Sir Galavant upadl do zoufalství a utápí se v alkoholu, neboť ztratil pravou lásku kvůli zlému králi Richardovi. V tu chvíli ho vyhledá princezna Bella z Valencie, aby ji pomohl, a pomsta Richardovi ho opravdu láká...
Madalena:(sedí na posteli jen v noční košilce) Pro rány Boží, šašku! Nech toho zpívaní a vrať se k tomu, co ti jde nejlíp. šašek: Ťuk, ťuk. Madalena: Ne k tomuhle.
Richard: Jestli chceš, aby tvoji rodiče žili, tak pojedeš a najdeš Galavanta. Řekneš mu, že já, král Richard, jsem napadl tvoje království. Nabídneš mu jako odměnu tenhle klenot. A když to nezabere, tak mu řekneš... Měla by sis to zapsat. Isabella: Budu si to pamatovat. Richard: Je to docela dlouhý. Byl bych radši, kdyby sis to zapsala. Isabella: Budu si to pamatovat. král Valencie: Je jak bedna. královna Valencie: Vždycky měla dobrou paměť.
Richard: Od té invaze na mě furt něco leze. Přísahám, že je to mor. Gareth: Není to mor. Richard: Není to hrbolek? Gareth: Ne. Richard: Ani sis na to nesáhl.
Richard: Položím vám jednu otázku. Snažil jsem se být k vám milý. Nebo snad ne? král Valencie: Vyraboval jste naše království a pobil půlku armády. Richard: Ale nezabil jsem vás. Zamyslete se nad tím. Minulý týden jsem zabil hordu lidí, ale nezab... il.. Garethe, mám děsné sucho v krku. Trochu čaje, prosím. Gareth: Čaj pro krále!
Galavant:(o Madaleně) Můžeš jí nabídnout slávu. Můžeš jí nabídnout velké bohatství. Ale jen já jí můžu nabídnout velkou lásku a to je to, co si vybere. Madalena: No vlastně...
Richard: Moje žena vážně chce ten váš klenot. Vím, že občas umí být... Jak to jen říct? král Valencie: Zlá? královna Valencie: Krutá? Richard: Ne, to není ono. Spíš... král Valencie: Sadistická. královna Valencie: Zlomyslná. Richard: Myslím, že ji jenom musíte trochu víc poznat.
Madalena:(mumlá si pro sebe) Galavant by to takhle nenechal. Richard: Co jsi to právě řekla?! Madalena:(křičí) Řekla jsem, že Galavant by to takhle nenechal! Richard: Přesně to jsem si myslel, jen si to chtěl ověřit. Děkuju.
(Isabella vypověděla celý svůj příběh.) Isabella: Prosím, zachraň moje lidi. Galavant: Promiň, nedával jsem pozor. Co jsi říkala po tom, co jsem řekl: Těšilo mě, dveře jsou támhle?
(Isabella vypráví Galavantovi báchorku o tom, jak se Madalena trápí.) Isabella: Moc mě to mrzí, gele. Moc mě to mrzí. Asi doma nechala gel na vlasy. Nikdy jsem nevěděla, co tím myslela. Moc mě to mrzí, gele. Galavant: Říkala: „Moc mě to mrzí, Gale".
král Richard: Kdyby tu jen bylo něco, co bych mohl... (jde blíže k Isabelle). Je docela pěkná, ne, Garethe? Gareth: Trochu baculatá na můj vkus. král Richard: Baculatá? (podiveně) Vždyť váží 30 kilo i s postelí. Gareth: Já vím, ale mám rád hubený. Jako úplně vyzáblý.
král Richard: Co se stalo tomu předchozímu kuchaři? Vypadal jako ty, jen byl starší a vrásčitější. kuchař: Mému otci? král Richard: Ano. Co se mu stalo? kuchař: Nechal jste ho zabít, pane. Vaše skopové bylo příliš krvavé. král Richard: To nezní jako já. kuchař: Zabil jste předtím i jeho otce. Vaše rodina zabila poslední čtyři generace kuchařů v naší rodině. Není to moc dobrá práce, můj králi.
král Richard: Za pár chvil se vezmeme a pak se zničehonic staneš tou nejbohatší a nejmocnější ženou v zemi. Madalena: Ano, můj králi. Jak vzrušující! král Richard: A potom, dnes v noci, se ke mně připojíš na mém loži. Madalena: Ano, můj králi. král Richard: Budeme to dělat! Madalena: Ano. král Richard: Nebudeme jen sedět a otvírat dary a mluvit o tom, jaká to byla zábava. Budeme „to" dělat. Madalena: Ano. král Richard: Má paní. (Ukloní se a otočí se k odchodu.) Samozřejmě, že nějaké dary otevřeme, ale pak to budeme dělat. Madalena: Chápu!