Galavant a jeho tým se snaží vycházet a cestou narazí na piráty. Musí je přesvědčit, aby se společně vydali do Valencie. Mezitím se král Richard snaží naučit od šaška pár vtipů, aby okouzlil Madalenu.
Plenitel: Dobrá, vy červi! Sundejme tu bárku dolů. (všichni se zastaví a zírají na něj) Co je? pirát: Je hezké, že nás zase nazýváš červi. Plenitel:(poklepe si na srdce) Tady uvnitř jste pro mě vždycky byli červi.
Richard: Víš, co dělá lenochod, když hoří prales? Madalena: Ach, Bože. Richard: Kdepak. Hoří spolu s ním. Mám jich ještě spoustu. Madalena: Prosím tě, nemluv. Richard: Ne, rád s tebou mluvím.
(Šašek už se neche scházet s Madalenou za královými zády.) šašek: Nemůžu už dál tohle dělat. Cítím se trochu provinile. Madalena: Je od tebe velmi šlechetné, že se staráš o city druhých... Stráže! Jestli sis nechal narůst svědomí, jsi mi k ničemu. (na strážné) Vezměte ho do žaláře, do toho strašidelného. Toho s myšmi. šašek: Počkat, ne! Prosím! Nechte mě aspoň převlíct! Toto je uniforma mého gangu!
(Král zjistil, že ho královna podvádí s šaškem, ale místo aby ho zabil, učí se od něj jak být vtipný.) Richard: Jsi skvělý učitel. Teď snad konečně uspokojím svou ženu stejně, jako to děláš ty. Můj Bože, máme to ale divný vztah.
Richard: Co je to za zvuk? šašek: Mé rolničky, pane. Jsem vyděšený. Richard: Nebuď. Už jsem říkal, že tě nechci zabít. Tedy ne, že bych nechtěl. Vlastně by bylo celkem uspokojující ti odříznout obličej a naruby ti ho přišít zpět. (zamyslí se) Ne, budu se držet původního plánu. Udělej ze mě vtipálka, abych se mohl dvořit své ženě.
Galavant: Jsou tam i rozinky. Klidně si nějaké vezmi. A můžeš jíst s otevřenou pusou, není to nechutné, jak pořád říkám. Teda... nechutné to je, jenom ne až tak nechutné.
Sid: Je hezké spolu pro jednou souhlasit, že ano? Galavant: Je skvělé si na chvíli odpočinout od toho neustálého přívalu kritiky, to jo. Isabella: Kdybys dělal věci tak, jak máš, nemusela bych nic říkat. Galavant: Ucpanej nose! Isabella: Egomaniaku! Sid: A je po všem.
(Galavant je se svou družinou v zajetí pirátů, kteří právě našli jejich drahokam, o kterém Isabella přísahala, že ho nikdo nenajde.) Galavant: Panebože! Tys ho schovala do kabelky? Tam sis myslela, že se nikdo nepodívá? Isabella: Dala jsem ho ke svým ženským potřebám. Tam se chlapi nikdy nedívají. Tihleti mají asi sestry.
(Galavant se svými společníky skončil v rukou pirátů. Isabella je naštvaná.) Isabella: Je mi jedno, kterou cestou půjdeme. Jsem Galavant. A rozinky jsou moje. Galavant: Já jsem Isabella. Žvýkám s otevřenou pusou jako kráva jedící seno. Isabella: Mám vychýlenou nosní přepážku! Už jsem ti to říkala. Nemůžu dýchat nosem. Když budu jíst se zavřenou pusou, nebudu mít vzduch! Chceš, abych umřela? Galavant: No...
Gareth: Být vtipný je snadné. Já jsem vtipný. Richard:(nevěřícně) Vážně? Gareth: Jo. Ťuk, ťuk. Richard: Kdo je tam? (Gareth řekne hodně sprostý vtip, který je celý vypípán) Panebože, Garethe! Touhle pusou líbáš můj prsten?! Gareth: Ten mě naučila máma.
Richard: Nemůžu uvěřit, že mě má žena podvádí s mým vlastním žolíkem! Gareth: Je to šašek, pane. Richard: Já vím, že je to šašek. Nazval jsem ho žolíkem, abych ho urazil. Jako když někoho nazveš klaunem. Gareth: Lidé mají ale klauny rádi. Richard: Sakra, chlape! Nechal bys mě si ulevit?