(Galavant viděl všechny panoše, jak plivou do džbánů. Isabella má teď jeden v ruce.) Galavant: To bych nepil. Isabella: Proč? Už jsem vypila půlku. Galavant: Tak pokračuj, je to v pořádku.
Galavant: Ukázalo se, že být panošem není zrovna ta nejlepší práce na světě. A být mým panošem je asi to nejhorší. Ale nikdy sis nestěžoval. Ani jednou. Nikdy jsi mě neopustil ani mi neplivnul do piva... Že ne? Nikdy jsi to neudělal?
Galavant: Nejsi ty sladká jako med, že by tě každý nejradši sněd? Isabella: A nejsi ty hrubý a sarkastický a vůbec... Galavant: Pokračuj. Jestli najdeš rým na sarkastický, co bude dávat smysl, vezmu si večer sólo.
(Král Valencie pověděl Richardovi, že jeho lid hrával před starým stromem improvizované divadlo, než jejich zemi obsadil.) královna Valencie: Ten strom jste nechal pokácet. Richard: Vážně? král Valencie: Ano. Udělal jste z něj párátka.
Madalena: Nudím se. Jdu pryč. Richard: Oh, má paní. Vím, že za sebou máme své vzlety a pády. Zrovna před pár dny jsi mě přiměla plakat, až jsem nemohl dýchat. Řekni jí to, Garethe. Gareth: Osm hodin mého života, co už nedostanu zpátky.
Isabella: Moje země Valencie je známá pro dvě věci. Pro své zelné festivaly a divadelnictví. Galavant: Takže nejhorší místo na světě. Prostě jsi to mohla říct, nejhorší místo na světě. Isabella: Každou noc jsme se sešli u městského starého stromu s ničím, než naší představivostí. Občas jsme ani neměli scénář. Takže jsme si museli vymyslet naše postavy při spoustě a spoustě hodin divadla. Galavant: Určitě to tam chceš zachránit?
(Sid vzal Galavanta a Isabellu na jednu noc do své rodné vesnice. Po příjezdu zjišťují, že se vesnice jmenuje "Sidneyland" a má u brány obří sochu v Sidově podobě.) Galavant: Mám jen jednu otázku. Co je sakra tohle?! Sid: Oh, vy jste si toho všimli...
Jean: Vidím, že chceš zdrhnout. Dám ti pět minut náskok. Galavant: Nechci zdrhnout. Jean: Já ano. Galavant: Opravdu? Jean: Ano, chci zdrhnout. S tvojí mámou z vězení, kde je kvůli prostituci. Galavant: Víš co, Jeane? Je rok 1256. Vtipy o mámě jsou fakt starý. Jean: Stejně jako tvoje máma. Galavant: Vážně, Jeane, už vyšly z módy. Jean: Stejně jako... Galavant: Nech toho! Jean: Tvoje máma!
(Gareth slíbil králi pomoc v učení, jak se vzmužit.) Richard: Garethe, nevím, jak ti mám poděkovat. Pojď sem. Garethe: V životě jsem objal jen jednoho člověka. Bylo to v den, kdy zemřel můj otec. Umačkal jsem toho zatracený hajzla k smrti! Richard: Jasně, obejmeme se později. Dobrý pokec.
Gareth: Se vším respektem, myslím, že byste se měl vzmužit, pane. Musíte se trochu pochlapit. Richard: Já? Gareth: Jo. Richard: Promiň, Garethe, já jsem pořádný chlap! (skloní hlavu) Ale ne! Mám omastek na kytičkách na bříšku. (dojde mu, co řekl) Panebože! Máš pravdu.
Galavant: Za chvíli se začne stmívat a tahle cesta se zaplní zločinci, kteří by nechtěli přijít do styku s ničím jiným než s tím tvým pevným snědým tělem. Isabella: Jak se opovažuješ?! Galavant: Mluvil jsem o Sidovi. Sid: Cože?!
(Galavantovi se zdálo o tom, že nemá kalhoty.) Isabella: Posledních deset minut jsi řval jako vykastrovaná hyena. Galavant: Kalhoty mám na sobě. Rozhodně je mám na sobě.
Richard: Moje žena vážně chce ten váš klenot. Vím, že občas umí být... Jak to jen říct? král Valencie: Zlá? královna Valencie: Krutá? Richard: Ne, to není ono. Spíš... král Valencie: Sadistická. královna Valencie: Zlomyslná. Richard: Myslím, že ji jenom musíte trochu víc poznat.
Madalena:(mumlá si pro sebe) Galavant by to takhle nenechal. Richard: Co jsi to právě řekla?! Madalena:(křičí) Řekla jsem, že Galavant by to takhle nenechal! Richard: Přesně to jsem si myslel, jen si to chtěl ověřit. Děkuju.
(Isabella vypověděla celý svůj příběh.) Isabella: Prosím, zachraň moje lidi. Galavant: Promiň, nedával jsem pozor. Co jsi říkala po tom, co jsem řekl: Těšilo mě, dveře jsou támhle?
(Isabella vypráví Galavantovi báchorku o tom, jak se Madalena trápí.) Isabella: Moc mě to mrzí, gele. Moc mě to mrzí. Asi doma nechala gel na vlasy. Nikdy jsem nevěděla, co tím myslela. Moc mě to mrzí, gele. Galavant: Říkala: „Moc mě to mrzí, Gale".
král Richard: Kdyby tu jen bylo něco, co bych mohl... (jde blíže k Isabelle). Je docela pěkná, ne, Garethe? Gareth: Trochu baculatá na můj vkus. král Richard: Baculatá? (podiveně) Vždyť váží 30 kilo i s postelí. Gareth: Já vím, ale mám rád hubený. Jako úplně vyzáblý.
král Richard: Co se stalo tomu předchozímu kuchaři? Vypadal jako ty, jen byl starší a vrásčitější. kuchař: Mému otci? král Richard: Ano. Co se mu stalo? kuchař: Nechal jste ho zabít, pane. Vaše skopové bylo příliš krvavé. král Richard: To nezní jako já. kuchař: Zabil jste předtím i jeho otce. Vaše rodina zabila poslední čtyři generace kuchařů v naší rodině. Není to moc dobrá práce, můj králi.