearts, Can't Lose!" na rtech.
Clear eyes, full hearts, can't lose!
Páni, jen málokdy se mi stává, že bych byl takhle nadšený hned po první sérii. Jenže tohle má všechno, co u seriálu hledáte. Tedy pokud hledáte sportovní drama, protože tady je sport v hlavní roli. Ale není tím jediným, co se tady děje, jsou to totiž i jiná a to velká dramata. A to je jasné hned od pilotu, který přinese velmi emotivní zvrat. Na začátku série je třeba strávit trochu času seznamováním s postavami, ale musím říct, že tady snad není žádná, která by mi vysloveně vadila. Hned jsem si je oblíbil, zbožňuju Matta s Julií, baví mě Tim, Jason i Lyla, ale taky ego Smashe. Pár věcí mi na začátku nevonělo, ale s přibývajícíma díly jich bylo míň a míň. A závěr série je opravdu vynikající a silný. Nevyhne se to sice zaběhlým schématům sportu, amerického fotbalu obzvlášť, přesto stojí za to koukat. A co mi nesedělo? Je tam často moc velká fanatičnost fanoušků nebo víra v boha (Texas, že?), ale to se dá překonat. Nakonec tady jde hlavně o to, co dělají ty hrdinové na hřišti i mimo něj. A i když bych ke každé postavě mohl mít výtku tak jsem si je oblíbil. Hlavně proto, že jsou reální. Že se potýkají s věcmi, kterou jsou skutečné a nedělají to vždy dobře.
Druhá sezóna rozhodně nezačala tam, kde skončila ta první. Najednou skok o 8 měsíců a všechno je jinak. Potěšilo mě, že když jsem se koukal po letech, tak mi pořád vadí ty samé věci. Podle mě má zbytečně prostoru těžko uvěřitelná dvojice Tyra a Landry a vysloveně mě irituje Lyla a její náboženství. Škoda je, že se ubírá i na sportu a do popředí se hlásí hlavně dramata mimo hřiště. I tak mě ale vývoj většiny postavy potěšil a překvapil. Trošku mi vadilo, že série skončila bez pořádného ukončení.
Jak jsem si u předchozí série postěžoval, že nemá zakončení, tak třetí sérii bych nazval zakončovací. Nejprve se svého konce dočká Smash a o pár dílů později ho následuje i Jason. V závěru série se pak musíme rozloučit s většinou obsazení, odchází také Tyra nebo Lyla. Jinak jsem to přál Mattymu a Julie, ten pár mě prostě baví. A finále série bylo tentokrát na jedničku.
Po ukončení musí přijít nový začátek a k novému začátku se hodí hromada nových postav. Hned na úvod je trenér Taylor donucen opustit Panthers a převzít konkurenční školu v Dillonu. A vytvořit tam tým úplně od nuly. A jeho dvě největší hvězdy budou Vince a Luke. I odcházející ženské postavy jsou nahrazeny a objevují se nová Becky a Jess, Svého zakončení se tuto sérii dočká i Matt a Landry. Závěr série se opět povedl, když se podceňovaní Lions utkají s Panthers, tak to má všechno, co je třeba.
Závěrečná a rozlučková. Děj se sice převážně zaměřuje na trenéra Taylora a jeho smečku neporazitelných Lions, zároveň se však také chystá na úplné rozloučení a proto se vrátí několik dobře známých postav. Ať už na dýl, na jednu epizodu nebo o nich jen padne zmínka. Jsou tam, protože do Dillonu prostě patří. Konec udělaný špičkově a malý dovětek o tom, co se stalo s postavami dál je jako třešnička na dortu. FNL mám rád, rád se k nim vrátím a lituju, že v programu se nenajde častěji něco takového.
Clear eyes, full hearts, can't lose!