Galavant:(o Madaleně) Můžeš jí nabídnout slávu. Můžeš jí nabídnout velké bohatství. Ale jen já jí můžu nabídnout velkou lásku a to je to, co si vybere. Madalena: No vlastně...
Gareth: Představ si, že celý svůj život jsi někomu věrný. Neřeknu komu, ale hypoteticky mu budeme říkat třeba král. Je trochu zženštilej, ale mám ho rád. Pak se ožení s nějakou zkostnatělou bláznivkou, které budeme hypoteticky říkat královna. Galavant: Všichni víme, o kom mluvíš, Garethe. Gareth: Nech mě být na chvíli záhadný, ano?! Aspoň to mi nech!
Madalena: Tvůj král je slabý. Fňuká jako mimino. Je citlivý jako ženská. Jeho koníčkem je vyrábění zdobených podnožek. Gareth: Hej! To byl dárek k narozeninám. Dal mi to, abych si měl kam sednout.
Galavant: Jo, já jsem měl taky plán. Žili bychom v domku u jezera. Milovali se, starali se o zahradu. Měli bychom děti. Zpíval bych písně o tvé kráse. Madalena: Ach. Gale. To zní hrozně.
Madalena: Když pro mě zjistíš, co král plánuje, pomůžu ti dostat Gwynn do postele. kuchtít: Štědrá nabídka, ale obávám se, že bychom se do mojí postele oba nevešli.
Isabella:(o Galavantovi) Prosím o koupel pro svého přítele. mnich: Přineseme svěcenou vodu a taky svěcené mýdlo, protože smrdí jako tři dny staré mlíko.
Isabella: Smrdíš. A hrozně. Galavant: Princezno, jsem rytíř Sedmi království a chystám se do bitvy tak epické... Bože, jo, máš pravdu. Někam zajdeme, potřebuju se opláchnout.
Isabella: Nemohli bychom ten hrad dobýt později? Třeba ve středu? Ještě nikdy nikdo nedobyl hrad ve středu. Galavant: To proto, že se středou se moc věcí nerýmuje. A jsem si jistý, že o tomhle dobývání se budou psát písně.
Richard: Dorazí dnes v noci, až slunce vrhne svůj poslední stín na zemi a půlměsíc vyjde nad východními hřebeny. Gareth: Takže kolem deváté? Richard:(povzdechne si) Ano, Garethe, bude tu v devět.
Galavant: Jsou tam i rozinky. Klidně si nějaké vezmi. A můžeš jíst s otevřenou pusou, není to nechutné, jak pořád říkám. Teda... nechutné to je, jenom ne až tak nechutné.
Sid: Je hezké spolu pro jednou souhlasit, že ano? Galavant: Je skvělé si na chvíli odpočinout od toho neustálého přívalu kritiky, to jo. Isabella: Kdybys dělal věci tak, jak máš, nemusela bych nic říkat. Galavant: Ucpanej nose! Isabella: Egomaniaku! Sid: A je po všem.
(Galavant je se svou družinou v zajetí pirátů, kteří právě našli jejich drahokam, o kterém Isabella přísahala, že ho nikdo nenajde.) Galavant: Panebože! Tys ho schovala do kabelky? Tam sis myslela, že se nikdo nepodívá? Isabella: Dala jsem ho ke svým ženským potřebám. Tam se chlapi nikdy nedívají. Tihleti mají asi sestry.
(Galavant se svými společníky skončil v rukou pirátů. Isabella je naštvaná.) Isabella: Je mi jedno, kterou cestou půjdeme. Jsem Galavant. A rozinky jsou moje. Galavant: Já jsem Isabella. Žvýkám s otevřenou pusou jako kráva jedící seno. Isabella: Mám vychýlenou nosní přepážku! Už jsem ti to říkala. Nemůžu dýchat nosem. Když budu jíst se zavřenou pusou, nebudu mít vzduch! Chceš, abych umřela? Galavant: No...
Gareth: Být vtipný je snadné. Já jsem vtipný. Richard:(nevěřícně) Vážně? Gareth: Jo. Ťuk, ťuk. Richard: Kdo je tam? (Gareth řekne hodně sprostý vtip, který je celý vypípán) Panebože, Garethe! Touhle pusou líbáš můj prsten?! Gareth: Ten mě naučila máma.
Richard: Nemůžu uvěřit, že mě má žena podvádí s mým vlastním žolíkem! Gareth: Je to šašek, pane. Richard: Já vím, že je to šašek. Nazval jsem ho žolíkem, abych ho urazil. Jako když někoho nazveš klaunem. Gareth: Lidé mají ale klauny rádi. Richard: Sakra, chlape! Nechal bys mě si ulevit?