Galavant se svých panošem Sidem a princeznou Bellou vydávají na cestu, nejdřív se však ještě musí zúčastnit rytířského souboje. Mezitím se král Richard snaží pochlapit, aby Madaleně dokázal, že ho může milovat.
Richard: Rád tě pozoruju, jak jíš. Já jsem dost vybíravý, ale... Ty nad tím nepřemýšlíš. Prostě jíš. Madalena: Měla jsem zvířátko, když jsem byla malá. Kozičku Jenny. Když mi bylo 8, tak rodičům došlo jídlo, takže jsem musela jít ven a zabít Jenny. Musela jsem Jenny stáhnout z kůže, uvařit Jenny a sníst Jenny. Od té doby už radši nepřemýšlím nad tím, co zrovna jím.
Isabella: Co jsme vyjeli, pořád si na něco stěžuješ. Máš být hrdina, ksakru. Galavant: A taky to mám v úmyslu, princezno. Zachráním Madalenu, zachráním tvé kálovství. Zanedlouho se tu bude dít hrozně moc hrdinských činů.
Jean: Vidím, že chceš zdrhnout. Dám ti pět minut náskok. Galavant: Nechci zdrhnout. Jean: Já ano. Galavant: Opravdu? Jean: Ano, chci zdrhnout. S tvojí mámou z vězení, kde je kvůli prostituci. Galavant: Víš co, Jeane? Je rok 1256. Vtipy o mámě jsou fakt starý. Jean: Stejně jako tvoje máma. Galavant: Vážně, Jeane, už vyšly z módy. Jean: Stejně jako... Galavant: Nech toho! Jean: Tvoje máma!
(Gareth slíbil králi pomoc v učení, jak se vzmužit.) Richard: Garethe, nevím, jak ti mám poděkovat. Pojď sem. Garethe: V životě jsem objal jen jednoho člověka. Bylo to v den, kdy zemřel můj otec. Umačkal jsem toho zatracený hajzla k smrti! Richard: Jasně, obejmeme se později. Dobrý pokec.
Gareth: Se vším respektem, myslím, že byste se měl vzmužit, pane. Musíte se trochu pochlapit. Richard: Já? Gareth: Jo. Richard: Promiň, Garethe, já jsem pořádný chlap! (skloní hlavu) Ale ne! Mám omastek na kytičkách na bříšku. (dojde mu, co řekl) Panebože! Máš pravdu.
Galavant: Za chvíli se začne stmívat a tahle cesta se zaplní zločinci, kteří by nechtěli přijít do styku s ničím jiným než s tím tvým pevným snědým tělem. Isabella: Jak se opovažuješ?! Galavant: Mluvil jsem o Sidovi. Sid: Cože?!
(Galavantovi se zdálo o tom, že nemá kalhoty.) Isabella: Posledních deset minut jsi řval jako vykastrovaná hyena. Galavant: Kalhoty mám na sobě. Rozhodně je mám na sobě.
(Galavant sedí na koni.) Galavant: Mám jeden problém. Isabella: Jaký? Galavant: Nemůžu se hýbat. Isabella: Řekni to znovu. Galavant: Vůbec nemůžu hýbat rukama a nohama. Trénovali jsme moc tvrdě. Isabella: To nemyslíš vážně! Galavant: Ne? Dívej se. (zvedne ruce do úrovně prsou) Tohle je všechno, co dokážu. Isabella: To je zlé! Galavant: Já vím, že je to zlé! Isabella: Ale jak jsi se teda dostal na toho koně? Galavant: Spal jsem na něm.